I found peace in the ocean

15. Čas spolu

     Opět již pár dní uplynulo. Quackity trávil s Wilburem a zbytkem posádky hodně času a stále častěji a častěji se k němu připojovali i ostatní. Dnes dokonce ani Bad nezůstal pod hladinou, což mohlo klidně být kvůli tomu, že nikdo jiný kromě jeho by tam nezůstal, ale i tak to dělalo Quackityho šťastným. Quackity a Wilbur právě opět trénovali kousek od pláže, ale mi se přisune o kousek dál. Na druhou stranu osady, k okraji lesa. Pod velkým dubem tam právě seděli Ranboo s knížkou v ruce.

     "Umíš vůbec číst?" ozval se hlas přímo nad nimi. Ranboo prudce zvedli hlavu a o kousek odskočili, když nad sebou spatřili malého bruneta. Pokud si dobře pamatovali, jeho jméno bylo Tubbo.

     "Ehh..n-no, já-..eh..moc ne...?" vysoukali ze sebe nakonec Ranboo. Pohled bruneta je děsil a proto se odsunuli ještě o kousek dál, jak moc jim to strom za jejich zády jen povolil.

     "Ty máš bejt kosatka ne?" zeptal se Tubbo.

     "Ehh...a-asi..? Ni-nikdy jsem žádnou s-skutečnou nepotkali." vykuňkli Ranboo. Nebyli zvyklí mluvit s někým jiným než s jeho rodinou a i u nich to chvilku trvalo.

     "Já jo. Několik. Skoro mě zabili a potopily loď na které sem sloužil, potvory jedny malý. Prej sou chytrý a společenský. Ty vypadáš že nejsi ani jedno." odfrkl si Tubbo a opět se narovnal, jelikož se až doteď na Ranboo skláněl.

     "Já- pardon? Vážně jsi mě teď nazval hloupými?" osočili se Ranboo. Jejich hlas byl stále celkem tichý, ale i tak dal jasně najevo že nebyl nadšený.

     "Neumíš číst, pochybuju že umíš psát." řekl Tubbo, jako by tím vysvětlil co před chvílí řekl.

     "Já myslel že většina lidí neumí číst ani psát? Teda to jsem alespoň slyšel." Ranboo nevěděli co se právě děje, ale opravdu si nenechá říkat že je hloupé.

     "Meh, ale ty máš být chytrej." po tom co tohle Tubbo řekl byli Ranboo na chvíli ticho. Myslel to tenhle kluk vážně.

     "To nedává- kde jsem se podle tebe měl naučit číst nebo psát? Umím jen něco málo a to protože mě to naučil Bad. Umíš ty vůbec číst?" Ranboo už byli naštvaní. Nejen že tenhle kluk jim právě řekl že je blbej, navíc byl příšerně matoucí.

     "Pracoval sem v archivech. Umim číst a psát. V jednu dobu jsem byl i vrchní správce archivu." pochlubil se Tubbo a vypnul hrdě hruď jak páv. Ranboo se potichu uchechtli.

     "Co přijdu ti snad k smíchu?"

     "Ne ne."

     "Fajn, teď se šoupni."

     "Cože?" Ranboo byli opět zmatení a o to ještě víc když si Tubbo sedli hned vedle nich a naklonil se nad jejich knížku.

     "Naučim tě čist." řekl Tubbo, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě. Ranboo neměli tušení co se u svaté Antis děje, ale nehodlali si stěžovat. Tubbo byl matoucí člověk a Ranboo to už stihli přijmout.

     Tak tito dva strávili celý odpoledne a část večera pod velkým dubem.

     Teď se ale přesuneme zpět k naší hlavní dvojici. Quackity se opět válel na písku a Wilbur nad ním stál s tyčí v ruce.

     "Duckling, co to bylo?" zeptal se zmateně. Spolu trénovali zatím jen párkrát, práce kolem osady zabírala hodně času, ale i tak se stihlo ukázat, že Quackiktyho první vítězství bylo nejspíš jen štěstí. Bojovat uměl, to ano a Wilbura i ještě jednou porazil, ale bylo to mnohem těžší než čekal.