I found peace in the ocean

25. Archivy

     "Takžeeee..." začal Tubbo když už dobrých pár minut šli bez jediného slova.

     "Kdo to byl?" zeptal se Quackity a přerušil tak jakoukoliv otázku kterou Tubbo měl. Wilbur hi hluboce povzdechl a dále upíral svůj pohled na cestu před nimi, při tom co si dával pozor kam šlape.

     "To byl Scar. Starý známý. Člověk, u kterého se dá sehnat snad cokoliv -nebo kdokoliv- a taky někdo, kdo umí skvěle vyjednávat-"

     "Pokud vyjednáváním myslíš ošizování lidí tak jo." vložil se do toho Tubbo.

     "-ano, to je jeho specialita. Prodá ti i tu největší blbost za šíleně vysokou cenu. Má ale informace i v paláci samotném -nikdo neví jak- za dobrou cenu si ho může koupit každý. Každý. Nejednou se už stalo že prodal cenné informace o nejrůznější pirátech králi." Když o něm Wilbur mluvil, jeho hlas nesl stejnou nechuť jako když mluvil přímo k danému zjizvnému brunetu. Quackity se chtěl zeptat, co musel udělat,a by si u Wilbura takovou nenávist vysloužil, ale nakonec se rozhodl že radši pomlčí. Pokud by mu to Wilbur říct chtěl, tak tak také udělá.

     "A ten druhý?" zeptal se radši.

     "To byl Grian. Jeho manžel, často stejnej hajzl jako Scar. Osobně ho snesu líp, protože narozdíl od Scara, neschovává svůj vztek nebo nechuť za falešné úsměvy. Za jeho zády se mu taky často říká rudá slepice. Jedna z jeho specialit je, že ví vše o všech a na každého něco má. Pokud ho zaujmeš, nebo naštveš, počítej s tím že do týdne budou i tvá nejtemnější tajemství odhalena.

     Tvoří naprosto děsivý ale mocný pár. Možná se to nezdá, ale tihle dva tahaj za nitky a kontrolují celý tohle město. Jak se ti dva potkali nikdo pořádně neví, povídá se, že Grian dlužil Scarovi svůj život nebo co....promiň, to bylo trochu moc zbytečných informací. Podstatný je, že sebou musíme hodit jestli nechceme aby nás tu zastihlo královské vojsko."

     "Královské vojsko?" vyjekl Quackity zděšeně, a možná až trochu moc nahlas, soudě podle těch několika vyděšených pohledů jeho směrem.

     "Shhhh, nepotřebujeme ještě víc pozornosti než máme. Už tak nás sleduje celé město Duckling." poukázal Wilbur nepatrně hlavou kolem sebe. Nepřeháněl, v každé ulici, kolem které prošli se za mini každý alespoň jednou otočil. Quackitymu se ta pozornost nelíbila. Zvykl si na celou Wilburovu posádku, alr tohle bylo prostě moc lidí. Lidí kterým by nikdy nemohl věřit.

     "Ale ano, jestli Scatrovi můžeš věřit v něčem, tak je to to, že neexistuje nikdo, koho by pro penze nezradil. Už jen za zprávu -kterou jsem si jist poslal jen co jsme odešli- že tu jsme dostane víc než dost. Máme asi den -možná míň- než se sem dostane nejbližší královská loď. Do té doby musíme najít Archivy, sehnat informace a zmizet odtud." pokračoval a dokončil Wilbur, jen co zahnul do jedné z bočních uliček, která je vedla nahoru po schodech. Quackity nechápal jak se zde dokázal Wilbur orientovat. Bylo to naprosté bludiště plné pochybných světel a žadonících žebráků. Quackitymu z toho naskakovala husí kůže.

     "Den? To zní jako dost času- proč jdeme nahoru? Neříkal náhodou, že je jeden v jižním doku nebo něco takového?" zeptal se zmateně Quackity, když se domy, které jim bránili výhled, konečně rozevřeli a odkryli tak kopec po kterém se právě šplhali.

     "Divil by ses jak krátký čas je den, když seš v Archivech. Do Jižních doků nejdeme, protože to je na druhé straně ostrova od místa kde je naše loď. Taktičejší pro jakoukoliv posádku která by nás chtěla napadnou, a mizerné pro nás." vysvětlil Wilbur.

     "A hlavě tady náš kápo se kdysi nepohodl s barmanem ve Zlatém sudu. Když by se tam objevil, dostal by do huby." zakřenil se Tubbo vedle něho, a Quackity si nemohl pomoct jinak, než po Wilburovi hodit pobavený výraz, vyžadující odpovědi.