I found peace in the ocean

7. Of fuck, Karl knows

      Otázka: Co se tu děje? byla hned první věc, na kterou se Karl zeptal, jakmile ráno s Quackitym vpluli do místnosti, kde byli všichni ostatní.

     Ranboo se jako vždycky hrabali ve svých kytkách, Bad seděl naštvaný se skříženýma rukama uprostřed místnosti a Skeppy jako naprostý šílenec plaval kolem a narážel do všeho, do čeho mohl.

     "Skeppy se rozhodl že se zblázní a- AU!" vyjekl Bad když to nejspíš už po několikáté schytal elektrickým proudem.

     "A dost, Skeppy!" Bad vystřelil jedno ze svých chapadel a bleskovou rychlostí chytil Skeppyho a stáhl ho k sobě.

     "Tak promiň! Jsme tu už několik týdnů a když nemůžu ven, musím tu energii vybýt nějak jinak!" zakňučel Skeppy a párkrát svým ocasem zavrtěl ve snaze se Badovi vykroutit. Povedlo se mu to velmi rychle, ne na darmo se říká 'být slizký jak úhoř'. Nebo to možná bylo tím, že ho Bad nechal, kdo ví.

     "O tomhle se už bavit nehodlám. Nikdo, ale nikdo ven nepůjde dokud tu ti lidi jsou." Badův hlas nabral stejné vážnosti jako když tuto větu řekl poprvé, a vysloužil si tak smutný povzech od ostatních. Nikdo si tím pádem nemusel všimnout, jak nervózně se při tom Ranboo zatvářili. Nemusel, ale Quackity je někdy až moc všímavý pro jeho vlastní dobro.

     Jeho pozornost byla ale opět upřena k Badovi, když si zmiňovaný černo-červený chapadlatec povzdychl.

     "Vím, že všichni chcete ven. Tuhle jeskyni jsme neopustili už dlouho, a nějaké slunce by nám všem asi prospělo, ale lidi jsou nebezpeční. Nechci si radši ani představovat, co by udělali, kdyby viděli jen jediného z nás." Quackitym projela vlna vinny. Přeci jen on sám se s člověkem, které Bad tak nesnáší, stýkal už nějaký čas.

     "Já víííííím... ale tady je taková nudaaaaaaaa." Skeppy byl vždy schopen pozvednout náladu, ať šlo skoro o cokoliv, a za tuhle schopnost byli všichni vděčni, především v těchto dnech.

     "Tak to je mi líto, ale jak jsem už několikrát řekl, tyto jeskyně nikdo neopustí. Konec diskuze." S tím, co Bad řekne, je zbytečné se hádat. Všichni to věděli, ale Skeppy se nejspíš až vyžívá v ignorvání.

     "Co mám ale celý den dělatttt?" Skeppy miloval protahovat svá slova a dávat tak Badovi najevo, jak moc se nudí, jakoby na to jeho řeč těla nestačila.

     "Můžeš se mnou jít na lov k obědu. Pokud něco ulovíš, dostaneš možná i pusu." To se zdálo zvednou Skeppyho náladu, a to celkem dost.

     "Tak na co čekáš? Pojď!" A než se kdokoliv nadál, odtáhl Skeppy Bada bůh ví kam.

     "To vidět nepotřebuju. Informuje mě prosím někdo až se vrátí a nebudou přisátý jeden k druhému? Díky," prohlásil Quackity, zabral ocasem a zmizel v jeskynních chodbách.

     Neměl ale nic v plánu a tak stejně nakonec zkončil v jejich pokoji, vytvářejíc další perlový náramek.

     "Pro koho to bude?" zeptal se Karl. který se objevil vedle Quackityho. a vyděsil ho tak k smrti.

     "Karl! Pro svatého Xelqua, takhle mě už neděs," vykřikl Quackity a jak na pérku odskočil ze svého výklenku.

     "Tak promiň. Ale je to pro někoho? Nebo ses rozhodl že budeš stejně jako Ranboo dělat šperky jen protože se nudíš?" zasmál se Karl a posadil se na část měkkého mechu.

     "Pro koho bych to asi tak dělal?" zeptal se Quackity a vrátil se na své původní místo vedle Karla. Třeba pro toho hezkého bruneta za kterým se tak často vytrácíš. Zašeptala mu nápomocně jeho mysl. Tu myšlenku ale zase rychle odehnal pryč.