Když jsem došel do obýváku, tak jsem okamžitě zatlačil Jisunga do křesla a ze stolu si vzal věci na ošetření. Kluci na mě při tom koukali jak na debila a Felix po mě hodil nechápavý výraz.
"Asi by jste to chtěli vysvětlit?" zeptal jsem se a oni přikývli. Zhluboka jsem se nadechl a spustil. "Takže, když jsem se vracel z lidské části města, tak jsem vrazil do Jisunga, který díky mě upadl a praštil se do hlavy. Tak jsem mu nabídl že ho vezmu k sobě domů, kde ho ošetřím. On ale začal protestovat, ale já nepovolil. Doma jsem ho posadil na gauč a vydal se pro vodu a pro prášek a ještě pro lékárničku. V tu dobu jste ale zazvonili, tak jsem si to odnesl a poté vám šel otevřít." vysvětlil jsem jim celou situaci.
" Aha. V tom případě, rád tě poznávám, já jsem Felix. A abys věděl, tak to že ti Minho pomohl musí něco znamenat. On jen tak nikomu nepomáhá. " řekl Felix a obdařil Jisunga velkým úsměvem. " Ahoj, já jsem Hyunjin a také tě rád poznávám." představil se i Hyun. "Dobře tak když se už všichni představili, tak je jsem Bangchan, ale můžeš mi říkat pouze Chan." dokončil představování Chan.
"Co jsi vlastně za nadpřirozenou bytost Jisungu?" začal hned vyzvídat Felix. "No, já sám ani pořádně nevím. Máma mi říkal něco o tom, že se řadíme k čarodějům, ale babička mi vyprávěla, že se dávno v našem rodě objevili upíři." vysvětlil nám svůj původ Sung.
Při slově upír jsem se rozkašlal. "Jsi v pořádku Minho?" zeptal se mě Chan a já pouze přikývl. "A vy jste co?" otázal se potichu Jisung.
"Takže já jsem anděl." řekl Felix a aby svým slovům dodal váhu, tak roztahl svá krásná bělostná křídla, které hned začal Jisung obdivovat. Nebudu lhát, ale trochu mi vadilo. Když se Jisung přestal rozplývat nad Felixovými křídly, tak si vzal slovo Hyun. "Já jsem syn sirény, takže ano ve vodě mám rybí ocas. Ale občas je to na obtíž, protože vždy když se ponoříš pod vodu tak se proměním. Jinak je to fajn." "No a já jsem z půlky vlkodlak, ale ještě jsem nepřišel na to jak aktivovat moji druhou polovinu." seznámil nás se svým původem i Chan.
Všechny zraky najednou padli na mě. "A ty jsi co?" zeptal se mě Jisung. Já jsem začal okamžitě panikařit a snažil se vymyslet, jak z toho vybruslit. "Neboj se nám to říct. My ti hlavu neutrhnem." promluvil na mě něžně Hyun. Podíval jsem se na Felixe a on přikývl.
"OK. Řeknu vám to, ale nesmíte to nikomu říct, protože má tom závisí můj život tady ve městě." všichni pouze přikývli a čekali, co ze mě vyleze. "J-já jsem u-upí-upír." vykoktal jsem nervózně a podíval se na jejich reakci.
Hyun měl bradu až na podlaze, Chan na mě koukal tím pohledem, to byl dobrej vtip, ale teď chci znát pravdu a Jisung na mě koukal vystrašeným pohledem.
Aby mi uvěřil, tak jsem jim ukázal své špičáky a Felix se řízl do ruky, aby viděli jak se mi změní barva očí na červenou.
Asi tak hodinu jsem si s nimi ještě povídal a poté se všichni rozešli domů. Měl jsem z nějakého důvodu špatný pocit, že se něco stane. Asi nebyl úplně dobrý nápad jim říct můj původ.
Rozhodl jsem se s tím už nelámat hlavu a dal jsem si pořádnou horkou sprchu. Po sprše, která mě perfektně uvolnila, jsem si zašel do kuchyně si vipít hrníček krve. Po dopití, jsem umyl hrníček a poté si ještě dodělal zbytek večerní hygieny.
Po dodělání hygieny jsem si konečně lehl po tak dlouhém dnu do postele a během chvilky usnul.
************************************
Tak dnes je tu taková kratší kapitola. Co si myslíte, že se stane, když už teď kluci vědí, že je Minho upírem. Pokud se chcete podělit o své nápady, tak je určitě napište do komentářů.
Vote i komenty potěší.
Luv you all💜
ČTEŠ
Můj život upíra (minsung)
Fanfiction"Žáci máme nového spolužáka, prosím představ se nám." řekla učitelka. "Jsem Lee Minho a nemám rád když na mě někdo mluví." řekl jsem a poté si šel sednout na své nové místo v zadu u okna. Když jsem procházel, tak si všichni něco šuškali. Že by mě ta...
