Můj život upíra (minsung)

Sen

Byl jsem v tmavé místnosti, všude bylo vlhko a bylo to tu cítit plísní. Kde to sakra jsem? Ptal jsem se sám sebe pořád dokola. Pokusil jsem se pohnout, ale na nohách jsem měl nějaké řetězy, které mi umožnily udělat dva kroky a dál už ne. Nebudu lhát, začal jsem se trochu bát. A na klidu mi k tomu už vůbec nepřidalo, když jsem uslyšel bolestivý křik.

Tenhle křik bych poznal všude. Byl to HANNIE. Kdo se opovažuje ubližovat mému a ještě jednou MÉMU Hanniemu? Pokusil jsem se nějak si uvolnit kotníky z těch okovů, co mám na noze. Ale neúspěšně. Otočil jsem se čelem ke zdi, vzal do každé ruky řetěz a skubo s ním. Tento pohyb jsem opakoval asi desetkrát, než jsem ucítil, že řetězy povolily.

Po nějaké době byly řetězy ze stěny vyrvány a já byl 'volný'. Začal jsem se opatrně pohybovat kolem stěny, až jsem narazil na vypínač (jak tomu říkáte vy?vypínač nebo zapínač?) a ten jsem zmáčkl. Místnost rázem osvětlilo malé úsporné světýlko. I tak jsem měl ale pocit, že mi to vypálí bulvy.

Jakmile jsem si trošku zvykl, tak jsem se po místnosti porozhlédl a na takovém stolečku jsem si všiml štípaček. (kdyby někdo nevěděl co myslím, tak to jsou takový ty kleště, kterýma se přecvakávají drátky a řetězy, ale nevím jestli se to tak jmenuje, když tak mě opravte) Po přeckvaknutí řetězů, jsem si protáhl kotníky, které mě docela bolely a na kterých se mi začaly dělat modřiny.

Vydal jsem se po schodech nahoru a zkusil otevřít dveře. Kupodivu otevřít šli. Opatrně jsem našlapoval, aby mne nikdo neslyšel. (vážně si myslíš, že jsi nebyl slyšet, když jsi tam trhal s řetězama, který řinčí jak něco. Pokud neslyšeli to, tak se nemusíš bát, že by tě teď slyšeli.)

Ocitl jsem se v kuchyni. Začal jsem prozkoumávat dům, ve kterém se právě teď nacházím. A v tom jsem to uslyšel znovu. Křik. Tentokrát to byly ale dva v jednom. Jeden byl stoprocentně Jisung, ale ten druhý nevím. Šel jsem po sluchu, až jsem došel do jakésiho pomyslného obývacího pokoje, kde bylo přivázáno sedm lidí na židlích.

Po bližším prozkoumání osob se mi málem zastavilo srdce. Byli tam Felix, Hyunjin, Chan, Changbin, Jeongin, Seungmin a Jisung.

"Ale ale, tady jsi. Konečně jsi se dostal z toho sklepa." řekl někdo na mě až moc slizkým hlasem. Otočil jsem se na osobu, která na mě promluvila a nemohl jsem uvěřit svým očím. Byl to můj strýc. Ten, co zabil tu andělku u nás ve škole. A ten, co mi vyhrožoval a bůh ví co ještě.

" Škoda jen, že jsi přišel pozdě. Teda pozdě pro těhle pět. Ty už to mají za sebou." řekl a ukázal na Jina, Chana, Bina, Mina a Gina. Cítil jsem, jak se mi hromadí slzy v očích. Ne. Ne. Ne. To se nemohlo stát.

Mezitím co jsem měl takovou menší krizi, tak strýc (prosím, pomozte mi pro něj vymyslet jméno) přistoupil k Felixovi. Vzal ho za vlasy a hlavu mu nahl do strany, aby odhalil jeho krk s tepnou. I když se Felix zmítal ze strany na stranu, ale nebylo mu to moc platné. Chtěl jsem se k němu rozeběhnout k němu, ale zjistil jsem, že se nemůžu hýbat. Co to je? Proč se nemůžu hýbat?!

Strýc zvedl oči od Felixova krku a podíval se na mě. "Akorát plýtváš silama. Odtamtud se nedostaneš. A víš proč? Protože jsem na tebe použil kouzlo. To bude sranda, až se budeš dívat, jak umírají a ty nebudeš moc nic dělat. Muhahahahahahahaha." co to je za psychopata?

Sehnul se znova k Felixovi a pořádně se mu zakousl do krku. Lix otevřel pouze pusu a němě křičel." Nee. Přestaň. Nedělej to. Já udělá cokoliv, jen prosím tě přestaň." křičel jsem a po tvářích se mi hrnuly slzy. "Ale to by přece nebyla žádná zábava. Ale toho anděla pít nebudu. Fuj, má odpornou krev. Takže, co kdyby jsme se vrhli na toho veverečího kluka?" zeptal se mě na vrhl na mě svůj pohled a pak se podíval na Jisunga. Ji měl vykulený oči, které koukaly přímo na mě a prosil mne o pomoc.

" Víš co Minho? Krve už mám dost. S tím tvým chlapcem si trošku pohraju. A uvidíš, jak bude vzdychat slastí. Ale nejdřív se vypořádám s tím andělem." řekl a rychlostí blesku byl u Felixe, kterému zlomil vaz. V tu chvíli se ve mě něco nalomilo.

Právě jsem totiž přišel o svého nejlepšího přítele, terapeuta, bratra a občas i rodiče. Chtěl jsem brečet, ale jakobych přestal produkovat slzy. "Tak, anděla bychom jsme měli a teď se vyhneme na naší malou veverčičku." řekl a promnul si ruce. Hannie na mě hodil prosebný pohled, ale i když jsem dělal cokoliv, tak jsem se ne a ne nemohl hnout z místa.
Mohl jsem pouze přihlížet, jak Jisunga ten kretén znásilňuje.

Přišel k němu a začal z něj strhávat oblečení. Záhadným způsobem teď Han ležel nahý na gauči a nad ním se skláněl on. Olízl mu ucho a pak ze sebe strhal oblečení a vrazil to něho svého ptáka. "Neeeee. Ne. Ne ne ne. Přestaň. Nedělej to!" křičel jsem, ale on mě vůbec neposlouchal. Dal zasouval do Hannieho krásného pozadí a Ji jen vzlykal. Bylo mi strašně. Měl jsem pocit, jakoby se ve mě něco roztříštilo na malé kousíčky. Zhroutil jsem se k zemi a začal plakat. Nejdivnější na tom bylo to, že mi ale vůbec netekly slzy.

"-o. - ho. - nho. - inho. Minho. MINHO!!!" křičel na mě někdo a pak jsem se začal neuvěřitelně třást a nemohl jsem se nadechnout.

...

"Minho, vstávej. Probuď se už sakra. Minho!" křičel na mě Jisung a já jsem se konečně probudil. Byl jsem celý zpocený a zrychleně jsem dýchal. "Konečně." řekl a skočil mi okolo krku Hannie. Pevně mě obejmul a já mu objetí opětoval. Až teď jsem si ale všiml, jak okolo postele postávají ostatní.

"Minho, co se to zdálo. Křičel jsi totiž ne, ne, nech toho, udělám cokoliv." zeptal se Chan a já hlasitě polkl. Když si znovu vybavím, co se tam odehrávalo. Chce se mi z toho zvracet. "Já-já jse-jsem byl v nějakém sklepě, kde jsem byl přivázaný ke stěně nějakýma řetězama. Pak jsem uslyšel Hannieho křičet. Podařilo se mi vyrvat ty řetězy ze stěny a nějakýma štípačkama je přecvaknout. Když jsem se dostal že sklepa, tak jsem uslyšel další křik. Křičel Jisung a ještě někdo. Vydal jsem se tam a tam jste byli vy. Přivázaní k židlím. Kromě Felixe a Sunga jste byli všeci mrtví. Nemohl jsem se tam vůbec hýbat. Bylo to, jakoby mi moje nohy přirostly k zemi. Felixovi pak zlomil vaz. Jisunga... " tady se mi zlomil hlas a já začal hystericky brečet. Jisung mě hladil po zádech a dával mi pusinky do vlasů. "Jestli to říkat nechceš, tak to neříkej. Očividně ti to je nepříjemný." řekl Chan a usmál se na mě. "J-já vám to ale chci říct." řekl jsem a popotáhl. "Minmin, pokud ti to bude nepříjemný, tak nám to neříkej. Vždy nám to budeš moct říct později." řekl Ji a políbil mě. Polibek jsem mu oplatil. Kdyby se Hannie neodtáhl, tak by to asi skončilo jinak, než by mělo. "N-no, potom co zabil Felixe, tak se vrhl na Hana. Tomu přede mnou strhal oblečení a znásilnil. Nejhorší bylo, že jsem nemohl nic udělat. Jen být na tom stejným místě a koukat se, co za zvěrstva Hanniemu provádí." dořekl jsem svůj sen a schoval se Jimu do hrudníku.

"Minho, děkujeme že jsi nám to řekl. I když to pro tebe nebylo dvakrát příjemné. Teď už tě necháme odpočinout." řekl Chanie a odešli z pokoje. Já jsem si s Hanniem lehl a pořádně jsem ho objal. Mezitím, co mě Jisung hladil po zádech, kde dělal malá kolečka, a vískáním ve vlasech, se mi podařilo usnout.

Chan pov.

Potom, co nám Minho řekl, co se mu zdálo, se ani nedivím, že křičel.

"Chudák Minho. Tyhle sny si nezaslouží. Už tak měl nehezkou minulost a teď tohle. Začínám se o něj hodně bát. Co když to neustojí. Nebo co když se ten sen vyplní. Hodně upírů má věštecké sny." řekl Seungmin, mezitím co se posadil na gauč.

"Máš pravdu. Tohle si nezaslouží. Tohle bylo poprvé, co jsem ho viděl tak hystericky brečet." řekl jsem. Ostatní přikývli hlavou na souhlas.

"No, měli bychom jít už spát. Jiná ráno budeme nevyspalí." řekl jsem, potom co jsem se podíval na hodinky. Ostatní přikývli a pak jsme si popřáli dobrou noc.

Ještě před tím, než jsem usl, jsem si v hlavě opakoval jednu a tu samou větu. 'Prosím, ať se to nesplní. Ať to není věštecký sen. Prosím.'

Jsem zde s další kapitolou. Doufám, že se vám bude líbit. Co na ní říkáte? Splní se ten sen a Minho přijde o všechno a nebo ne? Bude to věštecký sen, ale podaří se jim ho vyvrátit? Nebojte se své nápady napsat do komentářů. Také bych chtěla popřát všem Veronikám ke svátku, teda pokud moji knihu nějaká Veronika čte. Komenty i vote potěší.

Luv you all💜💜