Probudil mě otravný zvuk mého budíku. Ihned jsem se natáhl, abych ten ďáblův stroj mohl vypnout. V posteli jsem zůstal ještě pět minut a teprve potom sz jsem si byl jistý, že jsem se pořádně probral, jsem se rozhodl vstát a jít do koupelny. Protože jsem ještě pociťoval tak jsem si vlezl pod sprchu a pustil na sebe ledovou vodu. Jelikož jsem nečekal, že voda bude až tak studená, tak jsem vypískl z překvapení.
Po sprše jsem si vyfénoval moje fialkové vlásky a poté šel do pokoje pro nějaké oblečení. Vzal jsem si černé kožené džínsy a bílé triko. Začalo mi kručer v břiše, což bylo znamení, že je čas snídaně. Z lednice jsem si vytáhl pytlíček s Bčkem, který jsem si přelil do hrnku. Hrnek jsem vložil do mikrovlnky a mezitím co se mi krev ohřívala, jsem dal jídlo mým třem dětem.
Pípnutí trouby mě probralo z pozorování koček, došel jsem si tedy pro hrníček a s chutí jsem vypil celý hrníček na ex. Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že mám půl hodiny na to, abych se dostal do školy.
Time skip
"Minho, tady. Tady jsme!"
Mohl jsem si povšimnout Felixe, který na mě s radostí mával. Rozešel jsem se k nim a pozdravil je. Nejen Luxe, ale i zbytek party.
"Já tak nechci matematiku. Dneska ji dokonce máme jako dvouhodinovku a poté ještě jednou, jelikož nám odpadl děják, ale učitelé nám prostě nedovolí jít domů dřív. Dokonce bych strpěl i ten jeden z nudných výkladů pana Mina. Jen ne matiku." postěžoval si Seungmin. Povzbudivě jsem ho poplácal po zádech a ukážu mu jeden ze svých krásných úsměvů, které moc neukazuji.
Hyunjin chtěl něco říct, když v tom zazvonilo a všichni se nahrnuli dovnitř. Šel jsem ke své skříňce, kde jsem si vzal učebnice na hodinu a magie. Ano, i v naší škole je i předmět jako magie. Ale ne kouzlení z hůlek a tak, ale spíš se učíme rozvíjet naše schopnosti a používat je v situacích.
Byli jsme tak v půlce hodiny, když jsem ucítil krev. Ihned mi zčervenaly oči a já se podíval po třídě, kdo by mohl krvácet. Nikoho jsem nenašel. Už jsem to chtěl nechat být, to by ale nesměl ředitel vtrhnout do třídy.
"Dobrý den, mohl bych si půjčit Lee Minha? Bude to na chviličku." zeptal se ředitel a učitelce nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Rozešel jsem se tedy za ředitelem, který mě vedl, mě zatím neznámo kam.
...
Došli jsme před dívčí záchodky, nejdřív jsem nechápal proč tu stojíme, ale když ředitel otevřel dveře, tak mi to hned docvaklo. Všude bylo spoustu krve, hlavně na zrcadlech a poté taky na stěně. Uprostřed té spoustě ležela dívka. Vypadala na anděla.
"Myslíš, že to udělal upír?" zeptal se mě ředitel. "Nevím. Ale kdyby jsme řekli že ano, tak proč ji prostě nevysál, ale nechal vykrvácet a pak to tu takhle vymaloval? Takové plýtvání." řekl jsem svou teorii a ředitel se na mě divně podíval. Asi kvůli tomu plýtvání. No co, jsem upír. Si musí zvykat.
Obhlížek jsem tělo, když jsem si všiml vzkazu, který byl napsán speciálním inkoustem, takže ho viděli jen upíři. Teď se určitě divíte jak to můžu vědět. Protože co když to je normální inkoust. Poznal jsem to podle lehkého světelkování.
Mě nikdy nedostihneš. Ať se budeš snažit jak chceš, budu vždy o krok pře tebou. Ani tvé schopnosti ti v tom nepomůžou. Ale dám ti jednu nápovědu. Jsme příbuzní. Jsem též upír, což jsi si už asi všiml. Pocházím ze stejného mocného rodu a jelikož jsem starší, tak jsem i silnější. Takže v síle a schopnostech mne neporazíš. Hodně štěstí s hledáním mě.
"Máte tam něco?" zeptal se říďa a já mu ukázal papír se vzkazem. "Super čistý papír. Našel jste ještě něco?" "Jak čistý papír, vždyť tu je vzkaz." rozohnil jsem se, ale potom mi hned docvaklo, že tam je speciální inkoust a on to tím pádem nepřečte. Což je divný, jelikož je otec Moonbina a on je upír. No nehodlám se tím dál zabývat a proto jsem mu radši přečetl dopis od mého rodinného příbuzného.
Time skip
Konečně jdu zpátky do třídy. Dozvěděl jsem se že obětí byla nějaká Yeji z prvního ročníku. Došel jsem do třídy, v ruce pořád vzkaz, a sedl si na své místo. Znovu jsem si ho pročítal, když v tom mi někdo položil ruku na rameno. Na dotyčného jsem se podíval otráveným obličejem, ale poté co jsem zjistil, že to byl Jisung, se mi na tváři objevil úsměv.
"Minho, co se děje? Když přišel ředitel, tak měl na tváři ustaraný výraz a když jsi přišel, tak jsi se netvářil dvakrát nadšeně. Takže co se děje?" optal se mě Sungie s ustaraným výrazem v obličeji. Podal jsem mu tedy vzkaz. Sung začal lítat očima po papíře. Jaktože to vidí!? Vždyť není upír. Koukl jsem na Jisungovu reakci a viděl jsem zděšení v očích. Buď proto, že to vidí a nebo protože si musí myslet, že jsem blázen, co je ustaraný nad bílým papírem. Ale pak mi to došlo. Jisung měl a nebo ještě má v rodině upíry. Takže asi proto to vidí.
"Minho, to je strašný! Co budeme dělat?" zeptal se Sung s otazníkama v očích.
——————————————————
Hlásím se s další kapitolou.
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat f3lixbr0wni3s
Mám tě ráda a vždy tu pro tebe jsem <33.
Jinak jak se máte? Já docela OK, až na to že jsem nastydlá a mám bloklý krk. Každý komu se to už stalo ví, jaká to je bolest.
Komenty i vote potěší.
Luv you all💜
ČTEŠ
Můj život upíra (minsung)
Fanfiction"Žáci máme nového spolužáka, prosím představ se nám." řekla učitelka. "Jsem Lee Minho a nemám rád když na mě někdo mluví." řekl jsem a poté si šel sednout na své nové místo v zadu u okna. Když jsem procházel, tak si všichni něco šuškali. Že by mě ta...
