Můj život upíra (minsung)

Cesta Zpět

Minho pov

Nechápu proč Seungmin všem řekl o našem děctví. Vždyť nebylo moc pěkné. Každé ráno se probouzet a starat se o randim kluka, co zazvoní u jeho dveří. A ještě k tomu s ním nechce mluvit a pomalu si na sebe nenechá ani sáhnout.

Odešel jsem tedy nahoru a za sebou jsem nechal všechny ostatní. Slyšel jsem, jak na mě ještě volají, ale já nezastavoval. Na můj vkus ví spoustu lidí moji minulost. Sice ne celou, ale velkou část z ní. Předtím to věděl pouze Seungmin a Felix, se kterým se z party znám nejdéle. Tedy když nepočítám moje děctví s Mine, jelikož on to zažil na vlastní kůži. Felix toho či dokonce více. Jelikož s Minem jsem se po mém odstěhování nějak nezkontaktoval.

Jediný Felix ví, že jsem bral drogy, pil hodně alkohol a kouřil. Jako upírovi mi to teda moc neublížilo. Pamatuji si, že když to Felix zjistil, tak se rozbrečel a nejdříve nechápal, proč to beru. Ale potom, co jsem mu vše vysvětlil, tak mi se vším pomáhal. Sice moje důvěra není nic moc, ale je o mnoho lepší než bývala.

Menší time skip

Čeká nás tu poslední den. Vůbec se mi domů nechce, ale zároveň chce. (doufám, že všichni pochopili)
Jako skupina jsme se posunuli docela o velký kus. Chan, Bin a Han píšou písničky, které nám vždy nechají přečíst a my pak můžeme popřípadě něco pozměnit. Já s Hyunem a Lixiem vytváříme všelijaké choreografie a musím říct, že jsme skvělí tým. Naši vocalisti pomáhají s výškama a nebo naopak hloubkama jednotlivých úseku. Jako skupina jsme se snad nejvíce stmelili dohromady. Teda ještě s BTS, Ateez a Enhypen. Z holek to myslím byly BP, Itzy a New Jeans.

Všichni byli pochváleni a každý vyhrál nějaké ty ocenění. My jsme vyhráli za nejhezčí vokál a tanec, tanec, beat a ještě za něco, ale to už si nepamatuju(ne že by si to nepamatoval, Verunku už nic nenapadlo a je líná zapojovat své mozkové závity, tak snad se na mě nebudete zlobit<33).

Měli jsme i nějaké soutěže, kdy byli spojeny dvě skupiny. My si nejvíce sedli s Ateez. Společně jsme vyhráli celkem třikrát a osmkrát jsme se umístili.

No teď si ale pomalu balím věci a u toho čas od času opečovávám Hanovi ty jeho jahodové polštářky. Připadám si jak závislák. Když on tak dobře chutná. (tím myslím jeho rty a ne, vy víte co) Felix se s Jinem ještě pořád moc nebaví, i když už to bude skoro půl měsíce. Když nad tím tak přemýšlím, tak mi Felix nikdy neřekl jak se dali dohromady. Někdy se ho budu muset zeptat.

Chan, jakožto leader, musel jít za učitelem, který mu řekne, jakým autem pojedeme. Autobus se totiž zrušil a my pojedeme autama. Po skupinkách samozřejmě.

Po nějakých 15 minutách se vrátil a oznámil, že jdeme pátým autem. Odjíždíme ještě dnes večer, takže pojedeme přes noc. Jelikož jsem měl dobaleno rychle, tak jsem začal škádlit Sungieho. A to tím, že jsem mu buď zmáčkl boky a nebo stehna. Ji u to vždy tak krásně vzdychl a mě se po tváři rozlil úšklebek.

"Minho, nech toho. Takhle si nestihnu zabalit. Tak mě prosím přestaň vyrušovat u balení, jinak budeš mít celibát jako Jin." řekl Han a u toho mi pohrozil prstíkem. A ano, s Hanem už jsme spolu spali. A doopravdy nechci mít celibát, protože Han je opravdu dobrý provokatér.

" Tak já ti pomůžu, jestli chceš lásko. " řekl jsem a dál miu pusu. "Teď by mě docela zajímalo, jestli mi chceš pomoct z dobré vůle a nebo kvůli sexu." řekl Ji a podíval se na mě. "Samozřejmě že kvůli se- teda z dobré vůle." řekl jsem a usmál se na něj. "Já jsem to věděl. Že to děláš jen kvůli sexu." řekl "nazlobeně" a u toho se usmíval. Já mi tedy pomohl zabalit, uklidit pokoj a zbytek chatky a potom, když nám oznámili, že pro nás přijeli auta, jsme se k nim vydali.

Do předu si sedl Chan, za ním seděl na dvousedačce Jeongin s Binem, za nima také na dvousedačce Hyun s Seungminem a na konci auta jsem seděl já, Sung a Lixie. Ano, Lix se pořád s Jinem nebaví.

Vyjeli jsme a kluci si začali povídat a řidičem. Zpívali, smáli se a vyprávěli různé příběhy z děctví. Až teď mi došlo, jak špatně děctví jsem měl. Co bych dal za to, abych mohl obejmout mámu a nebo tátu. Začal jsem se utápět v myšlenkách a ani jsem nepostřehl, že se mi z očí koulý slzy.

"Minho, je vše v pořádku?" zeptal se mě Lix. "Samozřejmě že je." odpověděl jsem mu a falešně se usmál. Jak by se asi tvářil, kdyby zjistil, že jeho kamarád brečí jak malé děcko jen kvůli tomu, že nemůže obejmout mámu. "Tak když je vše v pořádku, tak jak říkáš, tak proč brečíš?" zeptal se mě a tak zvláštně se na mě podíval. Mně v tu chvíli došlo, že Felix používá jednu ze svých schopností. A tou je, že uvidí, jestli někdo lze a nebo ne. Taky dokáže vycítit emoce druhého člověka.

" Fajn, přemýšlel jsem nad rodičema, jak bych je chtěl obejmout." řekl jsem a podíval jsem se na Lixe. Lix mě obejmul a začal vískat ve vlasech. Užíval jsem si to a podíval se, co dělají ostatní. Hanie poslouchal písničky a něco si psal do bloku, Seungmin s Iniem spali, Chan s Binem probírali písničky a Hyunjin byl tak duchem mimo. Zavřel jsem oči a začal se soustředit na Hyuna a za chvíli jsem mu byl v hlavě.

'Co pokud mi Lix neodpustí. Co když se se mnou rozjede, co budu dělat. Já ho tak strašně moc miluju a kdyby se se mnou rozešel, tak bych to asi nezvládl. Ale co jsem udělal? Já jsem ji nepolíbil. To ona mě a já jsem ji hned odstrčil. Tak proč je na mě naštvaný a nebaví se se mnou. Nebo proč se nezeptá Minha, který mu může mé vzpomínky ukázat. Jen doufám, že se to vyřeší a bude to jako dřív. Strašně moc mi chybí ten pocit, když jsem se mohl večer přitulit k Felixovi a mazlit se s ním celou noc. Taky mi chybí ty jeho rty. Ty se pro mě staly drogou. A ty jeho vždycky, když do něj přirážím... '

Tady jsem to radši stopl. Nepotřebuji vědět vše, co dělají v posteli. Mezitím, co jsem se hrabal v Hyunjinově hlavě, tak Felix stihl usnout. Je tak roztomilý. Ale ne tak jako můj a ještě jednou můj a aby toho nebylo málo MŮJ Hanie. Jak já jo miluju. Doufám, že jsem si našel svojí spřízněnou duši, neboli družku, v něm.

A jedno vím jistě. S Felixem si ještě budu muset promluvit ohledně Hyunjina.

Zdravím všechny. Jsem tu s další kapitolou. Měla vyjít teda dřív, ale jaksi nebyl čas. Dále se s vámi musím podělit o můj zážitek, jelikož jsem už po třetí spadla z koně, za sebou. Tentokrát jsem spadla hezky na rameno, takže mi pak nešlo pořádně odstrojit koně a musel to dělat někdo jiný. Málem jsem ani nevstala, jak mě bolela kyčel a aby toho nebylo málo, tak se mi ještě klepaly nohy, jak já nevím co. No, to je tedy můj další zážitek s koňmi a zatím ten nejbolestivější. Už se těším na jaro, jelikož nebudou dělat takový bordel.
Doufám že se vám kapitolka bude líbit a dáte mi nějakou zpětnou vazbu. Kdyby se našla nějaká chybička, tak mi dejte vědět a já ji opravím. Dále přeji dobrou noc a nebo dobré ráno, záleží kdy si ji přečtěte.
Komenty i vote potěší.

Luv you all💜💜💜