Můj život upíra (minsung)

Návštěva

Když jsem se ráno probudil, tak jsem se cítil rozlámaně, jako by mě někdo vpletl do kola. Po půl hodinovém civení do stropu jsem se konečně rozhodl, že vstanu a udělám si hygienu.

Po raní hygieně jsem se odebral do kuchyně si uvařit kávu a dát si snídani. Aby jste věděli,neznamená že když jsem upír, že nemůžu lidské jídlo a pití. Můžu, ale obvykle mi po něm bývá špatně, nebo se mi chce strašně moc spát a podle mě snad nejhorší účinek je, když jsem strašně nahajpený a mám spoustu energie, protože pak nemůžu usnout třeba týden. Naštěstí to neplatí pro pití.

Po dovaření kávy z kávovaru, jsem si vytáhl balíček krve z lednice. Samozřejmě je lepší čerstvá a teplá přímo z tepny člověka nebo zvířete, ale ne vždy se mi chce na lov. Zvláště co se ve městě objevil další upír a nadělal tu pěkný zmatek. Všude je policie, takže by bylo docela těžké něco ulovit aniž by si vás všimli.

Po dopití krve a kávy jsem se odešel převléct do černého trička s krátkým rukávem a šedivých teplaků a poté trochu poklidil byt, protože každou chvíli očekávám návštěvu od svého nejlepšího přítele Felixe.

Jen co jsem skončil s uklízením, zazvonil zvonek a po otevření dveří v nich stal můj kamarád Felix. "Ahoj Felixi." pozdravil jsem ho a pustil dovnitř do domu. "Ahoj Minnie." výkřikl Felix poté co jsem ho pustil dovnitř a skočil mi kolem krku. Nesnáším když mi říká Minnie, připomíná mi to minulost. Když jsem byl totiž malý, říkala mi takhle moje máma.

Obejmul jsem ho nazpátek a řekl "Neříkej mi Minnie. Víš že to nemám rád." "Promiň Minho, já zapomněl." řekl a zatvářil se kvůli tomu provinile.
"V pořádku, ale už mě tak nenazývej. A nebuď smutný." řekl jsem a vykouzlil úsměv od ucha k uchu, který moc neukazuji, pouze když je Felix smutný.

Felix se na mě usmál nazpátek a šli jsme si sednou do obýváku. "Tak co těšíš se do školy?" otázal se mě Felix. "Právě že vůbec. Víš jaký to je skrývat kdo jsi? Je to unavující. Pořád se musíš hlídat, aby si se nějak neprozradil." řekl jsem Felixovi a při tom si frustrovaně zajel rukama do mých fialových vlasů. "Já tě chápu, jak se cítíš, ale k nám na školu chodí i děti elfů, víl, vlkodlaků, čarodějů a sirén. Nemáš se čeho bát." řekl mi Felix. "Vážně? A máte na škole už nějakého krvežíznivého upíra?" zeptal jsem se a při to se podíval na Felixe, který nahodil zamyšlený výraz.

Po pěti minutách přemýšlení nakonec řekl "Minho, asi tě zklamu, ale na škole žádného upíra nemáme, nebo o něm aspoň nevím." "Ty aby si něco nevěděl? To mu nevěřím. Spíš na škole žádného upíra nemáte." odpověděl jsem Lixovi. "Oprava, nemáme. Teď na tu školu chodíš taky. Sice jdeš do ní zítra poprvé, ale jseš tam zapsaný." opravil mě Felix.

Ještě další hodinu jsme si povídali o škole než znovu zazvonil zvonek a do vnitř přišel Hyunjin s Bangchanem. "Zdar borci." řekl Hyunjin a hned potom s sebou plácl na gauč. Při tom shodil na zem knihy a sešity co jsem tam měl připravený do školy. "Nemůžeš dávat pozor Hyune?" zeptal jsem se a začal zvedat ty věci ze země.
"SR, ale když tvůj gauč je tááááák pohodlnej." odpověděl Hyun a já se nad tím musel pousmát. Po sezbírání věcí jsem se ještě přivítal s Chanem a hned potom jsem se zeptal, jestli nechtějí něco k pití, popřípadě k jídlu,protože se jaksi blížila doba oběda.

"Já bych si dal Latté (idk jestli se to takhle píše, když tak mi to opravte v komentářích) a něco malého k jídlu, jestli něco máš." nadiktoval mi svou objednávku Hyunjin a já přikývl. Ještě že jsem včera vařil. "Mám uvařené Kimchi." řekl jsem a podíval se na Hyunjina, jestli bude souhlasit. On samozřejmě hned začal přikyvovat jak šílený. "A co chcete vy kluci?" zeptal jsem se Lixe a Chana. "Já, tedy jestli bych mohl bych si dal to kimchi a k pití bych poprosil zelený čaj." objednal si Felix. Přikývl jsem a podíval se na Chana. "Já poprosím pouze černou kávu." odpověděl mi a já se vydal do kuchyně udělat jejich objednávku.

Když jsem vše donesl do obýváku, tak se hned Lix s Hyunjinem pustili do Kimchi, zatímco si Chan usrkával svou kávu.

"Ty jdeš vlastně zítra poprvý k nám do školy že?" zeptal se Hyunjin a já přikývl. "Jo, ale vůbec se mi do ní nechce." "Komu by se taky chtělo, zvlášť když budeš mít za třídní takovou starou rašpli jako je paní Park. Jsem rád, že mi ji nemáme a máme mladého Kima. To mi připomíná, nepřijde vám že má něco Kim s Jungkookem?" zeptal se Hyunjin. "Myslíš jako s Jeon Jungkookem?" zeptal se Felix. "Jo, přesně toho myslím. Lisa totiž říkala, jak je někdo načapal, jak se líbali u něj v kabinetě." řekl Hyunjin.

Když to dořekl tak se Chan málem udusil kávou a Felix vyprslk svůj čaj na můj bílý koberec. "Promiň Minho." začal se mi hned omlouvat Felix. "Nic se neděje. Tohle se občas stane." řekl jsem Felixovi a vydal se pro nějaké čistící prostředky na vyčištění, protože kdo by chtěl mít na bílém koberci zelenou skvrnu od čaje.

Mezitím co jsem čistil koberec, tak se kluci vrátili ke své konverzaci ohledně pana Kima a nějakého Jeon Jungkook. Jméno Jeon Jungkook mi přišlo v tu chvíli strašně povědomé, ale protože jsem si nemohl vzpomenout, kde jsem toto jméno slyšel, tak jsem se tím přestal zaobírat a dočistil zbytek koberce a poté ho vysušil svou rukou, kterou jsem nechal zteplat a nechal jí chvíli na mokrém koberci.

Poté jsem se vrátil zpět do konverzace, tentokrát o jsme se bavili o choreografii, kterou nacvičujeme na hodině tance, kam chodím s Felixem a Hyunjinem už dva roky a před měsícem se k nám přidal i Chan.

Touto debatou jsme zabrali zbytek dne. U toho kluci snědli zbytek Kimchi a já jsem se nenápadně do neprůhledného kelímku s brčkem vylil obsah jednoho pytlíku s krví a aby klukům nepřišlo podezřelé, že jsem celý den nejedl, tak jsem si dal i trochu Kimchi.

S klukama jsme se dohodli, že u mě přespí, takže si akorát zaběhnou domů pro věci co budou potřebovat na večer a zítra do školy. Když se kluci vrátili, tak na mě začala doléhat únava. No jo no, vedlejší účinky jídla. Takže jsem se v rychlosti osprchoval a zalehl. Chvíli jsem ještě slyšel hluk jak se kluci střídali v koupelně a také jak si popřáli dobrou noc a hned potom si šli také lehnout. Všem jsem nabídl pokoj, ale Felix s Hyunjinem se rozhodli, že chcou spát spolu v jednom pokoji.

Chvíli jsem ještě přemýšlel nad novou školou a co mi o ní řekli kluci, a poté se vydal do říše nočních snů.