Minho pov
"Nechceme si pustit nějaký film?" zeptal se mě Jisung. "Víš že jeste musíme zajít pro jídlo? Je nejvyšší čas, abychom jsme měli dobrý výběr." oznámil jsem a šel si do skříně pro mikinu. Jisung si vzal moji mikinu, kterou jsem mu půjčil v autobuse. Vzal jsem ho za ruku a už ho táhl ke dveřím.
"Minho, kluci neví jak to mezi námi je." řekl Jisung. "Promiň, takže kdy jim řekněme, že spolu chodíme?" zeptal jsem se a pustil jeho ruku. "J-já jsem tvůj přítel?" podivil se Jisung. "A ne snad? Ty miluješ mě a já miluju tebe. Ale pokud nechceš, tak tě do toho nutit nebudu." "Samozřejmostí že chci?"vypískl a dal mi dětskou pusu na rty.
"Jdeme si Jisungem pro nějaké jídlo." oznámil jsem a do ruky mi byl vyřazen seznam, co máme vzít. Obul jsem si boty a s Jisungem jsme se rozešli ke skladu, kde si máme nabrat suroviny.
Když jsme vstoupili do skladu, vzali jsme si košík, do kterého budeme jídlo pokládat a potom ho překladáme do tašek, které potom dostaneme od jedné paní.
Ve skladu bylo ještě několik další 'nakupujících'. Uviděl jsem tam Taehyunga a Jungkooka, Sana s Jonghem (omlouvám se za skloňování) a ještě několik dalších dvojic. Začali jsme s Jisungem procházet seznam, který byl celkem dlouhý.
Když jsme měli všechno potřebné v košíku, tak jsme s ním dojeli k té paní, která si zapsala co jsme si vzali a dala nám tašky.
"Mohl bych vás poprosit o krev?" zeptal jsem se a ona se na mě zděšeně podívala. "Samozřejmě v sáčku." ujistil jsem ji, že mi nejde o její krev a ona mi podala jeden sáček. Poděkoval jsem a krev přidal k ostatním surovinám. Sice se mi nelíbilo, že jsem dostal pouze jeden sáček, ale pořád lepší jeden než žádný.
Když jsem viděl jak se Ji tahá s taškou, tak jsem mu ji vzal i přes jeho hlasité protesty. V chatce jsme všechno vložili a uklidili do lednice. Kuchaři se ihned pustili do vaření. Já jsem šel s Jisungem do obýváku a posadil jsem se s ním do křesla. Nenápadně jsem chytl Jisung za ruku a obejmu jsem ho za pas.
"Minho? Můžu s tebou mluvit?" přišel Felix do obýváku a vipadal, že to je smrtelně důležité. Kývl jsem že ano a než jsem se zvedl, tak jsem dal Jisungovi malou pusu do vlasů. Šel jsem za ním a on mě dotáhl k sobě do pokoje odkud vykopl Hyunjina a zamkl za ním.
" Co je mezi tebou a Jisungem?" - Lix
"Co by mezi náma mělo být?" - já
"No tak když jsem šel za tebou do pokoje, tak jsi se zrovna vykousával s Jisungem. Tak proto se ptám." - Felix
"Víš, mi spolu..." - já
"Chodíte!" - vypískl Lix a já kývl hlavou na souhlas.
Když mě Felix propustil z pokoje, tak byl akorát čas na večeři. Sešel jsem do kuchyně, kde už všichni seděli okolo stolu a čekali na mě a Lixe. Když se usadil i Lix, tak Chan si začal brát od ostatních misky a nabral do každé misky polévku. Já si šel k lednici a vytáhl si krev. Chtěl jsem odejít ven, protože už teď vím, že mi ta krev stačit nebude. To by ale nebyl Felix, který mě stáhl na volnou židli vedle něj.
Všichni začali jíst a já se stále díval na sáček s mou večeří. "Minho, ty jsi nebudeš?" zeptal se mě Jeongin a já nahlas polkl. Zvedl jsem teda svou ruku z klína, která se mi začala třást a chytil tím sáček s krví. Jestli se mi ta ruka nepřestane třást, tak z toho budu mít krvavou pěnu.
Sáček jsem si přesunul k ústum a i přes ten plast byla cítit vůně krve. Proto mi začali tmavnout oči a prodloužily se mi špičáky. Zakousl jsem se do sáčku a začal sát krev a slastně jsem přivřel oči. Byla lahodná. Ale znám i lepší chutě. Ani jsem se nenadál a měl jsem dopito. Pořád mi to ale nestačilo a toho si všimnul i Lix. Abych vás uvedl do obrazu, tak se mi vždy, když jsem plně zasicen, vrátí má barva očí a zmenší se mi špičáky.
"Jestli nemáš dost, což evidentně nemáš, tak se napij ode mě." nybidl mi Lix. "Lixi ne, víš jak to dopadlo minule." nesouhlasil s tím Hyunjin a hodil po mě varovný pohled. Já ho ale ignoroval a zakousl se Felixovi do krku. Začal jsem pít, když mě někdo odtrhl od Lixe a ještě mi k tomu zlomil vaz.
Když jsem se probudil, tak mě strašně bolelo za krkem. Otevřel jsem oči a všiml si, že se nademnou skláněl Chan a pomohl se mi zvednout. Ostatní byli v obýváku u Felixe, který měl kolem krku obvaz. Teď mi došlo, co se stalo. Rychlostí blesku jsem vyběhl z chatky. Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal znovu.
Felix pov
Potom co Hyunjin odtrhl Minha od mého krku a zlomil mu vaz, tak byl strašně roztěkaný. Ošetřil mi krk a pak pochodoval po pokoji a čekal, než se Minho probudí. Jen co se probudil, tak vysprintoval z chaty a všichni se za ním podívali a Chan chtěl za ním běžet.
"Chanie, vždyť víš, že to nemá cenu. Je rychlí a utekl by ti. Můžeš ho sice vyčmuchat, ale to stejně asi nepůjde. Zvláště když si umí zakrýt pach.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Aloha
Jsem tu s další kapitolou, tak doufám, že se vám bude líbit. Jsem ráda za dnešní stávku, protože jinak by kapitola vyšla mnohem později. Přeji hezké počtení a budu ráda za jakoukoliv odezvu.
Komenty i vote potěší.
Luv you all💜
ČTEŠ
Můj život upíra (minsung)
Fanfiction"Žáci máme nového spolužáka, prosím představ se nám." řekla učitelka. "Jsem Lee Minho a nemám rád když na mě někdo mluví." řekl jsem a poté si šel sednout na své nové místo v zadu u okna. Když jsem procházel, tak si všichni něco šuškali. Že by mě ta...
