Minho pov
Seděl jsem na střeše jedné chatky, kterou jsem našel v lese už dobrou hodinu. Jak jsem mu to mohl udělat. A hlavně znova. Vždyť jsem slíbil, že to už nikdy neudělám.
Abyste byli v obraze, tak se něco podobného stalo před rokem. Doma jsem neměl krev byl jsem slabý. A když jsem slabý, tak mi nefungují schopnosti. Takže jsem si nemohl vzít krev z nemocnice.
Proto se Lix nabídl, že se mám napít od něj. Andělé mají strašně kyselou a nebo hořkou. Jedno z toho. Felix ji má ale sladkou. Což je divné. Ale doopravdy chutná jako med. Důvodem proč má Felix sladkou krev, je jeho smíšený původ. Z 60% je anděl, 5% víla, další 5% je čaroděj, 15% mořská pana a zbylých pět procent je vlkodlak.
Koukal jsem na měsíc, když jsem uslyšel křupnout větvičku. Začal jsem se dívat kolem sebe, kdo by to mohl být, ale nic jsem neviděl.
"Co tu děláš tak sám? Zvláště na střeše mého obydlí?" zeptala se mě blondýna s hlubokým hlasem a sedla si vedle mě. "Já se omlouvám. Nevěděl jsem, že to je obydlené." začal jsem se omlouvat a když jsem se chtěl zvednout, tak mě ta blondýna zadržela. "Já neříkám, že máš jít pryč. A docela mě zajímá, co se stalo, jelikož máš dost tmavé myšlenky."
"Ty umíš číst myšlenky, nebo je pouze cítíš?" musel jsem se zeptat. "Bohužel je číst neumím, ale máš pravdu. Opravdu je cítím. I když to u tebe není tak jednoduché rozpozeznat, jelikož jsi hodně silný." odvětila mi ta neznámá blondýna.
"Jsem to ale husa. Ani jsem se nepředstavila. Jsem Yuqi." řekla a podala mi ruku. "Minho." představil jsem se též a podal jí ruku.
Bavili jsme se tam spolu asi hodinu, možná hodinu a půl. "Rád jsem tě poznal, ale už budu muset jít. Už dávno jsme měli večerku." "Dobře, ráda jsem tě poznala a doufám, že se zase někdy potkáme." "Potěšení je na mě straně Yuqi. Zatím se měj." rozloučili jsme se a já se vydal normální chůzí k nám na chatku.
Před chatku jsem došel asi za 45 minut a když jsem vešel, tak všichni leželi v obýváku na gauči. Opatrně, abych je nevzbudil, jsem došel k sobě do pokoje. Došel jsem si udělat večerní hygienu a apk jsem si konečně lehl k sobě do postele. V posteli jsem se převaloval, jelikož jsem nemohl usnout.
Vstal jsem a otevřel okno, ke kterému jsem si sedl. Koukal jsem na noční oblohu, na které zářil měsíc. Uvolnil jsem se a opřel si hlavu o parapet. Asi jsem si to neuvědomil a usl jsem.
Jisung pov
Vzbudil jsem se jako první a rozhlédl jsem se kolem sebe. Felix s Hyunjinem spali v objetí, Jeongin ležel na Chanově hrudi. Jediný Seungmin s Changbinem leželi od sebe pěkný kus daleko.
Šel jsem do kuchyně připravit něco malého k snídani jak sobě, tak i ostatním.
Po dokončení snídaně jsem odešel do pokoje se obléknout. Jakmile jsem vešel do pokoje, tak mi pohled padl na Minha, který spal u otevřeného okna. Vlasy mu padaly mírně do očí, a tak jsem mu je opatrně odhrnul, abych ho neprobudil. Bohužel se mi to nepovedlo a Minho se začal pomalu probouzet.
"Dobré ráno lásko moje." popřál jsem mu. "Dobré ráno i tobě Hanie." popřál mi nazpátek a dál mi pusu na tvář.
"Tak to teda ne. Ty si zmizíš na bůhví jak dlouho a dáš mi jenom pusu na tvář? Jseš normální?!" vyčetl jsem Minhovi, který na mě koukal s otevřenou pusou. Nevydržel jsem to a začal jsem se smát. "Promiň Sungie. Dovol mi, abych mohl svou chybu odčinit." řekl a aniž bych souhlasil, tak mě vášnivé políbil na rty.
Spokojeně jsem mu do polibku zamručel a za zátylek jsem si ho přitáhl blíže. Líbali jsme se dokud nám nedošel dech a pak jsme si opřeli čela o sobě.
Pak společně s Minhem jsme došli dolů, kde už byli všichni probuzení. Jakmile Hyunjin zpatřil Minha, tak se mu vrhl okolo krku. "Promiň Minho, já jsem blbec. Neměl jsem na tebe být takový. Moc mě to mrzí. Zvláště když se Felix nabídl dobrovolně. Odpustíš mi?" zeptal se Hyunjin se slzama v očích.
"Samozřejmě, že ti to odpustím Jinie." řekl Minho a objal Hyunjina nazpátek.
Minho pov
Potom co jsme s klukama snědli snídani, tak jsme se rozešli ke společenské místnosti, kde nám učitelé zdělí program na dnešní den.
Sedli jsme si ke stolu s naším číslem a čekali než nám řeknou jakou aktivitu dnes budeme dělat. Seděl jsem mezi Jisungem a Seungminem. Jisung byl nervózní a pořád poklepával nohama a pak se začal i škrábat. Položil jsem mu dlaň na stehno, aby věděl, že není sám a on se uklidnil a značně se uvolnil.
"Tak děcka, první aktivita bude po dvojicích. Ale, budete s někým jiným než jste na pokoji." řekla učitelka a začala vyjmenovávat dvojice. Čekal jsem dokud nezazní mé jméno.
Nakonec jsem skončil s Jonghem z Ateez. Sice to není úplně někdo s kým bych chtěl být, ale nemůžu si stěžovat. Ještě mě mohli dát do dvojice s holkou. A to nevím jak bych přežil. Jako né že bych neměl rád holky, což vlastně nemám, jelikož jsem gay, ale řekněme, že pokud to jde, tak jejich společnost nevyhledávám.
_________________________________________
Zdravím všechny,
Jsem tu opět s další kapitolou. Sice s ní nejsem moc spokojená, ale z jsem další kapitolu dlouho nevidala. Doufám že se vám bude líbit a tuto kapitolu oceníte aspoň trochu. Nevím jak to bude s dalšíma kapitolama, jelikož na tom teď nejsem úplně psychicky dobře(a proto jsem ráda, že mám u sebe jednoho člověka, který mi vždy pomůže). Snad se to brzy spraví a vidíme se u další kapitoly.
Komenty i vote potěší.
Luv you all💜
ČTEŠ
Můj život upíra (minsung)
أدب الهواة"Žáci máme nového spolužáka, prosím představ se nám." řekla učitelka. "Jsem Lee Minho a nemám rád když na mě někdo mluví." řekl jsem a poté si šel sednout na své nové místo v zadu u okna. Když jsem procházel, tak si všichni něco šuškali. Že by mě ta...
