Minho pov
Jakmile přešla bolest, tak si to k nám nakráčel Jisung a vmetl Sehunovi do tvar, že by se měl stydět za to, co udělal. Je pravda, že dříve byli upíři a vlkodlaci "přátelé", ale to to se změnilo potom, co vlkodlaci zabili nevinné upíry, jen proto, že jsme jim dá se říct vládli.
Poslouchal jsem Jisunga, jak začíná zvyšovat hlas i na spolužáky, kteří seděli s vyjeveným výrazem na tváři, protože Jisung většinu času nemluví a pouze sedí na svém místě.
Když řekl vše co chtěl, tak se na mě podíval. Usmál jsem se na něj, protože mi zachránil život a také se ne zastal před třídou. Později mu musím poděkovat.
...
"Minho, slyšeli jsme co se stalo. Jsi v pořádku?" vyhrkl na mě na obědě Chan.
"Samozřejmě že jsem v pořádku. Díky Jisungovi, který mě zachránil."
"Co se stalo? Protože když jsme šli s venkovní hodiny, tak jsme viděli Sehuna s provinilým výrazem" vyhrkl pro změnu Hyun.
"Jisung ho seřval a připomněl mu dějiny s upírama. Potom se mi omluvil a řekl, ať mu zlomím žebra, aby byl také v agónii. Na to jsem mu řekl, že nikomu ubližovat nebudu. Pak přišel Moon a zase na mě zařval Mimho, tak jsem mu zlomil vaz. Všeci na mě koukali jak na zjevení, ale potom co se Moonbin probral a začal se smát, tak to nechali být. Dokonce za mnou přišla půlka třídy s tím, že se mi omlouvají, že nic neudělali. " shrnul jsem svůj den do kostky.
" Tak to jsem nečekal. Vážně se ti Sehun omluvil? Protože on se jen tak někomu neomlouvá. "zeptal se Lix.
" Víš Lixie, mi jsme něco jako rodina. Úplně prvotní byl jak upír, tak vlkodlak. No a já jsem pra pra pra vnuk prvotního. Zatímco Sehun je pra pra pra pra pra pra pra pra pra pra pra vnuk. Takže kdyby mě opravdu zabil, tak by ho s velkou pravděpodobností buď vyhnali nebo zabili. " rozpovídal jsem se.
Kluci na mě koukali s otevřenou pusou.
" Ahojte kluci, jak se máme? " přišel k nám Seungmin.
Zvedl jsem se, abych ho mohl obejmout. Když jsem se s ním objímal tak na mě klíči koukali jak na idiota, protože já se jen tak s někým neobjímám. No jo, ale on je rozdíl mezi někým koho znám třeba tři roky a někoho, koho znám od svých pěti let. Zvláště když mi s jeho rodinou zachránili život.
Zbytek oběda jsme se bavili o všech možných věcech a dokonce se k nám přidal i Jeongin s Jisungem. Po obědě jsme měli ještě angličtinu a dvouhodinovku tělocviku.
——————————————————
Další kapitola je zde. Sice taková kratší, ale mám v plánu jednu ještě dnes rozepsat a možná ji ještě vydám.
Komemty i vote potěší <3.
Luv you all💜
ČTEŠ
Můj život upíra (minsung)
Fanfiction"Žáci máme nového spolužáka, prosím představ se nám." řekla učitelka. "Jsem Lee Minho a nemám rád když na mě někdo mluví." řekl jsem a poté si šel sednout na své nové místo v zadu u okna. Když jsem procházel, tak si všichni něco šuškali. Že by mě ta...
