Můj život upíra (minsung)

Trocha Té Minulosti

Felix pov

Seděl jsem na posteli a koukal z okna. Přemýšlel jsem, co jsem asi udělal špatně, když se Hyunjin líbá s někým jiným. To už mu nestačím? Už jsem ho omrzel? Doopravdy bych chtěl znát odpovědi na tyto otázky. Seděl jsem tak asi ještě 10 minut, než někdo zaklepal na dveře.

"Dále." řekl jsem a čekal, kdo se objeví ve dveřích. Dveře se pomalu otevíraly a dotyčný opatrně strčil hlavu do škvíry. Byl to Hyunjin. Pouze jsem nad ním protočil očima a vrátil se k pozorování přírody.

"Lixie, já nevěděl že mě chce políbit. Kdybych to věděl, tak ji zarazím." řekl Hyun a podíval se na mě. "Nech si to Lixie. Víš vůbec jak mi bylo, když jsem to viděl? Nevíš! A víš proč? Protože tebe nikdy moc nezajímalo, jak se zrovna cítím." vmetl jsem mu do obličeje. "To bolí Lixi. A ty víš, že to není pravda. Vždy jsem tu byl pro tebe a pomohl ti, když se něco dělo. Takže v tomhle mi křivdíš." řekl Jin se slzama v očích. "Prosím Felixi. Odpusť mi. Já tohle nikdy nechtěl." "Já chci být teď sám a všechno si promyslet. Můžeš prosím odejít?" zeptal jsem se Hyunjina a on jen přikývl a se sklopení hlavou odešel pryč.

Jen co za ním zaklaply dveře, tak jsem je kouzlem zamkl a začal brečet. Všechno mi bylo strašně líto. Nechal jsem své myšlenky vyplout na povrch a aspoň hodinu jsem se v nich utápěl.

Han pov

Minho si odešel něco vyřídit a tak jsem zůstali v obýváku jen já, Seungmin, Bin, Chan, Jeongin a poté se k nám přidal i Jin.

"Mine, co kdybys nám pověděl tvoje děctví s Minhem?" zeptal se Bin. Na Minovi bylo vidět, že se mu do toho moc nechce, ale nakonec svolil.

"Kde bych tak začal. Byly mi tři roky, když asi o půlnoci někdo zaklepal na dveře. Jelikož jsem měl tu dobu velké problémy se spaním, tak jsem to slyšel a šel se podívat, kdo k nám prochází v téhle pozdní hodině. Sešel jsem pár schodů, abych měl pěkný výhled na dveře a tam stál Minho. Byl celý promáčený, promrzlý a hlavně vyděšený. Matka ho pozvala dál a když si všimla, že jsem vzhůru, tak mě poslala do koupelny pro ručníky a nějaké oblečení. Jelikož moje matka počítala s tím, že se u nás Minho objeví, tak nakoupila oblečení v jeho velikosti. Společně jsme Minha vysušili a pomohli jsme mu se obléknout do přípraveného oblečení. Pak dala matka Minhovi hrníček teplé krve a poté nás poslala spát. Minho se mě tě noci zeptal, jestli může spát u mě. Tak jsme tedy spali u mě v pokoji. Každou noc až do svých 10 let, Minho křičel a brečel že spaní. Kdo by taky neměl noční můry, když viděl někoho, jak mu zabil rodiče přímo před očima. Minho byl velmi tiché dítě a moc s náma nemluvil. Vlastně mluvil pouze se mnou. Já jsem pak jeho prosby vyřizovat rodičům. Děctví s ním nebylo zrovna lehké, ale jsem rád, že jsem si to zažil. Takhle jsem mohl být Minhovi aspoň trochu po boku a pomoct mu. Časem si tak oblíbil tancování, že ho má matka zapsala na hodiny tance. Jediný dyn, kdy jste Minha viděli s úsměvem, tak byly ty, kdy přicházel z tance. Později si našel brigádu a něco zaplatil mým rodičům za to, že ho ubytovali. Pak si našel byt. Po jeho odstěhování jsme se moc nebavili. Nějak jsme se přestali kontaktovat a znovu jsem ho potkal až zde." řekl jsem a zahnal slzy, když se mi před očima zjevil malý, hladový, špinavý a úplně promrzlý Minho.

Minho pov

Stojím už nějakou dobu u dveří a poslouchám Seungmina, jak povídá o svém děctví se mnou.

"Seungmine, proč si jim řekl o našem děctví.? Víš že není zrovna hezké.?" zeptal jsem se ho.

Je tu další kapitola. Sice kratší, ale i tak doufám, že se vám bude líbit. Určitě se nebojte vyjádřit svůj názor buď ve formě hlasů, a nebo komentáře. Komenty i vote potěší.

Luv you all💜💜