Můj život upíra (minsung)

V NÁKUPNÍM CENTRU

Jeongin pov:

Tak moooc jsem se těšil až půjdu s Chanem do nákupního centra. Jinak ptal jsem se rodičů ohledně té pomoci upírům a nemají s tím problém. Za to jsem mega rád. No nic, musím se připravit. Co si tak na sebe vezmu? Něco normálního a nebo něco, čím bych Chana úplně odrovnal? Ale nebude si pak zase myslet něco jako že se snažím pouze o pozornost? 

Což je vlastně pravda, protože já se o pozornost snažím. A to o pozornost u Chana. Nakonec jsem zvolil jednoduchý outfit, který se skládá z světle modrých kalhot s dírami na kolenou, bílé tričko a přes to jsem přehodil něco do stylu saka. Kalhoty s dírami jsem nikdy moc nemusel, ale když se Chan zmínil, že mu přijdou na klucích hot, tak jsem si je zamiloval. No a teď je nosím skoro pořád.

V koupelně jsem si poupravil svoje vlasy a dodělal nějaký ten make up. Zvýraznil jsem si oči, jelikož si chci vzít ještě brýle, a do oka jsem si udělal černou linku. Ty jsem taky dříve nenosil, ale když mi je jednou Chan pochválil, tak je teď nosím skoro furt, když spolu někam jdeme. Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že tam za deset minut mám být. Ještě štěstí, že bydlím blízko nákupáku. Na svoje nožičky jsem si obul svoje oblíbené botičky, vzal peněženku, klíče a mohl jsem jít.

Došel jsem před nákupní centrum pět minut před určeným srazem, tak jsem si sedl na lavičku blízko fontány a rozhlížel se, jestli někde neuvidím Chana. A v tom jsem ho uviděl. A myslel jsem že se rozteču. Jak někdo může být tak hot?

Zamával jsem mu a u toho jsem se usmál. Čekal jsem až si mě všimne a s úsměvem jsem se za ním rozešel. Na přivítanou jsem se s ním objal a měl jsem sto chutí mu dát i pusu. Aspoň na tvář. Nakonec jsem to ale neudělal a jen jsem ho objal. Pak jsem ho chytil za ruku a vtáhl to útrob nákupního centra.

"Tak kam půjdeme?" zeptal jsem se nedočkavě a začal poskakovat jak malý dítě. "Můžeme se jít třeba někam najíst a pak uvidíme?" navrhl Chan a já začal horlivě přikyvovat. Zašli jsme do nějaké náhodné restaurace a čekali jsme, než si nás všimne obsluha. 

Hned jak nám přinesli menu, tak jsem se pro něj natáhl tak rychle, že kdyby na stole byly skleničky, tak by byly na sto procent převrhlé. Chan se tomu jen sladce zasmál a natáhl se pro své menu taky. Chvilku jsem očima bloudil po popsaných stránkách, abych si aspoň vybral to pití, než přijde číšnice. "Tak já si dám Bibimbap a k pití si dám kolu. Co si dáš ty?" zeptal se mě Channie a hezky se na mě přitom usmál. On se na mě usmál, chápete to?

"Mmmmmm, já si asi dám ten páliví ramen a k pití si vezmu asi mirindu." řekl jsem a podíval se mu při tom do očí. Jak já miluju jeho oči. Nikdo na světě nemá hezčí oči než on. "A jak to vůbec dopadlo u vás doma s tou pomocí upírům?" zeptal jsem se a on se tak divně zatvářil, že jsem se lekl, že jsem něco řekl špatně. "No u nás to jaksi nedopadlo. Když jsem jim to navrhl, tak táta vypadal, že po mě brzo skočí. Řekli že upírům pomáhat nebudou, že leader musí myslet hlavně na svou smečku a že ji nemůžou ohrozit, protože upíři jsou naši nepřátelé. Při tom nám už několikrát pomohli a i moje matka s nima vyjednávala. A sama mi řekla, že jsou v pořádku a že už je jako nepřátelé nebere. Tak nechápu, proč se za mě nepostavila, když jsem jim to říkal." řekl mi Chan s takovým rozpálením, že jsme si ani jeden nevšimli, že k nám už přišla číšnice a čeká, až si objednáme.

"Dobrý den, copak si u nás objedná takový krásný muž?" řekla na mě až příliš sladce a u toho na Chana zamrkala svýma řasama, který vypadaly, jako kdyby je vůbec neměla. Říkám vám, že kdyby nějaké řasy měla, tak teď by je neměla. Já bych jí je všechny vytrhal a k tomu ješte tu její blonďatou palici. "Dobrý den, já bych poprosil kolu a Bibimbap." řekl Chan a usmál se na ní při tom. Jak se na ní mohl kurva usmát. vždyť je jak noc. "Dobře, za chvíli vám to osobně donesu." řekla a otočila se , jako kdybych tam já vůbec neseděl.