"Žáci máme nového spolužáka, prosím představ se nám." řekla učitelka.
"Jsem Lee Minho a nemám rád když na mě někdo mluví." řekl jsem a poté si šel sednout na své nové místo v zadu u okna. Když jsem procházel, tak si všichni něco šuškali. Že by mě ta...
Chvilku jsem ležel v posteli a přemýšlel, co se stalo ve škole. Ano, chápu, že jsem vrazil do holky, které jsem se neomluvil, ale kdybych se o ní v tu dobu zaobíral, tak už ta holka asi nežije.
Začínal jsem se nudit, a tak jsem se rozhodl, že se půjdu projít do lidské části města. Oblékl jsem si černé volnější kapsáče s černým trikem a přes to delší mikinu. Jak jinak než samozřejmě černou. Obul jsem si ještě mé naprosto úžasné botičky a poté vyšel ven.
Do lidské části města jsem to vzal zkratkou, o které vím pouze já a pár dalších upírů. Kdyby jste se divili, proč schovávám svou identitu, když žiji v části, kde jsou samé nadpřirozené bytosti, tak je to kvůli tomu, že bych zde neměl bydlet, protože si vlkodlaci usmysleli něco v tom smyslu, že jsme nebezpeční a že vraždíme bez lítosti.
Ano občas se mi stane, že někoho zabiji, ale schválně to nedělám a vždy toho pak lituji. Jednou jsem takhle zabil nějakou studentku, která šla pozdě večer domů. Další den jsem se pořád klepal, v hlavě jsem slyšel takový ten hlas, který vám to pořád předhazuje a i když se na to snažíte zapomenou, tak to prostě nejde.
Jednou to došlo až tak daleko, že jsem se ráno probudil a celý den si lámal vaz. Klidně bych v tom pokračoval třeba týden, možná i víc, ale v tu dobu jsem se domluvil s Felixem na návštěvě a protože se občas stane, že zapomenu a jsem zrovna venku, tak má Lix náhradní klíče. No, chtěl jsem si zrovna zase zlomit vaz, ale Felix mi v tom zabránil, vyzpovídal mě a pomohl mi se z toho dostat.
Byl jsem strašně rád, že mě nejdříve vyslechl aniž by mi do toho zasahoval a poté se mě začal ptát na otázky. Když jsem mu na všechny odpověděl, tak mu to asi bylo málo a chtěl vědět víc, protože musel tušit, že nechci říkat vše. Já jsem nemohl mu říct vše, jinak by všechna Felixova snaha mi pomoct byla ta tam.
Felix si toho všimnul a řekl mi ať mu chytnu ruku a vše mu ukážu tak, že ho dostanu do své hlavy. Dostal jsem Felixe tedy do své hlavy, kdyby to někdo nepochopil, tak to patří mezi moje schopnosti. Dokážu se buď dostat lidem do hlavy, nebo můžu ostatním ukázat, co se odehrává v mé mysli.
Potom co Lix viděl vše mi doporučil, ať si začnu psát deníky, že se z toho vypíšu a aspoň z části mi to odlehčí od bolesti, kterou zažívám vždy, když někoho zabiji. ______________________________________
Prošel jsem tedy uličkou a dostal se na předměstí. V lidské části mám docela dost člověčích kamarádů, ale je docela těžké, když se nemůžeme vidět, kvůli těm debilním pravidlům. Já je ale stejně porušuji.
Najednou jsem v dáli zahlédl mého dobrého kamaráda Moonbina. Docela mě to udivilo, že je v lidské části města. Aby jste to pochopili, tak Moon je taky upír. Ale za celou dobu, co se s ním bavím a to už je nějaký ten pátek, tak ani jednou se mnou nešel. A to jsem se ho ptal v podstatě pořád. Vždy řekl, že to není dobrý nápad a mohli bychom z toho mít problém.
Co mě ale zarazilo víc, než to že jsem viděl Moonbina ve městě, bylo to, že si zrovna dával pusu s nějakým klukem a poté se chytli za ruce. Chtěl jsem se nenápadně vytratit, když v tom si mě všiml ten kluk, se který si dával pusu. Řekl to Moonovi a ten se otočil a usmál se na mě.
Zrovna jsem mu chtěl zamávat, ale v tom někdo spadl ze střechy. Na krku měl otisk zubů. Moonbin se k němu rozběhl, že se ho ještě pokusí zachránit. Už jsem v dáli zaslechl sirény od policejních aut a sanitky.
"Moone utečte!" zařval jsem na něj. On se na mě pouze nechápavě podíval a konečně se zvedl. "Pojď Eun Woo." řekl a vydal se pryč s tím klukem. Ještě se na mě podíval, jestli jdu taky. Já pouze zavrtěl hlavou a nechal změnit barvu svých očí na červenou, abych ochránil Moonbina, protože nějaká holka začala řvát "upír" a ukazovala při tom na něj.
V tom přijela policie a podívala se na mě. Já se na ně také podíval a potom se usmál úsměvem, ve kterém ukazují špičáky. Než ale stihli nějak zareagovat, tak jsem se rozběhl svou rychlostí pryč. To jsem ale ještě nevěděl co se stane.
Zašel jsem zpět do uličky, kterou se vždy dostávám do města a tam jsem si počkal do té doby, než někdo půjde okolo.
Už jsem to chtěl vzdát, když v tom okolo mě procházel nějaký týpek co byl úplně na mol. Rychle jsem ho zatáhl do uličky a pořádně se mu zahryzl do krku. Začal jsem pít a přestal jsem až když jsem věděl, že mu nějak neublížím. Poté jsem mu vymazal paměť.
"Běž tam kam jsi se chystal odejít a zapomeň, že se vůbec něco takového stalo." řekl jsem hlubším hlasem a potom odběhl do naší části města. Když jsem zrovna vybíhal ze zatáčky, tak se mi povedlo někoho sejmout na zem.
Když jsem zjistil, kdo to je, tak jsem se začal hned omlouvat." Ježiš promiň, neviděl jsem tě. Moc se ti omlouvám." řekl jsem a starostlivě se podíval na Jisunga. "Nejsi jediný kdo mě nevidí. A nepotřebuji tvoje omluvy." vmetl mi do tváře až jsem se zarazil, jak chladně to řekl.
Chtěl se rozejít, ale v tom zavrávolal a nebýt mích rychlích reflexů, tak by upadl. "Pojď se mnou. Zřejmě jsi se hodně bouchl do hlavy a můžeš mít otřes mozku." řekl jsem a začal ho táhnout k sobě domů.
Nejdříve se pokoušel protestovat, ale po chvíli to vzdal. Připadalo mi, že každou chvíli omdlí. Rozhodl jsem se neriskovat a vzal ho do náruče jako nějakou princezničku.
Doma jsem ho položil na pohovku a odebral se do kuchyně pro vodu a nějaký prášek, kdyby jo bolela hlava. Se sklenkou a lékem jsem se vrátil do obýváku a všiml jsem si, že mezitím stihl Jisung usnout.
On je tak cute, když spí. Zvláště ty jeho tvářičky. Vypadá úplně jako veverčička. Měl jsem sto chutí mu ty jeho tváře zmáčknout. Když jsem se přiblížil, abych si prozkoumal jeho obličej zblízka, tak jsem si všimnul, že má na čele docela dost hluboký škrábance.
Vydal jsem se do koupelny pro lékárničku, abych mu tu ránu mohl vyčistit. Zrovna jsem se vracel do pokoje za Jisungem, když v tom se rozezněl zvonek u mích domovních dveří.
Kdo to jenom může být?
----------------------------------------------------------- Po delší době jsem se opět dokopala k tomu abych napsala další kapitolu. Nevím jak budou kapitoli vycházet teď, protože se musím připravovat na přijímačky. Ale pokusím se vydávat co nejvíce. Jinak strašně moc děkuji za hvězdičky, udělaly mi velikou radost.
Kdyby jste našli někde nějakou chybku, nebojte se jí napsat do komentářů a já ji opravím. Jinak komenty i vote potěší.
Vaše Verunkaa❤️
Luv you all💜
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
