Lando Norris - Zakázaná láska

17. Bouře

Pohled Kate

Ráno jsem se vzbudila naproti Danielovi. Moc jsem se ale nevyspala protože jsem se budila a musela jsem si dolu pro vodu. V noci jsem viděla Landa jak sedí na pohovce s obličejem v dlani. Vypadalo to jako by ho něco trápilo. Možná to co mi udělal. Vůbec jsem si ho nevšímala a šla si pro vodu a pak spát. 

Šla jsem si do kufru pro oblečení, vzala jsem si tepláky a mikinu, protože mi byla hrozná zima. Byla jsem pořád tak rozmrzelá z toho co se stalo, kluk do kterého jsem se zamilovala mi oznámil že má raději svou práci, kdyby to aspoň řekl jen mě, ale řekl to skoro před celým paddockem. Daniel ještě spal takže jsem ho kvůli své náladě nebudila, chtěla jsem aby se vyspal, protože už takhle se o mě včera staral dost. Trochu jsem si upravila vlasy a vzala si kartáček. Šla jsem dolu do koupelny a zaklepala na dveře jestli je volno. Nikdo se neozýval tak jsem vešla dovnitř. Hned jsem se zamknula a začala si čistit zuby. V zrcadle jsem si všimla že jsem si udělala culík nakřivo tak jsem ho ještě upravila. Vyšla jsem ven z koupelny a někoho slyšela mluvit v kuchyni. Šla jsem se podívat kdo to je a stál tam Max s Carlosem. ,,Jestli s ní začneš randit a ublížíš jí jako ten ňouma včera tak tě zabiju" slyšela jsem jak řekl Max. ,,Ne, ona se mi fakt líbí, nikdy bych jí neublížil" řekl Carlos. Vešla jsem do místnosti a oba je pozdravila ,,Ahoj chlapci". Max s Carlosem se na sebe podívali a provinile se na mě usmívali. ,,Sluší ti to" řekl Max a obejmul mě. ,,No já si to tedy nemyslím, ale děkuji ti" odpověděla jsem mu a mrkla na něho. ,,Můžu tě obejmout?" řekla jsem Carlosovi a on jen rozevřel náručí. Slyšela jsem kroky a podívala se mu přes rameno kdo tam je, stál tam Lando. ,,Chtěla bych se ti omluvit za ten incident včera" řekla jsem Carlosovi a nervózně se drbala na ruce. ,,To nic, takové věci se stávají, ale příště se rozhlížej než někoho sejmeš k zemi" řekl a začali se s Maxem smát. 

Koukla jsem se na Landa a ten mi ukazoval rukama ať jdu za ním. Šla jsem tedy s ním a vyšli jsme ven z chaty. Posadili jsme se na schody co byli venku ,,Víš chtěl bych se ti hrozně omluvit za ten včerejšek" řekl. ,,No to by jsi mohl" odpověděla jsem mu chladně. ,,Zachoval jsem se jako totální debil, moc se omlouvám" řekl a snažil se mě obejmout, ale já uhnula. ,,Lando tím že se mi jen omluvíš to nespravíš. Já jsem ti tu otázku nedala jsem tak. Chtěla jsem s tebou chodit, ale tím jak jsi se zachoval se teď chci soustředit hlavně na svou kariéru" řekla jsem mu. ,,Ty jsi to se mnou myslela vážně?" koukl se udiveně a dodal ,,Ty by jsi se mnou byla i přes to že by jsi mohla přijít o místo?". ,,Pokud jsi mě teď poslouchal tak jsi to slyšel, bohužel jsi to tímhle ale zahodil. Já nejsem splachovací, docela dost mi to ublížilo. Jestli ti na mě záleží tak mi teď dáš čas" řekla jsem mu a chtělo se mi hrozně brečet protože jsem věděla že ho miluju. ,,Dám ti tolik času kolik potřebuješ" řekl a odešel. Nějak jsem nemohla přemoct slzy, které mi vyhrkli z očí. Položila jsem si hlavu do klína a začala brečet. Tak moc mi chybí máma, tak moc mi chybí si s ní povídat o takových věcech. Koukla jsem se na mraky a představovala si jak na mě kouká.

,,Je ti něco?" ozvalo se od vchodových dveří. ,,Jo je" řekla jsem protože jsem brečela a úplně nešlo zamaskovat že se nic neděje. ,,Řekneš mi co se stalo?" řekl Charles a posadil se vedle mě. ,,Už jsi někdy zažil pocit bezmoci?" zeptala jsem se ho a koukla se mu do očí. ,,Ano, když mi umřel otec a nejlepší přítel" řekl a kouknul se na mraky jako já když jsem hledala mamku. ,,Taky mi někdo hodně blízký umřel, stalo se to tedy před lety. Byla to moje mamka. Měli s tátou autonehodu a on jí přežil" řekla jsem a koukla se zase nahoru. ,,Někdy mi hrozně chybí, táta tyhle moje pocity nechápe, chybí mi si s ní povídat o holčičích věcech." řekla jsem a koukla se na něho. Charles mi položil ruku okolo ramena a řekl ,,Jestli si nemáš s kým povídat tak jsem jedno velké ucho".  Byla jsem hrozně ráda že tam nejsem sama, že si o tom opravdu mohu s někým konečně promluvit. Všechno jsem mu řekla a cítila jsem že mi opravdu rozumí. V ten den se z nás s Charlesem stali opravdu blízcí přátelé protože mi taky řekl věci co ho už dlouho trápí, řekl mi o své rodině, čím si musel projít. Jak se s Maxem neměli rádi když byl malý a spousty jiných věcí.

Po té co jsme si všechno řekli jsme šli společně dovnitř. Povídali jsem si fakt dlouho takže všichni už byli dole. ,,Nechcete dneska někdo na kola?" zeptal se nahlas Daniel který seděl s Landem a Pierrem u televize. ,,Já bych šla, ale už něco mám" řekla jsem a podívala se na Carlose který řekl to samé. Viděla jsem jak Lando kouká na Carlose a vraždí ho pohledem. Bylo to docela vtipné, protože včera mi zlomil srdce a dneska zase žárlí na každého kdo se ke mě jen přiblíží. Mick a pár dalších jezdců souhlasilo s Dannym. Jediný kdo zůstal jsem byla já, Carlos, Charles s Landem a Lewis s Yukim. Ostatní odešli a my jsme se rozhodli kouknout na nějaký horor. Bože jak já ty horory nenávidím. Kluci roztáhli gauč tak aby jsme si tam mohli všichni lehnout a aby jsme měli pohodlí. Lewis schválně zatáhl rolety aby udělal v místnosti úplnou tmu. Já jsem zapálila svíčky na stole abych měla aspoň trochu světla. 

Po tom co jsem se rozhodla si lehnout na břicho tak abych mohla kdyžtak spát si vedle mě lehl Carlos, to se samozřejmě nelíbilo Landovi a tak mu musel Yuki udělat místo. Já jediná jsem ležela na břiše jinak všichni leželi na zádech opřený o čelo sedačky. Charles zapnul film a tak jsem se všichni uvelebili a soustředili se na film. Shodou okolností to byl film o partě mladých lidí na chatě, takže jsem se bála už od začátku že by se nám tu mohlo stát něco podobného. Cítila jsem jak se mi někdo dotýká nohou pod dekou. Koukla jsem se za sebe a byli to Landovo ruce. Začal mi masírovat nohy, což bylo opravdu příjemné a zároveň mi to dodávalo pocit bezpečí že se nemusím ničeho bát. V klidu jsem došli do čtvrtky filmu a všichni jsme se lekli když jsem slyšeli jak uhodil blesk těsně vedle chaty. Lewis s Charlesem rychle vyskočili a roztáhli rolety. Venku byla velká bouřka a uvnitř se udělala velká zima. ,,Kluci jsou ještě venku, neměl by jim někdo zavolat?" řekl starostlivě Lando. ,,Já zavolám Dannymu kde jsou" řekla jsem a vzala jsem telefon. Chvilku jsem čekala než to vzal ,,Prosím tě kde jste? Že už jste někde tady?" zeptala jsem se Daniela. ,,Ne, budeme muset přespat ve městě, Přes cestu jsou popadané stromy a je tu zákaz vycházení" odpověděl Daniel. ,,Dobře tak na sebe dávejte pozor" řekla jsem mu a on zavěsil. ,,No tak kluci se dneska nevrátí, přes cestu sem jsou popadaný stromy a je vydán zákaz vycházení kvůli té bouři co venku řádí" řekla jsem nahlas klukům aby mě všichni slyšeli. 

Byla jsem ráda že jsem tady uvnitř v bezpečí a zároveň že jsou všichni v pořádku. Carlos zatím zatopil v krbu aby nám všem bylo teplo. ,,Kluci mohli by jste prosím zkontrolovat jestli jsou všude zavřená okna" řekla jsem a oni se hned rozeběhli kouknout do všech pokojů jestli je všude zavřeno. Já se k smrti bojím bouřek takže jsem zůstala stát a čekala až zase někdo přijde. Kluci se pomalu vrátili. Už byl as oběda takže jsem měli všichni velkej hlad ,,Co by jste si dali?" zeptala jsem se jich ,,Nějaké těstoviny prosím" ozval se Charles a tak jsem začala vařit Carbonara. Akorát jsem dovařila a vypadl proud ,,Tak to bylo tedy perfektní načasování" řekl Lewis a všichni se začali smát. Rozdala jsem všem jejich porci a společně jsme se do toho pustili. ,,Teda lepší jídlo jsem ještě nejedl" řekl Yuki a ostatní kývli že s ním souhlasí. Byla jsem na sebe hrdá že těm jejich rozmlsaným pusám něco chutná.