Lando Norris - Zakázaná láska

19. Mrzák

Pohled Kate

Ráno jsem se vzbudila v Landovo obětí. Chvilku jsem ho pozorovala. Dýchal tak klidně. Vypadal jako malé dítě co tvrdě spí po odpoledním obědě.

Pomalinku jsem vyklouzla z jeho obětí a ujistila se že ještě spí. Přesunula jsem se na kraj postele a zkusila došlápnout na nohu kterou jsem si včera poranila. Už to tolik nebolelo a tak jsem si pomalinku došla do skříně pro věci na převlečení. Otevřela jsem okno a zjistila že je venku konečně hezky a teplo. Vzala jsem si kraťasy a tričko s dlouhým rukávem. Pomalu jsem došla zpátky ke kraji postele a začala jsem se pomalu převlékat. ,,Dobré ráno" ozval se Landův hlas. ,,Dobré ráno" odpověděla jsem mu a zrovna jsem si oblékala tričko. ,,Co noha?" zeptal se když viděl že jsem si zvládla dojít pro oblečení. ,,Už je to o dost lepší, už to není ani oteklé, ale sem tam to pobolívá" odpověděla jsem mu na jeho otázku. ,,Stejně tě vezmu k doktorovi aby se ti na to někdo podíval" řekl starostlivým, ale rozespalým hlasem.

Lando zatím vstal z postele. Měl na sobě jen boxerky. Chvilku jsem si ho prohlížela jak chodí po pokoji s telefonem. ,,Daniel a kluci už jsou tu" řekl a usmál se na mě. ,,Mohl by jsi mi pomoct dostat se nějak dolu po těch schodech?" zeptala jsem se ho protože jsem nohu nechtěla moc namáhat. Lando ke mě přistoupil a pomohl mi vstát. Vzal mě do náručí a jak mě držel koukala jsem jak mu vyběhli žíly a svaly na rukou. Pomohla jsem otevřít dveře a on mě odnesl po schodech dolu. ,,Vy dva jste spolu?" ozval se Danny když viděl jak mě Lando nese jen ve spodním prádle. Pak ale zaregistroval mojí nohu politou modřinami které mi vznikly přes noc ,,Ježiši co jsi dělala" řekl Lewis, který stál kousek od Dannyho. Hned přiběhl Max a byl úplně vyděšený ,,Musíme zavolat Christianovi" prohlásil. ,,Ježiš, hlavně to ne" řekla jsem. Lando mě posadil do křesla a dal mi nohu na polštář, který dal na stůl. Všichni co byli v místnosti si stoupli okolo a čekali co jim na to řeknu.

Uvelebila jsem se a spustila jsem ,,Tak za prvé, Lando se mnou byl jen abych nebyla sama. Za druhé, Spadla jsem venku na schodech a blbě jsem došlápla na nohu". Všichni už byli klidnější, když zjistili co se stalo. ,,Odpoledne jí odvezu k doktorovi aby se jí na to někdo podíval" prohlásil Lando. ,,Já místního doktora znám. Můžu mu zavolat aby se stavil." řekl Mick který stál za mnou. ,,To by jsi byl moc hodný" řekla jsem a Mick mi položil ruku na rameno. ,,Koukám že s tebou si užijeme hodně srandy" prohlásil Fernando a všichni se začali smát. I já, protože zatím tomu vše spěje. ,,Nechceš něco na bolest?" zeptal se mě Charles. ,,Ano prosím" odpověděla jsem mu a hned mi ke mě přiběhl s léky na bolest a sklenicí vody.

Po tom co se situace uklidnila jsem si každý dělal co jsme potřebovali. Já jsem poprosila Maxe aby mi donesl můj notebook z pokoje, protože jsem musela vymyslet strategie na další závodní víkendy. Léky na bolest už zabraly a tak šlo všechno lehce, protože jsem nemusela myslet na nohu. Sem tam jsem se poradila s Maxem o strategii a o tom jak mu to vše vyhovuje.

Asi za hodinu přijel doktor, kterého mi zařídil Mick. ,,Tak kde mám tu poraněnou nohu" zavolal doktor od dveří. ,,Tady" řekla jsem na hlas a dala notebook na stolek. Doktor přistoupil a Lando se z kuchyně zvedl a šel za mnou. Sedl si na gauč který byl hned vedle křesla. Doktor mi sundal ponožku a obvaz, viděl že mám na nártu velkou modřinu a že mi otekla noha. Viděl taky všechny ty náplasti co mi nalepil Lando. ,,Hezky nalepené náplasti, čí je to práce?" zeptal se. ,,Moje" řekl Lando, který seděl hned vedle. Doktor zatím opatrně sundal náplasti aby se podíval co pod nimi je. ,,No hezký, jak se vám to proboha stalo?" zeptal se mě. ,,Byla jsem nešikovná a sjela mi noha po schodu, blbě jsem došlápla a upadla" odpověděla jsem pomalu a zřetelně na jeho otázku.

,,Nebudu lhát, nevypadá to hezky. Už jen podle modřiny a otoku poznám že je to zlomené." řekl mi a já jsem na něj zůstala koukat. ,,Budu vám to muset dát do sádry a na ty odřeniny vám dám nějakou mast" dodal. ,,Dobře a máte tu s sebou na to věci nebo musíme do nemocnice" ozval se za mnou Max starostlivě. ,,Ne ne. Slečně udělám sádru tady, jen budu potřebovat kbelík vody a nějaký ručník" odpověděl doktor a já byla ráda že nikam nemusím jet.

Max donesl kyblík s vodou a kluci co byli zvědaví si sesedali kolem aby viděli co se bude dít. Doktor mezi tím donesl kufřík a berle. Sedl si přede mne a dal si ručník přes nohu. Vzal mi opatrně nohu a dal si jí na koleno. Pomalu mi obmotal nohu měkoučkou vatou abych neměla nohu nějak otlačenou a v pohodlí. Připravil si roličku obvazu ze sádrou kterou namočil a začal mi obvazovat nohu. Kluci pozorně pozorovali každý jeho pohyb. Po tom co byla noha obvázaná jsem musela chvilku počkat až sádra zaschne. ,,Doporučil bych klidový režim a pokud možno se nějak nenamáhat" prohlásil doktor. ,,Ale pane doktore, vždyť ona je hlavní stratég stáje Redbullu" řekl okamžitě Max. ,,Tak já vám napíšu ještě papírek na vozík aby jste se mohla rychle pohybovat, ale se zbytkem vám bude muset někdo pomáhat" podotknul. ,,Moc děkuji" řekla jsem a doktor na mě kývnul. ,,Co mě to bude stát" dodala jsem. ,,Bude mi stačit fotka s vámi všemi a podpis Maxe" zasmál se doktor a kluci se začali smát. Všichni jsme se tedy s panem doktorem vyfotili a poté odjel.

Koukla jsem se na ten papírek kde jsem měla poukaz na vozík a připadala jsem si jako mrzák. Byla jsem na sebe naštvaná protože nebudu moct řídit a jezdit na motorce. ,,Měla by jsi zavolat tátovi, bojí se o tebe" řekl Max a sedl si vedle mě na opěradlo křesla. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila tátovo číslo. ,,Tak povídej" ozval se táta. ,,Mám zlomenou nohu a dostala jsem berle a vozík" odpověděla jsem mu a styděla se. ,,Jsem rád že jsi jinak v pořádku. Jestli chceš můžeš být zase doma" řekl táta vlídným hlasem. "Tati do večera ti dám ještě vědět" odpověděla jsem mu. Táta se omluvil že už musí končit a tak jsem se s ním rozloučila a zavěsila. Co si budou lidi myslet až mě uvidí v paddocku na vozíku.

Koukal jsem se na Maxe a zeptala se ho ,,Myslíš že bych měla být u sebe nebo u táty?" Max se na mě podíval a řekl ,,Jestli ti bude pohodlnější být doma tak se na tu chvilku klidně obětuji a budu u tebe doma abych ti se vším pomohl". Naklonil se ke mě abych ho mohla obejmout a já napsala tátovi krátkou zprávu: ,,Tati, bude se o mě starat Max a Daniel. Budu v pořádku."  Podívala jsem se na kluky a usmála se ,,Kluci bylo mi potěšením tu s vámi být, ale asi bude lepší když pojedu na zbytek přestávky domů". Kluci vstali a začali mě jeden po druhém objímat.

Max mi pomohl dostat se do mého pokoje a zabalit moje věci. ,,Večer budeme odlétat tak si ještě odpočiň" řekl klidným a vlídným hlasem. Odešel z pokoje a já si lehla na postel. Byla jsem na telefonu a koukala na Instagram. Odpověděla jsem na pár zpráv od fanoušků a uslyšela jsem zaklepání na dveře ,,Dále" řekla jsem a mezi dveřmi se objevil Carlos ,,Neruším" řekl hned po tom co vešel dovnitř. ,,Nerušíš, udělej si pohodlí" odpověděla jsem a poklepala na volnou půlku postele vedle mě. Přišel k posteli a lehl si vedle. Já mezitím odložila telefon vedle sebe a Koukal se na Carlose ,,Promiň že jsem na tebe tak spadla" řekla jsem protože jsem se kvůli tomu pořád cítila trapně. ,,To nevadí, bylo to docela příjemné" odpověděl mi a hodil na mě ten svůj rebelský úsměv. Já jsem se hned začala smát. ,,Mimochodem, co to mělo být za vášeň včera?" zeptala jsem se ho. ,,No, už když jsem tě poprvé viděl u boxové zídky, jsi se mi líbila a jak jinak ti to dát najevo že to myslím vážně."odpověděl na mou otázku a upravil mi vlasy za ucho. Měla jsem chuť políbit ty jeho plné rty a on jako by to vycítil, chopil se své šance a přitiskl své rty k těm mým.

Bylo to hrozně příjemné, jako by se moje rty dotýkaly hebkého mraku. Po chvilce líbání nás ale vyrušilo klepání na dveře ,,To jsem já Charles" ozvalo se hned po zaklepání. Vešel dovnitř a viděl jak jsme rozrušení ,,Snad jsem nepřišel nevhod". ,,Abych pravdu řekl tak trochu ano" řekl Carlos a dal si deku přes tepláky. Když jsem si toho všimla začala jsem se smát a on se na mě ušklíbl. Charles k nám přišel a sedl si na postel. Chvilku jsme na sebe všichni koukali a pak Charles promluvil: ,,Kdyby jsi něco potřebovala tak nám dej vědět a kdykoliv přijdeme".