Čas nevrátíš

Část 2

Uběhlo, už několik měsíců, co měla otevřenou cukrárnu, pod názvem, U veselého medvídka, po které tolik toužila. Jméno jí pomohli vybrat děti a jelikož milují všechny pohádky s medvídky, tak jiná možnost ani nebyla.

Byl čas jít po děti do školky a ona právě odcházela z cukrárny. Začátky byli těžké, ale postupem času, se vše zklidnilo a ona našla rovnováhu, mezi prací a rodinou.

„Alexi, já odcházím. Pohlídáš to tu, viď?" Řekla s úsměvem směrem k němu. Alex Emerson, byl její hlavní číšník směny. Bylo mu kolem pětadvaceti let, byl Alfa a měla v úmyslu ho povýšit na vedoucího.

Děti půjdou časem do školy a ona se jim bude muset o to víc věnovat, hlavně kvůli učení. A tak má v plánu, že ji zastoupí on. No prozatím mu nic neřekla. Chtěla, aby to pro něj, bylo překvapení.

Když už byla skoro u dveří, málem srazila zákaznici, která v tu samou chvíli, kdy ona chtěla vyjít ven, vstupovala dovnitř. Hned se jí omluvila a kdyby si ji víc prohlédla, možná by si i všimla, koho sestra to byla.

„Neměj strach. A už běž, nebo přijdeš pozdě." Řekl jí se smíchem. Ta komická vložka, kterou měl možnost vidět, ho moc dobře pobavila.

Jakmile uviděl, že nový hosté se usadili, nakráčel k nim s úsměvem. Byli to dvě dívky, asi v jeho věku a podle vůně cítil, jak Alfu, tak i Betu.

„Zdravím vás dámy. Tak na co máte chuť?" Zeptal se s milým úsměvem. Dívka se světlými vlasy, si objednala hned a na dívku s černými vlasy, jako uhel, jsi chvíli musel počkat. Byla to Alfa a dávala mu to jasně najevo. Po chvíli se dočkal její objednávky a pomalu už byl na odchodu, když ho zastavila.

„Prosím vás, ta žena, co vycházela ze dveří, když jsem já vcházela. Ona tady pracuje?" Zeptala se naléhavě. Věděla, kdo to je, znala ji. Jen chtěla mít jistotu, že se tam vrátí.

Jakmile ji číšník odpověděl, oddechla si. Když se dověděla, že ji to tam patří, uklidnila se. Musela se přeci vrátit, no ne?" Pomyslela si. Její bratr ji tak dlouho toužil najít a teď, byla tady. Nemohla mu to neříct.

Právě měl jednání, když mu zazvonil mobil. Okamžitě to zvedl, když viděl na displeji jméno své sestry. Následně přerušil jednání a odešel z místnosti, aby zjistil, co tak důležitého se stalo.

„Tak, co je tak naléhavé, že musím kvůli tomu přerušit schůzku?" Zeptal se nevrle. Nesnášel, když ho někdo, kdokoliv vyrušil uprostřed důležitého jednání. Jen doufal v zájmu Olivie, že to, co mu chtěla sdělit, bude stát za to.

Ve chvíli, kdy slyšel z jejích úst, Alexandřino jméno, jako by se mu zastavil celý svět. Tolik let, co jí hledal a nemohl najít. A teď se dozvěděl, že se po těch letech vrátila. Nemohl tomu uvěřit.

Už celá léta si vyčítá, že se jí zřekl. V té době, byl přesvědčený, že ho podvedla z nějakým Betou a zůstala s ním těhotná.

Tehdy musel jít do nemocnice za svým dědečkem. Měl tam nějaké jednání a potřeboval nutně donést dokumenty, které byli nezbytné k tomu, aby se s druhou stranou domluvily.

Když vešel do budovy a přecházel kolem gynekologicko-porodního oddělení, spatřil ji. Nejdříve si nebyl jistý, jestli je to vůbec ona, no pak když se otočila, ji dokonale poznal.

Stála tam a objímala, už od pohledu nějakého Betu. Až pak si všiml, že je to jeden z jejích přátel, zdřívějška. Poznal ho, protože mu ho při jedné příležitosti představila. Jen už si nepamatoval jeho jméno.

Tehdy plný zuřivosti, vyhledal dědečka, dal mu v rychlosti dokumenty, o které ho požádal a výběhl z budovy, jako by ho honila smečka vlků.

V té době ještě věřil tomu, že ho podvedla. Takže, když za ním přišla do jeho bytu, ani ji pořádně neposlouchal. Slyšel jen, že je těhotná, ale s kým, to už ho nezajímalo.

Byl si vědom toho, že ona je Beta a jako taková s ním dítě, určitě mít nemohla.

Kdyby jen tehdy věděl, jak moc se mýlil. V návalu zuřivosti, v té chvíli, nedokázal ovládat své emoce a bezmyšlenkovitě se jí zřekl. Jedinou větou dokázal zničit, jejich minulost, přítomnost i budoucnost.

Když pak, po nějaké době, co jí zavrhl, potkal toho kluka, se kterým se tehdy v nemocnici objímala a on držel za ruku jinou těhotnou Betu, nechápal to.

Bezrozmyslu po něm vyběhl. A i když neznal jeho jméno, dožadoval se vysvětlení. Jakmile se dozvěděl, že dívka, kterou ten kluk držel za ruku, je jeho manželka a že Lexie, jen blahopřál k miminkám, zhroutil se mu celý svět.

Nemohl uvěřit, jaký byl idiot a všemožně se jí snažil najít. Popřitom hledání, se taky dozvěděl o jejím přeměně z Bety na Omegu.

Zjistil, že byt, který vlastnila, byl už dlouho prodaný. Nikdo netušil, kam se poděla. Ani detektiv, kterého si najal, nic nezjistil. Jako by se propadla pod zem.

Byl bezradný a nevěděl, jak dál. Po třech měsících, co byl bez ní, se začal cítit dost divně. Myslel si, že je to jen psychická únava, ale i tak si raději, zašel k lékaři.

Když pak, lékař přišel s vysvětlením, jeho záhadné únavy, málem to s ním seklo. Podle všeho, co pochopil, se oni dva v průběhu jejich vztahu a taktéž, její postupní přeměny v Omegu, vzájemně označili.

Netušil, kdy a jak se to stalo, no jeho tělo, si ji žádalo. Chyběli mu její feromony a následkem toho, byli jeho hormony v nerovnováze. Co zapříčinilo, tu únavu, co nepřetržitě cítil.

Od té doby, musí brát pravidelně léky, na stabilizovaní svých hormonů a téže svých feromonů. Které, když jsou v nerovnováze, jsou nebezpečné, jak jemu, tak i jeho okolí.

****************************
Tak lidičky, tady je druhá kapitolka dne a tím i poslední. Užijte si čtení a hezký večer vám přeji.

Vaše Shiori 😁