Čas nevrátíš

Část 26

Původní plán, co měli byl takový, že kdyby se s ní cokoliv stalo, děti si převezme on a jeho družka Ria. Lexie myslela na budoucnost dětí a když věděla, že je na ně sama, tak neváhala. Prostě se na tom všichni shodli, už kvůli tomu, že malý Jay je druhem jejich dcerky.

Ale teď, když je na scéně jejich biologický otec, tak se situace zásadně mění. No i tak bude záležet na tom, co řekne Lexie. Jelikož se jich původně Justin zřekl, tak pokud ona k tomu nedá oficiální souhlas, bude v platnosti jejich původní plán, který se s největší pravděpodobností uskuteční mnohem dřív, než si, kdokoliv z nich, kdy myslel.

Jakmile vyprovodila Dominika, šla se znovu věnovat své práci, kterou dosud zanedbávala. Bylo pro ni příjemné, promluvit si s někým, kdo ji pochopil i podržel zároveň. Moc se jí ulevilo, když jí řekl, že ji se vším pomůže. A taky když ji ujistil, že s ním i s jeho družkou, může stále počítat, ohledně toho, že si v nejhorším, děti vezmou k sobě a postarají se o ně, jako o vlastní.

Uklidnilo ji to pomyšlení, že když se pomine, tak o její lásky bude dobře postaráno. Justinovi ještě nevěří natolik, aby mu je svěřila, ale časem možná nebude mít na výběr, než je někomu svěřit. A proto je taky moc ráda, že ani Dominik, ani Ria, své stanovisko k jejím dětem nezměnili.

Seděla na své židli u baru a v ruce měla propisku, se kterou neustále poklepávala. Byla ze všeho nervózní. Stále se dívala ke stolu, kde se bavili její malý drobečkové a srdce ji trhala na kusy ta skutečnost, že se jí čas na tomhle světě, který může strávit s nimi, tak rapidně zkrátil.

Justin si převzal od Dominika jeho vizitku, i když nechápal o čem důležitém, s ním chce mluvit. No neměl v úmyslu, to nezjistit. Hned zítra má v plánu zavolat na číslo, které na ní stojí a bude se pídit po tom, co se to vlastně děje. Ještě nikdy neviděl Lexie, v takovém stavu, jako dneska, když spatřila Dominika.

Chtěl se jí jít zeptat, co se to děje, ale když se už více méně, domluvil s Dominikem, rozhodl se, že to zjistí od něj a ji s tím teď nebude zatěžovat. Až zjistí, proč je tak zničena, až pak za ní půjde a popřípadě, pokud mu to dovolí, jí pomůže. Nerad vidí, že se trápí a pokud tomu bude moct zabránit, udělá všechno proto, aby se zase smála, aspoň tak, jako když byli spolu v té ZOO.

Děti dala do postýlek, už před pár hodinami. Byli tak rozjařený z toho, že mají tátu a pradědečka, že se jim vůbec nechtělo spát. No nakonec, i tak všichni tři padly za vlast a usnuli. Zase jim musela roztáhnout pohovku v obýváku, protože chtěli spát všichni společně.

Musela se nad nimi pousmát, když takhle společně spinkali. Chtěla by je vidět, když budou starší a hlavně by chtěla vědět, do kdy jim vydrží to společné spaní. Protože jednou se to určitě změní a Jay s Nicky, budou chtít mít vlastní soukromí. No, na to je ještě čas, pomyslela si a sama se rozešla ke své posteli, která už na ni toužebně čekala. Myslela si, že po dnešku nebude moct usnout, ale opak byl pravdou. Jen, co dopadla její hlava na polštář, usnula, jako špalek.

Justinovi po celý ten čas, co byl v cukrárně běhaly po rozume scénáře, co všechno se mohlo stát Lexie, že byla tak zničena. No, ať přemýšlel, jak chtěl, na nic nepřišel. Snažil se na to nemyslet, aspoň u rodičů, když jim s dědečkem vyprávěli, co všechno se stalo a hlavně změnilo, za těch pár hodin, co byli pryč, ale i tak se jeho myšlenky stále ubíraly směrem k Lexie.

Justinovi rodiče na první pohled, nevěděli skrýt překvapení ve svých tvářích. Bylo jim jasné, že se něco změnilo, co Lexie pravděpodobně donutilo, se takhle zachovat, ale nechtěli kazit svému synovi radost, z dnešního dne. Možná to bylo, jen z její vlastní vůle a možná k tomu měla vážný důvod, o kterém zatím nikdo z nich, nic netuší. No, pravdou bylo, že pokud jim to ona sama neřekne, tak oni mohou jenom hádat.

Když odcházel od rodičů, myslel na tu schůzku, kterou bude mít zítra s Dominikem a o které se ani živé duši, nezmínil. Když přišel domů, šel rovnou do sprchy a pak hned do postele. Byl vyčerpaný z dnešního dne a nervózní, z toho následujícího. No, nakonec si řekl, že ať se od Dominika dozví cokoliv, bude stát za Lexie tak, jak za ní měl stát, už od začátku. Ležel ve své posteli a s myšlenkami na svou družku, i své děti, po chvíli, usnul.

Ráno se vzbudila a byla unavená, jako kdyby týden nespala. Lékař ji říkal, že nové prášky začnou zabírat, až po třech, až čtyřech dnech. Tak doufala, že počínaje zítřkem, se její únava, změní v nepěknou vzpomínku. Děti už byli vzhůru, slyšela je totiž, jak se dohadují, jestli ji vzbudí, nebo ne. Nakonec, ji i tak přišli skákat po posteli s tím, že mají hlad, jako medvědi. Čemu se musela zasmát, protože ji tak v té chvíli i připadali. Jako malý, hladový medvídci.

Byla sobota a to měla dopoledne volno, které mohla v klidu strávit s dětmi. Mezitím, jak oni snídali, tak ona si stihla poklidit byt a začala i vařit. Se snídaní, jim to vždy trvalo dlouho, protože u toho, pokaždé koukají na pohádky, takže víc koukají, než jedí.

Justin byl vzhůru už od sedmi hodin. Měl v plánu si dnes přispat, no myšlenky na nadcházející setkání, ho už spát nenechali. Netrpělivě čekal, až nastane devátá hodina, aby mohl bez obav, že někoho vzbudí, zavolat Dominikovi a domluvit se s ním, kdy a kde se setkají.

Nakonec se přece jen dočkal a když bylo přesně devět hodin, zvedl svůj mobil, aby do něj mohl zadat jeho číslo. Netrvalo dlouho a Dominik mu to zvedl. Chvíli spolu mluvily a dohodli se, že se setkají za dvě hodiny, v kavárně na druhé straně města, jen pro jistotu.