Čas nevrátíš

Část 58

Netrvalo dlouho a děti vysadili u Justinovi rodiny. Pravdou bylo, že Lexie to moc prožívala, jelikož to bylo prvně v jejím životě, kdy bude od dětí tak dlouho pryč. Týden je neměla vidět, co Justinovi taky nebylo lhostejné. Loučení se tedy neobešlo, bez slz na obou stranách. Dětem svůj společný odchod vysvětlili tak, že musejí jít něco moc důležitého vyřešit. Co byla vlastně i pravda.

Cesta na rodinnou chatu Devenportů, trvala něco málo, přes dvě hodiny. Po celý čas jim v autě hrála hudba. A vzhledem k tomu, že byli oba dva pohroužení do vlastních myšlenek, jelikož byli nervózní, po celou cestu, mezi nimi dominovalo ticho. No pravdou bylo, že pokud by šel s nimi v autě někdo navíc, asi by to napětí, co tam v tu chvíli vládlo, neustál.

„Za chvíli jsme tam." Prohlásil vesele Justin, když se už blížili k příjezdové cestě, jejich rodinné chaty. Vždy ji chtěl vzít na tohle místo. A jen kvůli své blbosti a prchlivosti, na to neměl příležitost.

Jakmile ji Justin oznámil, že budou, co nevidět na místě, zpozorněla. O chvíli později, už viděla příjezdovou cestu, po které jeli a která vedla přímo k jejich chatě. Jen, co jí uviděla, oči se jí úžasem rozšířili. Byla nádherná. Přímo, jako z pohádky.

Jakmile Justin zastavil, okamžitě vystoupila z vozu ven a začala se rozhlížet kolem. Všude byla spousta okrasných stromů, které se u chaty dokonale vyjímali. Aspoň, co viděla na první pohled, byla to dřevěná patrová chata. Luxusně zařízená, jak zvenku, tak určitě i zevnitř. Usoudila z toho, že znala svého druha a ten si na luxus dost potrpěl. Opravu se tam cítila, jako v jiném světě.

Chvíli nehnutě pozoroval ženu před sebou, která se nemohla vynadívat na tu krásu, co všude kolem sebe viděla. Pak se k ní pomalu zezadu přiblížil a opatrně ji objal. I když netušil, jak zareaguje na narušení svého osobního prostoru, i tak se odvážil ji obejmout a doufal, že ho od sebe neodežene.

„Lexie, já vím, že se ti tu líbí, ale nejdříve se ubytujeme a pak slibuji, že tě tady provedu." Zašeptal ji u ucha, když si svou bradu opřel o její rameno. Zhluboka nasával její vůni, které se z nějakého záhadného důvodu, nedokáže nabažit. Opravdu si poslední dobou, v její přítomnosti připadá, jako nějakej feťák.

Byl moc rád, že se mu z objetí nechtěla okamžitě vyvléct. Považoval to za dobré znamení, i dobrý postup k tomu, co mají před sebou. Pomalu i když nerad, ji musel pustit, aby mohl vybrat cestovní tašky, které byli ještě v kufru auta.

Pak se společně rozešli dovnitř chaty a jako správný gentleman, Justin své družce odnesl její kufr, až nahoru do jejich společné ložnice. Chata sice disponovala dalšími pokoji, ale už před odchodem se domluvili na tom, že poněvadž budou společně i tak trávit veškerý čas, tak budou bydlet v jedné místnosti.

Jakmile byli, jakž takž ubytovaní, Justin splnil to, co Lexie slíbil. Provedl ji nejdříve po celé chatě a pak ji zavedl i mimo ni. Kolem chaty se totiž rozprostírala krásná příroda a on byl neskutečně rád, že po těch letech, ji konečně může to místo ukázat.

Úžasem málem oněměla, když ji ukazoval chatu, ve které spolu stráví celý týden. Nikdy nic tak nádherného neviděla. V tu chvíli si myslela, že to nic nepředčí, ale mýlila se. Jakmile ji zavedl na přilehlý pozemek, opravdu nevěděla, co říct.

Znova skončila v jeho objetí. Ne, že by ji to nějak vadilo. Tiše se opírala svými zády o Justinův hrudník a užívala si ten pohled na nádhernou přírodu, kterou ve městě jen tak nespatříte. Co jí asi nejvíce zaujalo, bylo malé přírodní jezírko, kde bylo vidět, až na dno. Voda byla průzračně čistá. Dokonce v ní viděla i živočichy, které tam žili. V tu chvíli měla neskutečnou chuť do něj vlézt, ale neodvážila se.

„Justine, je to tu nádherné." Uznala zasněně. Od té doby, co bydlí společně, jako rodina, se cítí klidnější. I na svých dětech si všimla, že jsou o dost šťastnější a veselejší.

Lexie s Justinem si k sobě navzájem, nacházejí cestu. I když věci intimního rázu, spolu ještě neprovozovali. Nechávají všemu volný průběh a tak jim to i vyhovuje. Nikam nespěchají a nikdo, nikoho neuhání.

Užívala si objetí svého druha, i vůni přírody. V duši cítila, takový mír a klid. Bylo to něco, o čem si ještě nedávno myslela, že to už nikdy nezažije. A to prostředí, to byla pastva pro oči. Chvíli byla ještě v jeho náručí a užívala si příjemné pocity, které v ní vesele skotačily, když se od ní najednou její druh vzdálil. Nechápala, co se děje a když se otočila, aby se podívala, co dělá, málem se jí zastavilo srdce z toho, co tam spatřila.

Už dlouho plánoval a neustále přemýšlel o tom, jak uskutečnit to, co měl v úmyslu udělat, už před pěti lety. Zpočátku si tím nebyl zcela jistý, protože vztah mezi nimi, v té době ještě nebyl tak silný. No, časem se to měnilo a on byl neskutečně šťastný, že to konečně došlo do bodu, kde se už bude moct své družky zeptat na to, po čem celý čas od doby, co jí po pěti letech spatřil, toužil.

A konečně se dočkal. Právě teď, se dívá do očí ženě, kterou neskonale miluje a doufá, že vůbec promluví. Tenhle okamžik i pocity, co právě prožívá, si bude pamatovat do konce života. Byl tak nervózní, že se mu ruce nejen třásly, ale i potili. A to nemluvě o jeho srdci, které mu od vzrušení, vynechalo snad i několik úderů.

Skoro ani nedýchala, když před sebou viděla Justina, jak klečí na jednom koleni, v ruce má červenou krabičku a dívá se jí zvláštním pohledem do očí. Takovým hezky zvláštním.

„Lexie." Vyslovil její jméno tak něžně, že se jí srdce rozbušilo, jako zvon. „Jsem si vědom toho, že poněvadž jsme druhové, tak tohle je u nás zbytečné, ale chci, abys věděla, že tenhle prsten," pomalu otevřel červenou krabičku. „na tebe čeká už přes pět let. Tehdy, i když jsem myslel, že si pořád Beta, nechtěl jsem se tě za žádnou cenu vzdát. Měl jsem v úmyslu si tě vzít." Na chvíli se odmlčel a ona vůbec netušila, co by měla říct. Úplně ji došla slova. Jediné, co si stihla všimnout bylo, že ji slzy stékaly po tvářích, jak byla šťastná.

„Pravdou je, že než jsem to všechno mezi námi tak podělal, měl jsem zarezervovaný stůl v té nejlepší restauraci ve městě, abych tam mohl uskutečnit to, na co se tě chci zeptat právě teď." Lexie na něj jen s úžasem a s očekáváním v očích hleděla. Slzy ji neustále vesele stékaly po tvářích a na Justinovi bylo v tu chvíli znát, že je neskutečně nervózní.

„Alexandro Cole. Vím, že nejsem dokonalý a taky vím, že udělám ještě mnoho chyb. Ale můžu ti slíbit, že do konce svého života, tě budu neskonale milovat. Budu se starat o tebe i naše děti a nikdy tě už nezklamu." Lexie jen stihla zalapat po dechu, když Justin, se svým proslovem pokračoval. Tušila, co bude následovat a pro ženu, co byla vychovávána, jako Beta, to byla nezapomenutelná chvíle. „Lexie, miluju tě, celým svým srdcem i duší. A to nikdy, nikdo nezmění. Lásko, uděláš mi tu radost a staneš se mou ženou? Prosím." Lexie se chvíli vzpamatovávala z toho, co právě slyšela, ale ne tak dlouho, aby ho stihla vyděsit.