Čas nevrátíš

Část 17

Hned, jak to dopověděla, chtěla odejít. Malý Jay se jí držel, jako klíště a tak chtěla být, co nejdříve doma. No k její smůle, se daleko nedostala, protože ji zastavil hlas Justinova dědečka.

„Lexie promiň, že se ptám, ale jak mohl malý Jay slyšet Olivii? Vždyť nemluvila tak nahlas, aby ji mohl slyšet, až u vás v bytě." Zeptal se, ne proto, že by mu nevěřil, ale proto, že mu to nedávalo smysl.

Justin nechápal, co se to tam děje. Byl nasratý sám na sebe, že nestihl zastavit Olivii. A už vůbec nepočítal s tím, že by byla schopna, zasáhnout ji do osobního prostoru. A to, že tomu byl svědkem malý Jay, tomu dodalo korunu. Nechtěl, aby byl tomuhle vystavený. Teď když se mu bude chtít přiblížit, může s tím mít potíže, už jen kvůli tomu, že si ho bude spojovat s jeho sestrou.

„Mám výjimečné děti pane Devenporte. Když měli tři roky, lékaři zjistili, že jejich vývin je o stupeň výš, než je klasický Dominant. Ještě na to nemají oficiální název, tak jejich status zatím nazývají Extrémní Dominant. Což značí, že mají lépe vyvinuté všechny smysly a taky jsou silnější, než jiné děti v jejich věku. A samozřejmě v jejich věku, neumějí ještě ovládat své emoce, což taky znamená, že když se rozruší, jejich feromony si jdou vlastní cestou." Jakmile to dořekla odebrala se i s Jayem domů. Malý ještě, jak ho nesla, řekl směrem Olivii, že je zlá teta a určitě na ni vyplázl jazyk, jak ho znala. Když přecházela kolem Alexe, řekla mu, aby zavřel cukrárnu, že za chvíli přijde, jen co uloží malého do postele.

Alex jen kývl, že pochopil a postupně všechny zákazníky vyprovodil. To, co se dnes stalo s tou ženou, bylo nemyslitelné. Vůbec by se nedivil, kdyby Lexie zakázala vstup všem z té rodiny, ne jen té Olivii.

Justin, jen co vyšel z cukrárny si podal svou sestru. Nařval na ni, jak na malé dítě, ani rodiče se ji nezastali. Zakázal jí vstoupit do cukrárny U veselého medvídka a rodiče ho v tomhle plně podpořily.

To zjištění, že jeho děti jsou vývojově o něco víc, než on sám, ho značně překvapilo. Čekal, že z nich jednou budou Alfy, nebo Omegy. Ale, že se vyvinou, až takhle vysoko, s tím nepočítal.

Chápal Lexie, když řekla, že nechce, aby do její cukrárny Olivie chodila. Teď ji děti budou brát, jako nepřítele a to by pro ni osobně, nemuselo za těchto okolností dopadnout dobře.

Olivie byla překvapená z chování její rodiny. Vždyť se jen chtěla zastat svého bratra, nic víc. Je pravda, že na ní neměla sahat a taky, že na ní neměla být hrubá, no nemohla si pomoct. A mrzelo ji to, že ji její vlastní synovec, nazval zlou tetou. Byla si vědoma, že to přehnala a měla v úmyslu se Lexie omluvit, jen nevěděla jak, jelikož do cukrárny má zákaz chodit a jinde se s ní asi nesetká.

Justin odvezl všechny členy své rodiny domů. Po cestě spolu, ještě mluvili o jeho dětech, no on na rozhovory, po tom, co se stalo, neměl náladu. Jen, co je všechny vysadil otočil auto zpět do cukrárny za Lexie.

Doufal, že ještě nebude zavřeno, než tam dojede, ale bohužel pro něj, otevřeno rozhodně nebylo. Chvíli seděl v autě a přemýšlel, co bude dělat dál. V neděli mají zavřeno, co znamená, že děti ani Lexie neuvidí.

Potřeboval s ní mluvit a omluvit se za svou sestru. Protože to, co tam Olivie předvedla bylo nemyslitelné. Ještě nikdy se snad necítil hůř, než v tu chvíli, kdy jeho sestra tak neomaleně vyběhla na jeho družku.

Lexie uložila synka do postýlky k Jamie a Nicky. Postavili si hlavu, že všichni budou spát spolu, tak musela roztáhnout gauč, aby se tam všichni vešli. Jay se jí ještě ptal, jestli se ta zlá teta vrátí a ona mu vysvětlila, že k nim do cukrárny má zákaz vstupu, tím pádem ji neuvidí, alespoň ne u nich.

Chvíli, ještě počkala, dokud neusnul a pak se rozešla zpět do cukrárny, kde Alex už vyprovázel poslední zákazníky a zamykal za nimi dveře. Lexie se hned pustila do úklidu, aby se trochu odreagovala. Utřela stoly, naplnila myčku a i s Alexem připravila všechno na pondělí.

Miky ten odešel, přesně v deset hodin, jak u něj bylo zvykem, protože tak měl nastavenou smlouvu. Ale Alex, ten vždy zůstal, aby ji pomohl, za co mu byla vděčná a taky mu to dala znát na jeho výplatě.

Když už měli všechno hotové, poděkovala mu a s přáním hezkého večera i neděle, se s ním rozloučila. A taky mu nezapomněla říct, ať pozdraví svého druha, který na něj doma, už určitě netrpělivě čekal.