Čas nevrátíš

Část 53

Od toho seznámí s lékařem, ji to v hlavě neustále šrotovalo. Pořád přemýšlela a neuměla to zastavit. Naštěstí ji děti přivedli na jiné myšlenky. Malá Nicky, byla nadšením bez sebe, když se dozvěděla, že bude spinkat s Jayem i Jamie. Lexie byla ráda, že to, co jí oznámila, když po ní přišli, brala s nadšením. A ještě, když ji oznámila, že bude mít brášku,.... No, co říct. To, že byla u vytržení, bylo slabé slovo.

Byl pátek a to znamenalo, že měli otevřeno déle a hlavně, že měli narváno. Alex, Miky i Ian létali, jak urvaté vagóny a pravdou bylo, že jim šla pomoct. Jinak by se mohlo stát, že by se z těch objednávek nevymotaly. Dnes měli víc zákazníků, než obvykle o takovém čase. A nebylo se, co divit.

Ono začala pouť a zítra by měla být už v plném proudu, tak se ve městě shromáždila spousta lidí, kteří přišli na návštěvy ke svým rodinám, nebo si udělali jen výlet. Pravdou bylo, že to zažívala prvně v životě, jelikož měla otevřeno, sotva pár měsíců. Ano, pamatovala si, jaké to bylo, když tady žila, ale to nemusela obsluhovat tu spoustu lidí, co momentálně čekali, zda jich někdo obslouží.

Uvědomila si, že příští rok si bude muset na toto obdobínzajistit výpomoc, aby vše probíhalo tak, jak by mělo. Už dnes toho bylo na všechny dost a to nemluví o tom, jak to bude vypadat o sobotě. Ještě, že v ten den otevírají až odpoledne, povzdechla si s úsměvem, když spatřila dalšího zákazníka, který vstoupil do cukrárny.

Justin pozoroval Lexie a žasl nad tím, jak s přehledem zvládala ty davy lidí, co se jí hrnuli do cukrárny. A to nemluvil o dětech, co se tam proháněli, jako na divokém západě. Nebyla tam jediná židle volná, ještěže si děti zákazníků hráli v dětském koutku, jinak by si vůbec neměli kam sednout. Dokonce i její osobní stůl byl už zabraný.

Po celý čas, co jí pozoroval přemýšlel, jak by se jí měl zeptat na to, jestli by se mohla i Olivie přijít seznámit s dětmi. Věděl, že to, jak v té době zareagovala, bylo přes čáru, ale i tak by byl rád, kdyby jeho děti poznali svou tetičku. I když je svým způsobem praštěná, pořád je to jeho mladší sestřička, se kterou si spolu hráli na indiány, když byli ve věku Jaye a Jamie.

Čas utíkal a lidi pomalu odcházeli domů. Co znamenalo jen jediné. A nebylo to nic jiného, než, že se blíží čas, kdy se cukrárna zavírá. Bylo něco před devátou hodinou, když Lexie zavelela a děti museli jít do sprchy. V cukrárně to už vypadalo uvolněněji, tak se nezdráhala a nechala kluky dělat si svou práci, jelikož si byla jistá, že ji už nepotřebují.

Když se podívala k baru, spatřila tam pořád sedícího Justina, který se snad od doby, co přivezli děti ze školy, odtamtud ani nehnul. Pravdou bylo, že neměla čas si ho všímat a byla za to i ráda. Jelikož vůbec přitom frmolu nepřemýšlela.

Všimla si, že jak se ona dívá na něj, tak on pozoruje ji. Mávnutím ruky mu naznačila, aby šel za ní, což díky bohu pochopil, protože se jí opravdu ani ty dva kroky za ním nechtělo udělat, jak byla utahaná. Společně pak přešli do jejího bytu, kde se už děti svlékali a zatím, co ona je sprchovala, tak Justin se nabídl, že jim udělá nějakou večeři, co jí opravdu překvapilo i potěšilo zároveň.

Když děti dojedli kakao s máslovými rohlíky, společně je uložily do postýlek. Což ve zkratce znamenalo, že jim třem roztáhla pohovku v obýváku. Jakmile si byla jistá, že doma je vše v pořádku, tak i s Justinem, sešli schody do cukrárny, kde zjistila, že kluci už mají skoro vše hotovo a Miky byl na odchodu domů.

Musela uznat, že dnešní den ji dal pořádně zabrat. Z rána to byl lékař, pak Dominik s tím, že Ria rodí a nakonec spousta zákazníků, co jí nedali vydechnout. Ale i tak byla spokojená. Utahaná, ale spokojená. Ve chvíli, kdy se Alex rozloučil, čekala, že odejde i Justin. No mýlila se.

„Lexie vím, že toho bylo na tebe už dneska moc, ale musím se tě na něco zeptat." Vypadlo z něj a nejistota v jeho hlase, byla znát. Když mu beze slov rukou pokynula, aby mluvil, tak pokračoval. „Víš dědeček by rád zítra děti vzal na pouť, pokud by to bylo možné. A ještě než budeš namítat, že máš na starosti i Nicky, tak ano, ví o ní a moc rád, ji sebou vezme taky." Dopověděl a čekal, zda a co mu na to odpoví. Ano. Věděl, že je unavená. A ano, taky věděl, že je to možná ještě brzo, aby s někým s jeho rodiny, takříkajíc, jen tak, pustila své děti, ale i tak doufal, že svolí.

„A to s nimi půjde sám?" Zeptala se udiveně a vzápětí pokračovala. „Promiň, já nechci tvého dědečka podceňovat, ale bude tam spousta lidí a mít na starosti tři malé děti, z čeho jedno není mé vlastní, se mi zdá na jednoho člověka, hlavně v jeho věku, trochu moc." Konstatovala, jelikož se jí to zdálo být nemyslitelné, aby zvládl tři malé děti najednou. Má starého pána sice ráda, ale nechce svým lehkovážným rozhodnutím ohrozit, ani jedno z dětí, které právě teď spinkají u ní doma.

Vzápětí ji justin začal vysvětlovat, že s nimi půjde, jak jeho táta, tak i máma a on též. Tedy pokud to dovolí. Prý pokud bude chtít, může jít s nimi, že její přítomnost všichni s radostí uvítají. Když nad tím tak uvažovala, líbilo se jí, že by děti strávili čas i s někým jiným, než s ní.

A vzhledem k tomu, že se zítra z cukrárny určitě nehne, kvůli tomu, co se dělo dnes, tak by vlastně její děti ani na pouť nemohli. Co by ji bylo, opravdu i líto. Protože, jako malá si ty poutě strašně užívala. Právě mu chtěla říct, svou kladnou odpověď, když ji zarazil dříve, než stihla otevřít ústa.

„Jo a Lexie." Oslovil ji s obavou v hlase. Všiml si, jak podezřívavě se na něj dívá a tak raději začal s tím, co se chtěl po celý ten čas zeptat. „Olívie by se chtěla seznámit s dětmi a taky by se ti chtěla omluvit, za své chování z dřívějška." Ve chvíli, kdy to ze sebe konečně dostal, se mu opravdu ulevilo. Chvíli ji pozoroval a její neurčitý výraz ve tváři, mu nenapovídal nic dobrého.