Čas nevrátíš

Část 63

Už měsíc plánují svatbu, která by se měla konat přesně o dva měsíce. Lexie sice říkala Justinovi, že je to narychlo, no on si to nechtěl nechat vymluvit. Podle něj, není na co čekat. Prý nemá mít obavy, že všechno zařídí. No skutečnost je kapku jiná.

Už měsíc je v neustálém kolotoči, který spočívá v tom, že musí vybrat šaty pro družičky i svatební šaty. Pak catering, hudbu a všechno, co se svatební hostiny týče. Je tam ještě příliš mnoho detailů, které je potřeba doladit, jako například místo, kde se má svatba konat.

A to nemluví o dětech, které neustále řeší, jaké oblečení si vyberou. Když je chvíli poslouchala, připadalo ji, že se chystají spíše na comic con, nežli na svatbu. Ještěže má poslední slovo ona, jinak by se mohlo stát, že namísto jejich dětí, by tam přišla Šmoulinka a Spiderman.

Lexie měla svou vlastní představu o svatbě. Vskutku ji bylo jedno, kde se bude vdávat. No pokud by to záleželo, jen na ni, nejraději by se vdala, u nich doma na zahradě a jen s pár lidmi, které má ráda. Mezi, které samozřejmě počítá i rodinu Justina.

Totižto dům jejího druha, brzy manžela, má nádhernou zahradu. Ne sice velkou, ale pro tak maximálně dvacet lidí, by to bylo snad dostačující. Všechno by se tam dalo hezky naaranžovat. Květiny, výzdoba, stoly a dokonce i provizorní parket by se tam vešel, z čeho byla nadšená, když o tom přemýšlela. Podle jejich představ, by to bylo přímo, jako v pohádce.

Ale když svou představu předestřela, před její budoucí rodinou, neobešlo se to bez odezvy, jak u Justina, tak u zbytku jeho rodiny. Prý, když se jejich syn, vnuk i bratr žení, bude to vědět celý svět. Pravdou bylo, že ji zrovna moc nepotěšili. Jelikož její představa, malé a intimní svatby, vzala za své.

Když mu před dvěma týdny sdělila, že chce malou svatbu, připadala si, jakoby mu oznámila, nějakou špatnou zprávu. Tehdy ji řekl, že v žádném případě, žádná malá svatba nepřipadá v úvahu. Prý se vdává jen jednou za život a tak si to i náležitě užije. Popravdě se chtěla vyhnout tomu shonu, který ji momentálně obklopuje, ale i tak je ráda. Musí uznat, že ty přípravy, i když jsou náročné, si i tak užívá.

Naštěstí se našli dobrovolníci, kteří ji rádi pomáhají. A tím nemyslí jen děti, které si to s nadšením užívají, už od doby, kdy se to dozvěděli. Ale taky Riu, Olivii a Natálii, které se s radostí do toho kolotoče vrhli s ní. Za ten měsíc, se s Olivií spřátelila, jelikož měli dostatek času se lépe poznat. Zjistila, že její příští švagrová není špatný člověk. Je jen poměrně dost spontánní a hubatá. Co jí občas dostává do nepříjemných situací.

No, tenhle měsíc, se nejen svatba chystá, ale i narozeniny dětí, které se kvapem blíží. Dvacátého druhého července, to byl ten den, kdy se děti narodily. A právě v ten den, to bude přesně šest let, co je prvně držela v náručí a samým štěstím brečela. Šest let, co prvně pocítila tolik lásky najednou, že měla pocit, že ji tím náporem emocí, srdce střelí, jako dělobuch.

Když si uvědomí, že už toho roku půjdou do školy, až ji to děsí, jak ten čas, tak rychle letí. Ještě nedávno, jim měnila pleny a za chvíli jim bude chystat svatbu. S Justinem se rozhodli, že jejich narozeniny, se oslaví v rodinném kruhu. Kde se samozřejmě počítá i s Dominikem a jeho rodinou. Jelikož Nicky z oslavy dětí, nemůžou a ani nechtějí vynechat. A vůbec to nemá nic společné s tím, že se Justin, tak moc spřátelil s Dominikem a Riou. I když ona sama je ráda, že tam její dobří přátelé budou přítomni. Jak na oslavě dětí, tak i na jejich svatbě. Jelikož Lexie, už žádnou vlastní rodinu, krom dětí nemá a Dominika i s Riou a jejich dětmi, za svou rodinu, rozhodně považuje.

„Mami a kdy to budeme mít ty narozeniny?" Zeptal se vesele Jay, když stála v kuchyni i s Julii. Julie je Justinova hospodyně. Je to postarší paní, která se mu stará o chod celé domácnosti. Tedy, až donedávna se starala. Od té doby, co přišla Lexie, se o dost věcí postará sama. I když ne o všechno samozřejmě. „Jo! Kolikrát se ještě musíme vyspinkat, abychom měli šest let?!" Přidala se Jamie. Její potvůrky byli tak nedočkavé, až ji to bylo líto, že tak rychle rostou.

„Broučkové, ještě třikrát se vyspinkáte a budete mít, jak šest let, tak i narozeninovou oslavu." Po její odpovědi, se děti s jásotem rozběhli k hlavním dveřím, přes které právě vešel Justin, který byl zmoklí, jako slepice. Považovala za velké štěstí, že narozeniny dětí, toho roku vycházejí na sobotu. Alexovi už oznámila, že v sobotu ji nemají čekat a pravdou bylo, že mu to bylo asi i jedno. Poněvadž vše, co se týče vedení cukrárny, zvládá levou zadní. Až si tam někdy připadá zbytečná.

„Ty, ale vypadáš." Lexie se neubránila smíchu, když ho spatřila. Opravdu vypadal, jako zmoklá slepice. „Vidíš a to jsem jen přeběhl od auta k domu." Řekl se smíchem a poukázal na své promočené oblečení, ze kterého normálně ještě tekla voda. Oči mu pobaveně jiskřily, když se pomalými kroky, za hlasitého štěbetání jejich dětí, přibližoval k ní, s očividným úmyslem, ji předat trochu té vody, co na něm ulpěla, když pospíchal domů.

„Prosím tě, stůj na místě a já ti donesu ručník, ano?!" Vykřikla na oko zděšeně a okamžitě se rozběhla do koupelny, kde vzala osušku, kterou se smíchem, hned hodila po Justinovi, který ji vzápětí chytil. V jeho očích spatřila, co měl za lubem a tak se k němu pro jistotu, ani nepřiblížila. Nechtělo se jí totižto znovu převlékat. Úplně stačilo, že ji malý Jay nechtěně polil kakaem, když na něj Jamie vybafla a on se jí lekl. To se stalo asi před hodinou.

„Půjdu se převléct a hned jsem u vás, vy zlobidla malé. Dobře?" Oznámil smějícím se dětem, které neustále poskakovali kolem něj a za hlasitého projevu, mu stále vykládali, že se ještě třikrát vyspinkají a budou mít šest let. Musel uznat, že ta radost v jejich očích, ho zahřála u srdce, i když mu bylo i moc líto, že těch pět let předtím s nimi nestrávil. Bylo mu líto, že pro svou hloupost, je neviděl vyrůstat, neviděl je udělat první krok, říct první slovo a spoustu dalších věcí, které za ten čas propásl. Proto má pravděpodobně potřebu, jim teď, co možná nejvíce všechno vynahradit. I když mu Lexie stále dokola opakuje, aby se krotil, že děti nejsou zvyklé na tolik nových věcí a nechce, aby byli časem rozmazlení.