Čas nevrátíš

Část 10

V cukrárně všechno klapalo tak, jak mělo. Objednávky, které odeslala dodavatelům, dnes dorazily a dokonce v nich bylo všechno, co původně chtěla. Co se často nestávalo.
Zákazníků přibývalo. Alex s Mikym, se točily kolem stolů a obsluhovali. A ona se věnovala papírování. Musela dodavatelům odeslat své nové objednávky, aby měla všeho dostatek.

Cukrárna ji vynášela překvapivě celkem dost. Nečekala, že se po pár měsících, co jí otevře, tak rozběhne. No stěžovat si nemohla. Měla dost peněz, aby mohla dětem dopřát to, co potřebovali a někdy i to, po čem jejich malá srdíčka toužila.

Čím dál, tím častěji, uvažovala o tom, že už je pomalu čas, Alexe povýšit na vedoucího. No nejdříve za něj, jako za číšníka, potřebovala šikovní náhradu. Do té doby, musela s jeho povýšením počkat.

Bylo půl druhé a to byl čas, aby šla pro děti do školky. Rozloučila se s Alexem a zároveň mu oznámila, že odchází. Ten jen mávl rukou a s úsměvem se na ni podíval. Pak ji rukou naznačil, co tam ještě dělá, no to už se ona rozešla ke dveřím, přes které odešla a zamířila směrem ke školce.

Dnes měl několik důležitých jednání, na kterých byl přítomen. No, alespoň fyzicky, protože myslí, byl úplně někde jinde. Občas se pozapomněl a pak, se ztrácel v tom, co mu jeho lidi říkali. No naštěstí, si toho nikdo kromě něj nevšiml. Aspoň v to doufal.

Dědeček ho včera večer poprosil, jestli by ho nevzal do té cukrárny, U veselého medvídka. Chtěl totiž moc vidět svá pravnoučata. A i když věděl přesně, kde se ta cukrárna nachází, rozhodně se tam nechtěl ukázat sám.

Nakonec se domluvili, že ho tam vezme, jako prvního a že jeho rodiče tam přijdou až příště. Nikdo z nich, nic nenamítal. Znali jeho důvody, pro které se tak rozhodl a plně je chápali i respektovali.

Nechtěl totiž Lexie vyděsit tím, že by tam najednou přišla celá jeho rodina. Nevěděl, jak by na to reagovala. A hlavně, jestli by to nebrala, jako nátlak na její osobu.

Nechtěl ji způsobit nepohodlí v jejím vlastním podniku a proto se rozhodl, vzít tam svou rodinu postupně. Nejdříve měl v plánu tam vzít dědečka, pak rodiče a kdyby to do té doby, vše probíhalo v klidu a pohodě, až pak by se tam mohli sejít celá rodina.

Byl právě na odchodu, když ho zastavila jeho sekretářka, kterou občas využil, při své říji. Byla to Beta, měla nádhernou postavu. Disponovala krásnými ňadry, hříšnými boky i skvostní prdelkou.

No k její smůle, víc na ni nebylo. Držel si ji, jako sekretářku, jen kvůli jejímu zevnějšku. Musela mu podepsat papíry, ve kterých se psalo, že nic jiného, než sex mezi nimi, nikdy nebude. No v poslední době mu připadalo, že nějako pozapomněla na jejich smlouvu.

Ptala se ho totiž, jestli by k ní nechtěl jít na skleničku. Kdyby se to stalo prvně, přehlédl by to. No teď si to už dovolit nemohl. Nikdy její pozvání nepřijal a začínat, s tím rozhodně nebude.

Do jejich dohody, kterou mu osobně podepsala a se kterou dobrovolně souhlasila, to nepatřilo. Měla mu být, jen po vůli v období jeho říje a nic víc. Následně začal přemýšlet, jestli nevymění sekretářku za nějakou, která své práci i rozumí.

Právě teď si nemohl dovolit žárlivé scény od někoho, jako je ona. Ne, když se bude snažit získat zpět svou družku. Se slovy, že nemá zájem a že tímto porušila jejich vzájemně podepsanou dohodu jí oznámil, že má okamžitou výpověď.

Následně zavolal ostrahu firmy, která dohlédla na to, aby si vyklidila všechny osobní věci a doprovodila ji k východu. Viděl na ni, že byla překvapená z toho, co se právě stalo, ale mohla si za to sama.

Kdyby nebyla hloupá, mohla pořád pracovat pro něj, i kdyby tu dohodu mezi nimi časem zrušil. Možná by ji jen přesunul do jiného patra, aby ji neměl na očích, ale takhle neměl na výběr.

Z vlastní vůle se rozhodla porušit jejich vzájemnou dohodu a nejednou. Ještě chvíli pozoroval, jak se za ní a za ostrahou budovy, zavírají dveře od výtahu. A pak se už rozešel směrem, kterým původně šel.

Hned po tom, co odešel ze své firmy, vyzvedl svého dědečka, který na něj už netrpělivě čekal. Teď je na cestě do Lexiiny cukrárny a popravdě se těší na dědečkův výraz tváře, když poprvé spatří svá vnoučata.

On sám ještě nepobral, jak je možné, že mohl zplodit, něco tak krásného, nevinného, roztomilého a drobounkého, jako jsou jeho a Lexie děti.

Ti malý drobečkové, jen co je prvně uviděl, mu neskutečně přirostli k srdci. Přímo se mu do něj zavrtali, takovým způsobem, že to ani sám nechápal. Nečekal, že jen co je uvidí, potřeba chránit je, podporovat a hlavně milovat, u něj vzroste na maximum.

*****************************

Tak lidičky, dnes třetí a tím i poslední kapitola. Užijte si čtení a hezký večer vám všem přeji.

Vaše Shiori :-)