Čas nevrátíš

Část 1

Stála na vrcholku kopce, ze kterého byl nádherný výhled na její rodní město. Je to už přes pět let, kdy odtud se zlomeným srdcem odešla a sebou si vzala i dvě, v té době ještě nenarozené, lásky ve svém lůně.

Tehdy byla zamilovaná, do o dva roky staršího studenta. Byl to mladý Dominantní Alfa a v té době prožívali lásku, jako z románu.

Byl to tehdy urostlý kluk, s vlasy černými, jako havran a oči měl modré, jako širý oceán. V těch očích se nejednou málem utopila.

Lexie se narodila, jako beta a byla ji i když spolu chodili. Byli tak zamilovaní a i když věděli, že jejich láska nemá budoucnost, protože jednou si mladý Dominant Alfa, bude muset najít svou Omegu, aby mohl založit rodinu, i tak si užívali, každou společnou chvíli, jako by byla jejich poslední.

Jaká rána to pro ni byla, když po osmi měsících jejich vztahu, zjistila, že jeho láska nebyla, tak silná, jako ta její.

Pamatuje si to, jako by to bylo včera. Už týden jí bylo špatně a nevěděla, z čeho by to mohlo být. Po delším přemlouvání se, se rozhodla, zajít si k lékaři. Odhodlala se jít do první nemocnice, která byla nejblíž jejímu bydlišti.

Jakmile si vyčkala tu frontu, která tam byla a dostala se konečně na řadu, oddechla si. Přijal ji postarší lékař, který se jí zeptal na symptomy a spoustu dalších věcí o jejím životě.

Jaké překvapení pro ni bylo, když se dotyčný lékař, vrátil s výsledkami krevních testů, které potvrzovali nejen to, že je těhotná, ale i to, že se z Bety vyvinula na Omegu. Řekl jí taky pár lékařských termínů, kterým úplně nerozuměla.

No v podstatě se dozvěděla, že za všechno, co se v tu dobu, s ní dělo, mohl vliv feromonů, od jejího tehdejšího přítele. Prý, jen silné feromony od Dominant Alfy, za určitých okolností, mohou postupem času, změnit obyčejnou Betu, na Omegu.

Prý, je to ojedinělé a lékař, který ji vyšetřoval, ji sám řekl, že za celou svou kariéru, je ona první případ, se kterým, se setkal.

Tehdy měla dvaadvacet let, ještě studovala a myslela si, že větší štěstí mít už nemůže. Věděla, že to znamená, že se svým Alfou, může zůstat, už na věky.

Když mu to šla odpoledne téhož dne oznámit, měla u sebe, už i obrázek těch dvou fazolek, které v ní právě rostly.

Nemohla uvěřit, že už je ve druhém měsíci a ani si to nevšimla. Jako všimla si vynechanou periodu, ale pozornost tomu nevěnovala. Byla si tehdy jistá, že beta s alfou otěhotnět nemůže, tak to vypustila z hlavy.

Když otevřela dveře od jeho bytu, ucítila štiplavou vůni, jeho feromonů. Nevěděla, co ho tak namýchlo, ale doufala, že zpráva o tom, že budou mít rodinu, mu náladu změní. Kdyby tehdy věděla, co se bude dít, nikdy by k němu v tu chvíli, nešla.

Jakmile vstoupila dovnitř, nemohla uvěřit vlastním očím. Věci, které u něj měla, protože tam často pobývala, měla sbalené v krabici u dveří. S odvahou, kterou sebrala, ani nevěděla odkud, kráčela směrem, kterým proudili, jeho feromony.

Spatřila ho sedět na pohovce v obýváku, s flaškou drahé skotské v ruce. Byl už trochu pod parou, ale ne tak, aby nevěděl co dělá. Alfy se nedokázali opít do němoty, jejich těla alkohol automaticky odfilrovávaly.

V jeho očích, které tolik milovala, viděla, jen zlost a nenávist. Chtěla mu říct, že je těhotná, co se jí i povedlo.

Pověděla mu i to, že je otec, no on na to reagoval tak, že ji vyhodil se slovy, že kdyby věděl, že je taková kurva, nikdy, by si s ní nezačal.

Pověděl ji ještě spoustu, ošklivých slov a jediné, co v tu chvíli mohla udělat, bylo odejít. V té době zjistila, že jeho láska, byla jen přetvářka a nic jiného.

Se slzami v očích, vyběhla z jeho bytu a běžela rovnou k sobě. Po nějaké době, když se uklidnila, rozhodla se, že v tom městě, prozatím žít už nechce. Už neměla, co by ji tam drželo.

Byla sama. Otce nikdy nepoznala a matka ji umřela, před dvěma lety na rakovinu, o které ani nevěděla, že ji vůbec má. Zhruba v té době ho poznala. Pomohl jí, se přes to všechno přenést a za to mu bude vždy vděčná. No to, jak se prakticky zřekl, ji i jejich ještě nenarozených dětí, to mu nikdy neodpustí.

Do dvou dnů, od toho co se jí zřekl, se odstěhovala. Byt, ve kterém žila a patřil ji, prodala. Měla dost peněz na to, aby jinde mohla začít nový život i se svými dětmi.

Teď je ji sedmadvacet let a řekla si, že je čas se vrátit. Její rodní město ji moc chybělo. I její máma ji chyběla. Nemohla za ní na hřbitov chodit tak často, jak by chtěla. Chodila tam jednou za rok, na výročí její smrti.

Dva měsíce hledala místo, kde by si mohla otevřít  něco, jako rodinnou cukrárnu s velkým koutkem pro děti. Nakonec našla perfektní místo. Nahoře nad Cukrárnou, budou mít dokonce i byt, tak to nebude mít, alespoň daleko do práce.

Stála na vyhlídkovém kopci a vzpomínala na to dobré, co ve svém rodném městě zažila a i na to zlé, co si tam prožila. Z jejího vzpomínání ji vytrhl ospalý hlásek malého Jaye. Obě děti totiž po cestě v autě usnuli, tak si řekla, že má příležitost, podívat se na město, ve kterém vyrůstala.

*************************
Zdravím vás lidičky, máte tady nový příběh. Je trochu z jiného soudku. No snad se vám bude líbit. Užijte si čtení. Zatím pá pá.

Vaše Shiori 😁