Čas nevrátíš

Část 48

Koukala přes okno auta, ve kterém seděla a neustále se dívala na hlavní dveře domu, přes které by měl, co nevidět vyjít otec jejich dětí. Nemusela dlouho čekat, jelikož se vzápětí otevřeli dveře a v nich stál, snad ten nejdokonalejší muž, jakého kdy viděla. Muž, který ji pokaždé, už jen svou přítomností, rozbuší její tvrdohlavé srdce.

Formální oblečení, si vyměnil za riflové kraťasy a bílé obtáhlé tričko, které nechalo vyniknout, každému z jeho svalů na těle. Musela uznat, že od doby, kdy ho viděla naposled takhle oblečeného, se hodně změnil. Dost zmohutněl i zmužněl. Vypadal, jako kdyby, každou možnou chvíli, trávil v posilovně.

Věděla, že je to dáno jeho genetickou predispozicí, ale i tak, už jen pohled na něj, ji vyváděl z rovnováhy. Jeden jediný pohled na jeho osobu, stačil k tomu, aby se jí rozechvělo celé tělo, z čeho nadšená, tedy zrovna moc nebyla. Vypadal, jako samotný bůh svádění a hříchu. Kdysi se za ním otáčela každá žena, která kolem něj prošla. No, teď bude ráda, pokud mu na té pláži, nebudou padat přímo k nohám.

Pravdou bylo, že byl zklamaný, když mu řekla, že na něj počká v autě. Chtěl ji ukázat dům, ve kterém bydlí a který vlastně chystal pro ni a své děti. Už dávno se rozhodl koupit ho, pro případ, že by je přece jen našel a povedlo by se mu, se s ní usmířit.

Chtěl jim vybudovat domov, jaký si jeho rodina zaslouží a taky ho vybudoval. Teď musí jen doufat, že mu Lexie snad někdy odpustí a oni budou spolu bydlet, jako opravdová rodina, kterou vlastně i jsou.

Když přicházel k autu, uvědomil si, že na to, aby ji pozval k sobě domů, bylo přece jen ještě brzy. Musí si, ale taky přiznat, že i za tak krátkou dobu, co se s nimi znovu setkal, udělali mezi sebou, oni dva, dost velké pokroky. Už jen to, že se Lexie nestaví stále do opoziční strany vůči němu, ho dělá šťastným. Jelikož díky tomu, že jeho družka nezaujala odmítavé stanovisko vůči jeho osobě a jeho rodině, má tu možnost, trávit čas se svými dětmi.

„Tak a jedeme, pro ty naše potvůrky." Pronesl směrem k Lexie, když nastupoval do vozu. Zdála se mu být trochu jiná, než když odcházel. Pořád jen hleděla přes okno, jakoby tam bylo kdo ví, co. Po celý čas ji po očku sledoval, no zbytečně se jí nevyptával.

Jakmile Justin zaparkoval u školky dětí, měla v úmyslu vystoupit, tedy pokud by jí v tom nezabránil jeho hlas. „Lexie, děje se něco?" Zeptal se jí, s obavou v hlase a bylo sakra znát, že to myslí, jak vážně, tak i upřímně. Pohlédla mu do očí a snažila se, aby si nevšiml, že je zmatená, jak lesní včela ve městě, z těch pocitů, které se v ní, v poslední době přímo bouří. Nemohla mu přece říct, že její tělo po něm přímo baží. Že ať si namlouvá cokoliv, je ji to prd platné, protože její srdce, ji ani v nejmenším neposlouchá a v jeho přítomnosti, si vesele buší do rytmu tanga. „Ne, všechno je v pořádku." Odpověděla nesměle a i když si byla jistá tím, že ji ani v nejmenším nevěřil, nechal ji vystoupit.

Společně pak vyzvedli děti ze školky, které byli nesmírně nadšené, už jen z toho, že všichni společně půjdou na pláž. Tu radost v jejich očích, by v tu chvíli, nikdo ničím nepřekonal. Byli tak šťastný, že se jim po celou cestu autem, nezavřeli ústa.

Děti běhaly po pláži a naháněli vlnky, které jim kazily obrázky, co si nakreslili do písku. Byli tak rozkošný, že měl co dělat, aby se dojetím nerozbrečel, jako malá holka. Venku bylo krásně teplo a pravdou bylo, že si na sebe, pro jistotu vzal i plavky, kdyby je náhodou napadlo se jít koupat.

Na pláži bylo lidí tak akorát, ale i tak se mu zdálo, že většina z nich, pokukuje po jeho družce, co se mu vůbec, ale vůbec nelíbilo. A ještě, když si sundala ty šaty, které dosud zakrývali, její dokonalou postavu,..... No, co říct? Měl co dělat, aby udržel své tělo pod kontrolou.

Vůbec nevypadala, že by byla po dvojčatech. Její bujné poprsí, se tak nádherně dmulo v těch bikinách a to nemluví o jejím skvostném zadečku, který si přímo žádal, jeho pozornost. Na chvíli musel odvrátit zrak, od té nádhery, co měl před očima, jinak by se lehce mohlo stát, že by se určité partie jeho těla, stali neovladatelnými.

Právě se dívala, jak si malý Jay hraje s tátou, když se k nim zničehonic rozběhla Jamie. Držela něco v ruce a Lexie napadlo, že chce asi otci něco ukázat. No, to co se stalo pak, vůbec nepředpokládala. Jamie letěla doslova, jako stíhačka a Justin ji byl otočený zády.

No, jak na něj křikla a on se stočil za jejím hlasem, v tu chvíli do něj narazila takovou silou, že ho přímo složila k zemi. No, nebylo to jen tím, ale i tím, že mu nechtěně narazila do jistých, pro muže citlivých partií a to ho poslalo k zemi.

Lexiina reakce, na sebe nenechala dlouho čekat. Málem se skácela k zemi taky, ale z jiného důvodu. To, co se jí povedlo vidět u ní vyvolalo záchvat smíchu, který nemohla a ani nechtěla zastavit. Pravdou bylo, že se už léta, tak dobře nenasmála.

Bylo jí Justina líto, to ano, ale smála se dál. „Ma....ma...malá Omega, poslala k zemi, velkého dominantního Alfu. Tomu by nikdo nevěřil." Vykoktala ze sebe, zalykajíc se smíchem. „Pro..promiň Justine. Já,..." Promluvila na něj mezitím, co se snažila uklidnit svůj výbuch smíchu, který ji zcela ovládl a kvůli kterému, se už taky raději posadila do písku.

„To je v pohodě. Hlavně, že se směješ." Uklidnil ji, jelikož ji nic nevyčítal. Popravdě, kdyby to znamenalo, že se takhle bude smát stále, klidně by se nechal praštit mezi nohy znovu. Pomalu se posadil, když cítil, že bolest značně ustoupila. „Teď bych uvítal, nějaký pytlík s ledem." Prohlásil se smíchem a přitom stále pozoroval, smějící se matku svých dětí. Ten smích ji tak strašně slušel, že ten výjev, co měl právě před sebou, ho tak neskutečně zahřál u srdce, že měl pochyby o tom, jestli opravdu sedí a náhodou nelétá.