Čas nevrátíš

Část 64

Pravdou je, že se nechal unést, když jim zařizovali pokojíčky. Koupil jim vše, co jim na očích viděl a pravdou taky bylo, že Lexie z něj tehdy šílela. Chápal, co se mu snaží říct, ale ta potřeba jim vyhovět, byla v té době silnější, než on sám.

Ano, musí si i sám přiznat, že to přeháněl a je pravda, že už tu pozornost, ohledně nových věcí pro ně, výrazně omezil, co mu dala zapravdu i Lexie. Dokonce jim řekl nedávno i ne, už ani neví, na jaké hračky to zrovna bylo, ale věděl, že je rozhodně nepotřebovali.

Stál opřený o futra dveří u kuchyně a nemohl uvěřit, že svou rodinu opravdu získal zpět. Donedávna to pro něj bylo, jen zbožné přání a teď se na ně kouká, jak všichni usedají za jeden stůl v jídelně, aby se spolu mohli na večeřet.

Pomalu přistoupil k Lexie, která seděla na svém místě a vzápětí, jak si sedal do čela stolu, ji něžně políbil. Musel uznat, že od jejich prvního intimního spojení, tehdy na chatě, to mezi nimi nemohlo být lepší. Občas si sice skočili do vlasů, ale to není nic, co by v posteli nevyřešili.

Před dvěma dny, byl na návštěvě u svých rodičů, o čem Lexie nemá ani ponětí. Máma si ho zavolala kvůli tomu, že by chtěla Lexie uspořádat rozlučku se svobodou, ve striptýzovém baru. Když to slyšel, pousmál se, jelikož si myslel, že na nahé ženy, se jí asi koukat, zrovna moc nebude chtít. No matka ho vyvedla z omylu, když mu řekla, že v ten den jsou tam striptéři a ne striptérky.

V tu chvíli, mu ta představa už nepřipadala tak zábavná a pravdou bylo, že málem vyletěl z kůže. V první chvíli si opravdu myslel, že si z něj dělá matka legraci, ale pak spatřil její vážný obličej a pochopil, že s legrací to nemá vůbec nic společného.

Nakonec i tak souhlasil, protože on sám, měl mít podobnou rozlučku a taky by nebylo fér, kdyby ohledně toho, měřil dvojím metrem. Řekl tedy matce, že Lexie nemůže a ani nebude nic zakazovat. Tím pádem, pokud bude ona sama souhlasit, tak se s tím smíří a překousne to.

I když pro něj, jako pro dominantního Alfu, to bude zkouška ohněm. Jelikož už jen ta představa toho, že se jeho Omega, bude dívat na cizí nahé může, co se jí budou vysloveně nabízet, ho přímo přivádí do zuřivosti. Sama jeho podstata ho nutí ji to zakázat, co zase nemá v úmyslu udělat. Normálně přemýšlí nad tím, jestli se vůbec za takových okolností, na té své rozlučce bude bavit. Už jen to vědomí, co se bude dít na její rozlučce se svobodou, v něm vyvolává žárlivost a že jemu moc nechybí k tomu, aby vzplál, jako pochodeň.

Co mu připomíná, že by se jí měl zeptat, zda se už s jeho matkou domluvila a jestli ji nebude vadit, že on bude mít podobnou rozlučku, jako ona. Ale to až večer, když budou děti spát a on s ní bude v jejich ložnici, ve společné posteli.

„Jayi, opatrně!" Pokárala Lexie malého, protože se svou lžíci šermoval, jako s mečem a jídlo mu létalo kolem talíře. „Promiň mami." Omluvil se Jay a přitom se usmíval, jako sluníčko na hnoji. Dnes se jí zdáli být děti hodně akční a tak doufá, že v noci vůbec usnou. „Lexie klid, vždyť se nic nestalo." Zapojil se do jejich rozmluvy Justin, který si z košile stíral krupicovou kaši, co měli děti k večeři.

Konečně se dočkal a teď leží v posteli se svou budoucí manželkou, která se mu uložila na hrudi. Než uložily děti, chvíli to trvalo. Netušil, kde co snědli, ale připadalo mu, jakoby je dnes někdo něčím nadopoval. Od té doby, co přišel domů se nezastavily. Ta večeře, to byl jen začátek.

Než je dostali do koupelny, málem ztratil nervy. Zničehonic, jakmile jim řekl, že se mají jít sprchovat, začali běhat po domě a v tu chvíli si připadal, jako policajt, co honí zloděje. Ještěže tam byla Lexie. I když ji řekl, že se o ně postará, byl nesmírně rád, že je zkrotila. Někdy mu přijde, že z něj mají spíše legraci, nežli respekt.

Ne, že by chtěl být nějakým přísným otcem, to ne. Ale nějakou autoritu by u svých dětí, přece jen měl mít. Zato Lexie, se stačí na ně jen trochu špatně podívat a už dělají, co mají. Bude si časem muset taky nacvičit takový pohled, co je postaví do latě, když to bude nutné.

„Lásko." Oslovil něžně svou družku, která mu ležela na nahé hrudi. Jakmile se mu podívala do očí, usmál se na ni a pokračoval s tím, na co se chtěl po celou dobu, co byl doma zeptat. „Už máš představu, jak bude probíhat tvá rozlučka?" Nedočkavě čekal, co se dozví a v koutku duše doufal, že nebude mít zájem o to, vidět jiné nahé muže, tedy kromě něj.

„Ano představu už mám." Pousmála se na něj. Přesně věděla na co naráží. Cítila z něj tu nejistotu, která ním právě procházela. „Podle všeho, co jsem pochopila, tak na mé rozlučce, budou nějaké orgie. Už se na to těším. Tolik nahých mužů, jsem prý pohromadě ještě neviděla, kolik jich tam bude." Měla, co dělat, aby udržela vážnou tvář. Ten jeho výraz stál za všechny prachy světa. V očích mu viděla tolik žárlivosti, že si říkala, jestli náhodou od zlosti nepraskne, jako přesycený balónek.

Chvíli si ho ještě vychutnávala, ale pak se rozhodla, že není dobrý nápad, ho nechat přemýšlet o blbostech, jelikož věděla, jakou vznětlivou povahu má. I když se snažil všemožně ovládat, jeho srdce ho prozradilo. Tlouklo mu, jako šílené a ze vzrušení to rozhodně nebylo, to poznala. „Neměj strach, striptéry jsem zamítla." Vypadlo z ní mezitím, co vyprskla smíchy nad jeho reakcí.

Tvářil se, jako malé dítě, které dostane dlouho očekávaný vánoční dárek. Pravdou bylo, že na takovou rozlučku, neměla ani pomyšlení. V poslední době na sobě sponzorovala, že ji je dost často špatně. Má nějakou představu, čeho by se mohla její nevolnost týkat, jen si to musí ještě ověřit. A popravdě by dost pochybovala, že by takovou rozlučku se svobodou, jakou ji předestřela Natálie, v jejím stavu vůbec zvládla, bez toho, aby někoho nepozvracela.

„Ty jedna! Takhle mě děsit!" Vykřikl na oko rozzlobeně a vzápětí ji se smíchem, uvěznil pod svým tělem. Opravdu se mu ulevilo, když mu řekla, že nápad jeho mámy zamítla. Konečně mohl klidně dýchat. „A co kdybychom naše rozlučky spojily? Já vím, že to není obvyklé, ale ani my nejsme obvyklý pár. Co říkáš?" Trpělivě čekal na její odpověď a přitom se díval do těch nejkrásnějších očí, co kdy spatřil. Do očí, které ho spoutaly už strašně dávno a které ani za ta léta, co byl bez ženy, která je právě uvězněna pod ním, nemohl vyhnat ze své hlavy.