Čas nevrátíš

Část 21

Justin se snažil vstřebat, že skoro pět dní neuvidí své děti, ani svou družku. Nevěděl proč a vyptávat se neměl v úmyslu. Byl rád, že mu to řekla předem. „V pořádku Lexie vyřídím mu to." Řekl sklíčeně, když si představil, že je tak dlouho neuvidí. „Děkuji ti, za nádherný den, který jsem s nimi mohl strávit. Moc jsem si to s vámi užil." Řekl s úsměvem a pak se už rozloučili. Viděl na Lexie, že je dost unavená a chce si jít odpočinout, co se jí ani nedivil, protože on byl na tom stejně. Ti malí rošťáci ho utahali, jako psa. Ale byl nadšený, že tenhle den dopadl tak, jak dopadl.

Rozhodl se, že ještě než půjde domů, navštíví své rodiče a dědečka, kterému musí předat zprávu od Lexie. A samozřejmě se jim taky pochlubit s tím, že s nimi strávil v podstatě skoro celý den. A to jen díky tomu, že se rozhodl, jít se omluvit za chování své sestry.

Než odešli ze ZOO, Lexie ho poprosila, jestli by jí neposlal fotky, co s dětmi nafotil, přes bluetooth. A samozřejmě, že on to bez okolků hned udělal. Poslal ji tam všechny, i tu společnou, co si udělali. Té fotce, byl nesmírně rád, protože tam vypadají, jako opravdová rodina na výletě.

Bylo kolem páté hodiny, když dorazil do domu svých rodičů. Všichni byli doma, tedy kromě Olivie, která byla někde venku. Přišel tam s úsměvem od ucha k uchu. Se všemi se přivítal a hned jim začal vyprávět, co všechno ten den zažil.

To za, jakým účelem šel za Lexie. I to, jak svolila, že s nimi může jít do ZOO. I to, jak s dětmi blbnul a co všechno tam prováděli. Bylo toho hodně, co jim chtěl říct. A snažil se nevynechat, ani ten nejmenší detail.

„Jo a abych nezapomněl, mám i fotky z toho výletu." Oznámil nadšeně. Všichni se k němu přiřítili, na čele s dědečkem. Viděl na své rodině, že jsou nadšení stejně, jako je nadšený i on sám. Dědečkovi předal zprávu od Lexie, ohledně toho, že odcházejí a vrátí se až v pátek.

Justin nejstarší z toho nebyl nadšený, ale zároveň byl rád, že si na něj, jeho budoucí vnučka vzpomněla a nenechala ho v její cukrárně zbytečně čekat celé hodiny, než by mu někdo oznámil, že odešli na několik dní pryč.

Lexie vystoupala schody do svého domova, kde na ni už netrpělivě čekali děti. Všichni byli unavení a tím pádem i mrzutý. A jelikož byli všichni najedení, pustila jim pohádky, když už s tím na ni čekali a sama se k nim, v koukání na ně, přidala. Dominik ji psal, že se po malou Nicky staví kolem šesté večer a ona jen doufala, že do té doby děti neodpadnou.

Naštěstí to všichni vydrželi, dokud nepřišel otec Nicky. Dominik dorazil něco málo po šesté hodině. Když ji zezdola zavolal, musela mu jít otevřít dveře od cukrárny, aby se dostal dovnitř. Neměla už sílu, byla vyčerpaná a to jí zítra ještě čekala dvouhodinová cesta do předešlého bydliště.

Znovu vystoupala schody do svého bytu i s Dominikem za zadkem. Na chvíli se ještě u ní posadil, protože mu nabídla kávu. Potřebovala si s ním promluvit o tom, že odchází a všechno počas její nepřítomnosti bude řídit Alex. Tak, aby mu vše dodával tak, jak bude potřeba.

„Musím ti něco říct." Pronesla ke svému příteli a on ji poslouchal. „Před pár dny, přesně ve čtvrtek, se tady objevil otec dětí." Mluvila potichu, aby ji náhodou nezaslechly. Věděla, že jejich sluch je víc než dobrý, ale doufala, že nahlas puštěná pohádka přehluší to, o čem se oni dva spolu baví.

Postupně mu vyprávěla všechno, co se stalo od čtvrtka, až do chvíle, kdy je Justin všechny doprovodil domů. Taky mu řekla, kam musí jet a hlavně, proč tam musí. Nikdo neví o jejím zdravotním stavu nic, tedy až na Dominika a Riu.

Jsou to její přátelé a zezačátku, když začínala se svým podnikem, jí hodně pomohli, hlavně s dvojčaty. Když nestíhala, vyzvedávali je ze školky a taky k nim dost často o víkendech chodily spát. No jen do té doby, než našla rovnováhu mezi prací a rodinou. Teď už vše zvládá na jedničku.

Dominik jen poslouchal, občas se jí něco zeptal a pak poslouchal dál. Byl rád, že otec dětí se konečně postavil k rodičovství čelem. Nikdy nepochopil, jak se Dominantní Alfa může zříct svých vlastních dětí a své družky. A nechápe to dodnes.

No je moc rád, že se objevil, už kvůli Lexie, která bude, co nevidět od svého druha, potřebovat pomoct, jak s dětmi, tak i se svým vlastním životem. Jen doufá, že je znova neopustí, protože by mu pak musel zakroutit krkem. Chvíli si s ní ještě povídal a pak ji popřál štěstí.

Bylo už pozdě a on už musel jít domů ke své těhotné ženě, která na něj doma netrpělivě čekala. Vzal do svého náručí svou dcerku, která vyčerpáním usnula na gauči v obýváku. A pomalu se vydal po schodech dolů, kde už Lexie otevřela dveře od cukrárny a vzápětí i jeho auto, aby do něj mohl uložit, tu malou potvůrku, která tak hezky spinkala.

Předtím, než nasedl do auta, ještě Lexie pevně objal a řekl jí, že ať se bude dít cokoliv, vždy se může na něj s čímkoliv obrátit. Měl ji strašně rád, jak on, tak i jeho žena. Jeho dcerka je družka jejího syna, jsou už tak, jako tak, rodina a on se ke své rodině, nikdy zády neotočí.