Čas nevrátíš

Část 34

Chvíli ještě přeskakovala pohledem, ze svých dětí na jejich otce a usoudila, že svolit k tomu, aby se mohli stýkat, nebyl vůbec špatný krok. Den ode dne pozoruje, jak se spolu sbližují a to jí dělá nesmírnou radost, protože ji to utvrzuje v tom, že její malé potvůrky nezůstanou, po jejím odchodu na tomhle světě osamělé.

Budou mít otce, který se o ně postará a taky jeho rodinu, na které je už od pohledu vidět, že je mají neskutečně rádi. Když se vzpamatovala ze svých myšlenek, které ji v tu chvíli přepadly, podívala se na hodiny a hned upozornila Justina, že musí jít zavřít cukrárnu.

„Justine." Oslovila ho tiše, aby neprobudila ty dvě malé zlobidla, co se před chvílí odebrali do říše snů. „Musím jít pomoct Alexovi zavřít cukrárnu, ale pak si můžeme promluvit. Dobře?" Hned, jak to dopověděla, on tiše souhlasil a následně se odebral za ní dolů. Všimla si, že se ještě na chvíli zastavil ve dveřích jejích pokoje, ale na dlouho to nebylo.

Než opustil pokoj svých ratolestí, nedalo mu to a musel se na ně, ještě naposled podívat. Byli tak nádherní a roztomilý. Vůbec nechápal, jak zrovna z jeho genetického materiálu, mohlo něco tak dokonalého vzejít. Vzápětí se s širokým úsměvem na tváři, chytil kliku ode dveří, aby mohl zavřít jejich pokoj a tím i odejít.

Následoval Lexie, která mu, když scházeli dolů po schodech řekla, aby se prozatím, co bude na ni čekat, posadil za stůl, při kterém obvykle sedí ona, když vypisuje papíry týkající se jejího podniku.

Po celý čas, co jí sledoval, přemýšlel, jak začít rozhovor, který měl vést k tomu, že ji potřebuje dotáhnout k lékaři, aby ji vysvětlil, že se jí dá pravděpodobně ještě pomoct. Byl z toho nesmírně nervózní a tak se rozhodl, nejdříve se pozeptat na Jaye a Nicky, kterých vztah, co mají mezi sebou, ho poměrně dost zajímal.

A až pak přejde k tomu, co se dozvěděl u lékaře, který si na žádost jeho dědečka, vyžádal její zdravotní kartu. Popravdě doufal, že nezačne šílet, kvůli tomu, že se jí plete do života a hlavně, že Dominik nebude mít potíže, že mu to její tajemství vyzradil.

Alex byl překvapený, když si všiml, že Justin tam zůstal i po zavíračce, no moc to nekomentoval. Jen se Lexie zeptal, jestli je vše v pořádku a když mu dala kladnou odpověď, s klidným srdcem odcházel domů. „Tak zítra Lexie." Křikl na ni ode dveří a vzápětí k ní mávl i rukou. „Přijdu i s Ianem!" Dodal s úsměvem a po tom, co kývl hlavou k Justinovi na pozdrav, zavřel dveře od cukrárny a pomalu se vydal směrem ke svému domovu, kde na něj už určitě netrpělivě čekal jeho druh.

Ve chvíli, kdy Alex odešel, znervózněla, protože si uvědomila, že zůstala s Justinem zcela sama. Ne, že by z něj měla strach, to ne. Jen měla obavy z toho, jak její tělo, v poslední době reaguje na jeho přítomnost a doufala, že bude schopna své emoce, které se u ní znovu tak nečekaně probouzejí, ukočírovat.

Až dosud si myslela, že city, které kdy k němu přechovávala, jsou již dávno nenávratně pryč. Byla v tom, že jsou pohřbeny hluboko, tam odkud už není návratu, ale zřejmě se mýlila. Její srdce ji v jeho přítomnosti neustále vyvádělo z omylu, co se jí vůbec nelíbilo.

Kdysi ho milovala, s takovou vášní a touhou, jak jen lze někoho milovat. Ale po tom, co se zřekl ji a jejich dětí, tak láska, kterou k němu kdy cítila, se změnila na něco, co dosud nevěděla a ani nechtěla pojmenovat. Vždy si myslela, že ta bolest ze zrady, kterou z jeho strany utržila, by ji nikdy nedovolila, rozbušit ji znovu srdce v přítomnosti toho, kdo ji tak moc ublížil.

No, jak zjistila, tak její srdce je stále na jeho straně a využije každou možnou příležitost, dát ji o sobě znát. Pomalu přistoupila ke stolu u kterého seděl a sama se usadila naproti němu. Jediné, v co v tu chvíli doufala bylo, že ten rozhovor, který mají mezi sebou vést, bude, co nejrychleji za ní. I když netušila, co přesně s ní má v úmyslu řešit, všimla si na něm, že je značně nervózní, co nevěstilo nic dobrého.

Po celý čas, co uklízela ji pozoroval. Měl v úmyslu ji pomoct a taky ji to navrhl, ale následně po její odpovědi zjistil, že se jí raději nebude plést pod nohy. Dle jejích slov... To prý zvládne sama a bude to mít rychleji, když zůstane tam kde je. Nevěděl, co si o tom má myslet, ale pochopil, že se jí, co se týče uklízení, nemá plést do cesty.

Právě se jí díval do očí, které ho se zájmem pozorovali a přemýšlel, jak začít rozhovor, který s ní měl v plánu vést. Nebylo to jednoduché, ale něčím hold začít musel a jediné, co ho v tu chvíli napadlo bylo vlastně to, co měl celý čas v plánu a to je, že začne s Jayem a Nicky.

Byl nervózní, ruce se mu potili, srdce mu bušilo, jako při maratónu a nebyl si jistý, ale zdálo se mu, že ve chvíli, kdy dosedla na židli oproti němu, zapomněl i dýchat. Snažil se uklidnit, no moc mu to nešlo. Kdyby ho někdo pozoroval, vůbec by si nemyslel, že je zrovna ten, který je v hierarchii druhů nejvýše.

Právě teď se totiž necítil, jako Dominantní Alfa, kterou byl, ale jako obyčejný muž, který si potřebuje o něčem vážném promluvit se ženou, které kdysi tak moc ublížil. Se ženou, která i navzdory tomu, jak se k ní zachoval, navzdory tomu, jak moc byla v té době raněná, porodila a s láskou vychovávala jeho děti.

„Lexie." Oslovil ji a tím upoutal její pozornost, která jak se zdálo, byla zaměřena na noční ulici před cukrárnou, kde vesele pobíhali lidi, který měli v úmyslu se jít bavit do nočních klubů. „Chtěl jsem se zeptat, jak je to mezi Jayem a Nicky? Opravdu jsou druhové, nebo si na to jenom hrají?" Dopověděl to, co ho už dost dlouhou dobu zajímalo a doufal, že se dostane i k tomu, že ví o jejím zdravotním stavu. No, nejdříve potřeboval, aby se uklidnila, protože si i sám všiml, že je na vlas nervózní stejně, jako on.