Čas nevrátíš

Část 14

Byla sobota a to vždy otevírají v jednu hodinu. Do té doby se obvykle věnuje dětem a přitom vaří, nebo i uklízí. Rozhodla se, že pokud tedy půjdou zítra do ZOO, o čem děti ještě nemají sebemenší tušení, musí navařit tak, aby bylo dost jídla i na další den.

Prozatím dětem nic neřekla. Chtěla, aby to bylo překvapení, ale to nebyl jediný důvod. Kdyby to náhodou nevyšlo, nechce, aby byli zklamaný. Jsou to její miláčkové a jediné, co chce vidět na jejich tvářičkách, je široký úsměv.

Ráno musel vstát na schůzku, která se konala přes videohovor. U něj byli tři hodiny ráno, ale v zahraničí odkud mu volali, bylo něco kolem oběda. Po videokonferenci, která dopadla víc, než dobře, si šel ještě lehnout.

Byl vyčerpaný, v noci nemohl usnout, pořád myslel na svou družku a své děti. A když konečně zabral, tak mu zazvonil budík. Dnes se chtěli jít jeho rodiče podívat na svá vnoučata. Má je vyzvednout kolem páté hodiny, u nich doma. Dědeček mu říkal, že se za nimi taky půjde podívat, ale dřív.

Nakonec to dopadlo tak, že vyzvedl všechny najednou, tedy kromě Olivie, ta měla nějakou neodkladnou schůzku, za co byl Justin moc rád. Nechtěl, aby tam snad svými řečmi, způsobila nějaké potíže. Měl svou sestru moc rád, ale její pusa je někdy rychlejší, než mozek. Co jí dost často komplikuje život.

Byl už na cestě do cukrárny a doufal, že to Lexie nebude brát, jako útok jeho rodiny. Právě takovému obléhání, ze strany své rodiny, se chtěl vyhnout. Věděl, že se chtějí jít podívat na svá vnoučata, jen chtěl, aby tam chodili postupně. No zakázat jim to nemohl a ani nechtěl. Ví, že jsou z jeho dětí nadšení stejně, jako on.

Otevřeno měli už několik hodin. Děti si hráli s kamarády a ona řešila objednávku, která ji nebyla doručena. Její kámoš na ni asi znova zapomněl, jestli to takhle půjde dál, nakope ho do prdele.

„Dominiku, jestli mi tu objednávku okamžitě nedoručíš, osobně tě nakopu tam, kde ani slunce nesvítí!" Křikla do telefonu a vzápětí ho s úsměvem položila. Byl to její dobrý přítel a shodou okolností, jeho dcera je družkou jejího syna. Jsou na to sice ještě malý, ale Jay i Jamie jsou výjimečné děti.

Ve chvíli, kdy odložila mobil, který ještě držela v ruce, všimla si, že Justin dorazil i s jeho rodinou. Musela se pousmát nad tím, že ji pravděpodobně slyšeli, jak křičí na Dominika. Po očku je sledovala a viděla je, jak míří k rožnímu stolu cukrárny. Podle všeho je to jejich oblíbený stůl. Hned, jak se usadili Miky je šel obsloužit.

Jen, co otevřel dveře cukrárny, všiml si, že Lexie dost hlasitě mluví s někým jménem Dominik. Podle všeho ji nedodal to, co měl. Nechal to být a nasměroval rodinu ke stolu, od kterého mají dobrý výhled na celou cukrárnu. Jeho rodiče byli nadšení, jak z Lexie, kterou zahlédli při vstupu, tak z celé cukrárny. Moc se jim tam líbilo a nemohli se dočkat, až uvidí svá vnoučata.

Netrvalo dlouho a v cukrárně se objevil její přítel. Byl to Dominantní Alfa jménem Dominik Goldman, měl světle hnědé vlasy a modré oči. Jen, co ho spatřila úsměv se jí rozšířil.

„Kdo pak mě to chtěl nakopat tam, kde ani slunce nesvítí?" Řekl se smíchem ode dveří. Měl Lexie moc rád a to, co se jí stalo s jejím druhem, mu bylo nesmírně líto. Už týden jí neviděl, proto jí dnes jeho lidi nedoručili objednávku. Měl totiž v plánu se u ní zastavit a taky malá Nicky, chtěla u nich spát. Moc se těšila na Jaye i Jamie. Ráda s nimi tráví čas a on je za to rád, už jen kvůli tomu, že Jay je její druh. Časem budou ti dva i tak spolu a pokud je Jay bez ní dlouho, tedy víc, jako dva týdny, nesnáší to dobře. Jeho hormony i feromony se vymknou zpod kontroly a pak je potíž je dostat zpět do původního stavu.

„No, kde mám svou objednávku? Nevidím, že bys měl plné ruce?" Řekla se smíchem a podívala se za něj, kde přes skleněné dveře cukrárny, viděla auto, ve kterém seděla Ria, jeho družka. Ria byla Omega s tmavě hnědými vlasy a světle hnědýma očima. Momentálně byla těhotná se svým druhem a manželem v jednom. Od pohledu vypadala šťastně a ona jim to štěstí moc přála.

Dominik nečekal a přistoupil k ní blíž. Chytil ji kolem krku a stáhl si ji do objetí. Byl moc rád, když ji viděl s úsměvem na tváři. Byla to jeho moc dobrá přítelkyně, díky které si našel svou družku. Jednou mu řekla, že mu chce představit někoho výjimečného. Nejdřív ji řekl, že ani omylem, ale ona ne nebrala, jako odpověď. A díky tomu poznal svou životní lásku. Díky její tvrdohlavosti je teď v životě neskutečně šťastný a se svou družkou, teď čekají své druhé dítě.