Vánoční pohádka

12. Prosince

Cítila jsem se, jako by mne svět začal mít znovu alespoň trochu rád. Místo společného večera s Jonášem jsem však byla pozvána na párty, kterou pořádali mí bývalí kamarádi a Jonášovi současní, což znamenalo, že dnešní večer patří jim.
Neochotně jsem naši účast přislíbila a nachystala se k odchodu. S Jonášem jsme se domluvili, že pojedeme jeho autem, přestože tahle kamarádská párty byla tři bloky od našeho domu.
Rodiče, šťastní mým zájmem vánočního večírku mi popřáli štěstí, a tak jsme konečně mohli odjet.

Párty se konala u Emily, jejíž rodiče byli odjetí na služební cestě a ona tak měla celý dům s bazénem pro sebe. Už od venku byl slyšet ten hluk, který nabýval hodnoty až vevnitř. Tahle párty mi připomněla život, který jsem kdysi vedla také, po boku s Erikem. „Tak co, připravená?" Zeptal se mě Jonáš a já se na něj podívala. „Ne," zasmála jsem se. „Už jsem dlouho nikde nebyla," přiznala jsem své obavy. Přesto mi to nevadilo a cítila jsem se klidná. Jako první jsem šla já a chvíli za mnou přišel i Jonáš, s nímž jsme se rozhodli rozdělit se, každý ke svým přátelům. Pohledem jsem našla Leu a zamířila k ní.

„Baruu," vypískla a objala mě. „Taky tě ráda vidím, Lei," objetí jsem jí opětovala. „Co ten tvůj?" Povytáhla obočí a kývla Jonášovým směrem. Zkousla jsem si ret a pobaveně se zasmála. „NEE," řekla a začala se usmívat jako sluníčko. „Leontýno," sykla jsem na znamení, aby ztichla, jelikož jsem nepotřebovala, aby to věděli úplně všichni.

„Políbili jsme se," zašeptala jsem a ona nevěřícně vydechla. „Mmmm, tys to nějak rozjela," poplácala mě po rameni. „Leo," upozornila jsem ji s úsměvem. „Ano?" zamrkala. „Já nevím, kdo si tady našel vánočního prince. No já to nejsem," uculila se a zamávala na Jakuba, svého přítele, který se k nám pomalu snažil probojovat. „Ahoj lásko," pozdravil nejdříve svou přítelkyni a vtisknul jí polibek. „À, čau Babu," oslovil mě mou dětskou přezdívkou. Když jsme se poprvé poznali, nevěděla jsem vykoktat své jméno, tak mi pomohla má, tehdy čtyřletá sestra, jež mě oslovila Babu, jak mi říkali rodiče, když jsem byla malá. Od té doby mi Jakub začal říkat Babu a všem to přišlo strašně zábavné, dokonce i Lei, která se do něj později zamilovala.

„Jak je?" Zeptal se mě. „Dobře," pokrčila jsem rameny, přestože jsem se cítila sama. Jonáš se bavil se svými přáteli a já seděla v kuchyni na barových židlích a pila drink, jejž mi namíchal Emilyin bratr. „Nevypadáš na to," podotkl a podíval se na Leu, aby zjistil něco víc. „Zamilovala se," naznačila ústy, ale já to slyšela také. Kopla jsem ji do lýtka a ona zaskučela bolestí. „Co je?!" Vypravila ze sebe držíc si svou nohu. „Nic, mělo by?" Pokrčila jsem nevinně rameny a Lea na mě vrhla pohled "to vážně?"
Musela jsem přikývnout.

„Ops," vydal ze sebe Jakub, když si všiml, kdo právě přišel do dveří. „Ne!" Vypravila jsem ze sebe. „Slíbilas mi, že tady nebude!" Otočila jsem se na Leu, která zvedla ruce do obranné pozice. „Já to nevěděla, zlato," snažila se mě uklidnit, což se jí ale moc nepodařilo. Erik se blížil naším směrem a já seskočila ze židle.
„Ahoj Baru," pozdravil mě vtíravě a já tušila, že se stane něco hrozného. „Chybíš mi," řekl a já se zakuckala vodou, které jsem se právě napila. „Coprosím?" „Slyšelas," pokrčil rameny a já měla chuť jednu mu vrazit. „Vypadni," Pověděla jsem tiše a když se nepohnul, zopakovala jsem to ještě hlasitěji. „Dobře, dobře. Už jdu. Ale chtel jsem, abys to věděla," pronesl a odešel. „Tyvole to byl ko*ot," přistoupil k nám Jakub a já se na něj podívala. „Slovník," upozornila jsem ho a on se plácl do čela. „Jsem to ale-" když si všiml, že se na něj znovu dívám, přehodnotil to. „Jsem to ale nešika."
S Leou jsme se na sebe usmály, avšak naše radost skončila poměrně brzy, a to v momentě, když jsme z druhého pokoje uslyšely hádku dvou lidí.

Povytáhla jsem obočí, kopla do sebe drink a pomalu se rozešla ke dveřím. Alkohol v mé krvi jsem malinko pocítila, jelikož jsem se po cestě trochu zapotácela. Lea s Jakubem mi otevřeli dveře a všichni jsme vešli do místnosti.
Na chvíli jsem měla pocit, jako by mé srdce vynechalo úder. Naproti sobě stáli Jonáš s Erikem a vedli docela hlasitý hovor, jenž by se dal považovat za hádku.

„Drž hubu!" Vykřikl Jonáš a já zalapala po dechu. „Nemáš na ni žádné právo, ty jeden bastarde," vyjel po něm Erik. „Je to moje holka!"
„Stejně tě nechce. Chce mě a znovu obnovit naši krasobruslařskou kariéru. To je to, co chce!" „Mýlíš se, Eriku. Tohle už není ta Bára, jakou jsi znal," pověděl mu Jonáš v klidu. „Ne? Hm, jak to můžeš vědět, příživníku jeden," zasmál se Erik, prudce do něj strčil, aby Jonáš ztratil rovnováhu, což se mu podařilo a Jonáš se zapotácel. Zachránil ho jen krok, jejž udělal, aby se na zemi neocitl úplně.  To Jonáše vytočilo úplně. „Ty nepřestaneš? Když ti někdo řekne, že ho máš nechat na pokoji, tak ho necháš tak, ne?!" Vybuchl.

Viděla jsem na Erikovi, že je spokojený. Podařilo se mu dosáhnout toho, po čem toužil celý večer. Teď, když byl Jonáš rudý vzteky, mohl se Erik považovat jako vítěz, avšak to by nebyl Jonáš, kdyby se nechal jen tak odpálkovat. Rudý vzteky k Erikovi přistoupil. „Tohle máš za to, co jsi udělal Báře. Sice nevím, jak to bylo, ale podle toho, co vidím teď, nejsi nic, než obyčejný hajzl," opáčil se na něj Jonáš, napřáhl se a vrazil mu pěstí do obličeje.

Erik, který to zjevně nečekal, zkřivil obličej bolestí a ihned, když se vzpamatoval, se do Jonáše pustil. Začali se rvát přede všemi. Kvůli mně se teď rvali.
Ublíženě jsem k nim přiběhla a snažila se je rozdělit, až mi jeden z nich, nevěděla jsem který, vrazil pěstí do obličeje takovou silou, že jsem spadla na podlahu a chytila se za obličej. Sykla jsem bolestí. Hlava se mi neskutečně točila a já vnímala jen tu obrovskou bolest.