Vánoční pohádka

20. Prosince 15+

Probudila jsem se do zasněžené krajiny. Po včerejším plesu jsem prospala téměř půl dne, což mi ale nevadilo, jelikož rodiče s Veronikou byli pryč. Veronika ve škole a rodiče zůstali u Adamců. Dali nám vědět, že se vrátí až zítra a Veronika psala také, že přespí u své nejlepší kamarádky Hany. Takže byl celý dům volný a já mohla bezmyšlenkovitě spát dokdy jsem jen chtěla.
Z kuchyně se linula překrásná vůně a já ji po čichu následovala. Uviděla jsem Jonáše, jak stojí u plotny ve svém vánočním svetru se sobem a kuchtí palačinky. Olízla jsem si rty a potichu se k němu přikradla. Obejmula jsem ho přes zástěru a dala mu pusu na tvář.

„Dobré ráno Grinchi," pozdravil mě vesele a otočil se ke mně hlavou, tudíž jsem mohla vidět jeho neupravené vlasy, které mu lítaly do obličeje. „Mmm," nadechla jsem se vůně. „Palačinky," řekla jsem prostě. „Máš ráda palačinky?" Zeptal se s povytaženým obočím. „Miluju palačinky," odpověděla jsem. „S džemem nebo s Nutellou?" „S arašídovým máslem," objasnila jsem mu a on jen pokroutil hlavou. „Ty máš ale chutě, Grinchi." Pokrčila jsem rameny a počkala, než přede mě postaví talíř s palačinkami a arašídové máslo.

„Usnulas včera po tom plesu brzy?" Zajímal se starostlivě. Přikývla jsem. „Hned po tom, co jsem sebou hodila do postele." Jonáš se uchechtl a napatlal  si na palačinku obrovskou vrstvu Nutelly. „aaach," povzdechl si, jakmile se zakousl. Vůbec mu nevadil fakt, že mu půlka Nutelly vytekla z palačinky ven. „Měl bys zkusit mé arašídové máslo," navrhla jsem mu a Jonáš předstíral, jakože se dáví.

„Ha ha ha," zašklebila jsem se. „Nepůjdeme si potom postavit sněhuláka?" Zeptal se. „Proč ne," souhlasila jsem. Po snídani jsem na sebe natáhla punčocháče, legíny, oteplováky a dvě mikiny, jen aby mi venku nebyla zima. Zapnula jsem si bundu a stáhla si vlasy do culíku. Kolem krku jsem si uvázala šálu, na hlavu nasadila čepici a na ruce si dala rukavice. Jakmile jsem vyšla ven, Jonáš už tam čekal s mrkví v ruce.

„Co to prosimtě máš?" smála jsem se. „Pokrývku hlavy pro našeho sněhuláka," odpověděl mi a já se smála dál. „Pokličku od hrnce jo? Nedává se spíš hrnec?" Zeptala jsem se. „Ne, my jsme vždy dávali pokličku!" Stál si za svým Jonáš. „Dobře, jsi vítěz," souhlasila jsem se smíchem. „tak začněme," řekl a každý z nás začal dělat svou kouli. „Já udělám tu největší," hlásil se a já jeho nabídku s radostí přijala, jelikož už mě zábly ruce, přestože jsem měla na sobě rukavice. Udělala jsem mu hlavu. Do malé sněhové koule jsem zabodla sněhulákovi mrkev, která naznačovala nos a místo očí jsem mu dala kameny. Netroufala jsem si nasadit mu pokličku -  to byla Jonášova parketa. Mezitím, co jsem upravovala estetický tvar sněhulákovy hlavy, jsme si všimla, že už jsou postavené obě dvě koule a á k nim mohla připojit i hlavu.

Opatrně jsem si nasadila a nepodepřené okolí krku upevnila sněhem. Jonáš se mu pokoušel dát pokličku na hlavu. „Jaksi to nejde!" Prskal rozzlobeně. „Já myslím, že ten hrnec bude lepší nápad," poznamenala jsem s odběhla jsem pro něj do kuchyně. Když jsem se vrátila, Jonáš ještě pořád zkoušel položit sněhulákovi na hlavu pokličku. „Počkej," odsunula jsem mu ruku a při našem dotyku mnou projela vlna vzrušení.
Opatrně jsem položila hrnec na sněhulákovu hlavu a rozesmála se. „To vypadá doopravdy zvláštně," prohlásila jsem. „Ale pořád to byl lepší nápad, než moje poklička," pronesl Jonáš s úsměvem.

Najednou jsme stáli naproti sobě. Dotýkali jsme se nosy a hlasitě dýchali. Když vzal Jonáš mou tvář do rukou, zachvěla jsem se. „Grinchi," zachraptěl tiše. Tak moc jsem ho znovu toužila políbit. Naštěstí se této parkety ujal on a spojil naše rty. Ty jeho chutnaly po cukroví. Pomalu jsem prohloubila náš polibek a Jonáš se napjal.
„Pojďme," šeptl a společně jsme rychle vstoupili do domu. Vystoupali jsme schody a ocitli se v mém pokoji. Rychle jsme ze sebe svlékly bundy a oteplováky.

Jonáš mě chytil kolem pasu a narazil o stěnu. Naše vášnivé polibky nabíraly síle a já ucítila, jak se Jonášovi kalhoty napnuly.
Opatrně mě položil na postel a vysvlékl mi tričko. S podprsenkou jsem mu musela trochu pomoct.
Pohledem přejel celé mé tělo. Bála jsem se, že se mu nebudu líbit, avšak zbytečně. „Jsi nádherná," řekl a podíval se mi do očí, abych věděla, že to myslí pravdivě.
A poté mě políbil na mé nahé tělo. Nejdřív na břichu, poté pokračoval nahoru, až k mým prsou, které uchopil do rukou. Začal si hrát s mou bradavkou a já slastně zavzdychala.
Později se přesunul dolů, k podbřišku. Dal mi pusu a opatrně, s mým souhlasným pohledem ze mně stáhl kalhoty. Zůstala jsem tam jen v černých krajkovaných kalhotkách, zatímco on byl celý oblečený.

„Není to fér," zamumlala jsem mu do rtů a on se ode mě odtáhl. „Copak se děje?" Zeptal se. „Není fér, že já mám na sobě jeden kousek oblečení a ty jsi oblečený celý," pronesla jsem a Jonáš se zasmál. „Ať je tedy po tvém, Princezno," řekl a sundal si tepláky. S tričkem jsem mu pomohla. A najednou stál přede mnou skoro nahý, jen v boxerkách. Nemohla jsem se nabažit pohledu na jeho tělo, avšak Jonáš byl rychlejší a znovu mě začal líbat. Opatrně a jemně mi sundal kalhotky a já teď před ním ležela v celé své kráse. „Wow," zamumlal a sklonil hlavu k mému rozkroku. Jakmile jsem ucítila jeho polibek, zachvěla jsem se a položila mu ruce do vlasů. Jeho jazyk se dotýkal mého vnitřního rozpáleného stehna.
Ústy začal přejíždět můj klitoris a já hlasitě vzdychla.
Když mě dohnal na vrchol, ještě chvíli jsem se svíjela v touze cítit jeho doteky znovu a ani jsem si nevšimla, že přede mnou stojí nahý.

Polkla jsem při pohledu na jeho ztopořený penis. Přiblížil se ke mně a já chvíli počkala, aby si natáhl kondom. Pohladila jsem jej a on se zachvěl. Dech se mu zastavil a podíval se mi do očí. „Jsi ještě-?" Přestože otázku nevyslovil, věděla jsem, na co se mě ptá. Zakroutila jsem hlavou na znamení, že ne.
Položila jsem se a Jonáš se nadechl: „Můžu?" A já přikývla.
Pomalu do mě pronikl a já ucítila tlak. Nehty jsem mu zaryla do ramenou a Jonáš mě políbil, aby ztlumil můj výkřik. Bylo to už dlouho, co jsem tohle s nikým neprovozovala, proto mě nechal zvyknout si na sebe.
Po chvíli se ve mně začal pomalu pohybovat a já se k němu přidala. Zrychlovali jsme a Jonáš přirážel.
„Jonáši," vzdychla jsem slastně, když vyvrcholil. Tělem mi projelo příjemné teplo.
„Ach Grinchi," vzdychl a převalil se na bok, aby mi viděl do obličeje.

Na tváři se mi objevil úsměv, protože  jsem si uvědomila, jak moc toho kluka miluju.