Two Different Lifes|| Larry Stylinson

Chapter 17

°Zayn°
Harry před chvílí odešel. Možná ta chvíle byla půl hodina a já bych měl už taky vstát. Líně jsem se vyhrabal z postele. Oblékl se, vykonal každodenní hygienu a byl jsem připraven. Na snídani nepůjdu. Stejně to budu mít jen tak tak. Doufám že nepotkám Dana. Ale dal bych si něco co by mě nakoplo. Ale nemůžu, slíbil jsem to Harrymu.

Došoural jsem se do učebny, kde jsme měli mít dějiny hudby. Sedl jsem si do lavice až dozadu. Doufám že si ke mně nikdo nesedne.

°Harry°
*„Tak ahoj Loui. Uvidíme se na zpěvu." políbil jsem ho a odešel. Šel jsem přímo do budovy přede mnou. Doufám že tam už Zayn bude, když nebyl na snídani.

K mému překvapení, když jsem vešel a rozhlédl se, byl tam. Seděl v poslední lavici s hlavou položenou na stole a v uších sluchátka. Šel jsem k němu, i když asi vím, že teď mojí pozornost nechce.
*„Zee?" zatřásl jsem s ním. *„Hm?" zvedl hlavu a otráveně se na mě koukl. *„Nech mě Harry. Chci být sám."„To mě ale nezajímá. Já ti chci jen říct, že dneska jdeš se mnou ven." usmál jsem se. *„Jako vážně?" řekl otráveně. *„Jako vážně! A žádný odpor!" položil se zpátky. Já si sedl k němu a vytáhl si bloček s tužkou, na který si místo zápisků čmářu.

------------------------------
Škola utekla rychle a já napsal Louimu, že se sejdem v 19:00 večer v parku. Souhlasil a tak jsem to šel oznámit i Zaynovi, který ležel na posteli a poslouchal písničky.
*„Zayne?" zkontroloval jsem jestli slyší a samozřejmě že ne. Přišel jsem k němu a vyrval ty zatracený sluchátka z jeho uší. *„Co?" *„V 19:00 máme sraz v parku." *„Harry, ale mě není nějak dobře.." *„Nech toho!" *„Jdu se připravit." *„Bože Harolde!" zastavil jsem se. *„Neříkej mi Harolde!" ironicky jsem se na něj usmál. Jak já to nesnášel.