Two Different Lifes|| Larry Stylinson

Chapter 34

°Harry°
Po chvíli odešel. Já si lehl na postel, kde jsem začal nekontrolovatelně hysterčit. *„Bože můj!" mlátil jsem pěstí do matrace, ale tohle mi k ničemu nebylo. Ještě že ale unesl mě a ne Louise.. Jediný štěstí.. Ale jaký štěstí.. Nejsem se svým Louisem! Neměl jsem chodit pro tu pizzu! A hlavně jsem si měl vzít s sebou telefon! Začínala mi být děsná zima. Přikrývka byla minimální. Jen nějakej roztrhanej hadr. Super.. Tady moc dlouho nebudu přežívat...

°Louis°
Probudilo mě ranní světlo. Harry nikde! K sakru! Vystřelil jsem z postele. Oblékl se a začal panikařit. Půjdu se zeptat jeho kámošů...

*„Kluci?" zakřičel jsem na partičku kluků. *„Je, čau Louisi! Nevíš kde je Harry?!" *„Na to se jdu zeptat já vás!" *„Aha.. No my nevíme..." pokrčili rameny. Moje další cesta směřovala za ředitelem. Snad mi pomůže.

*„Dobrý den!" vtrhl jsem dovnitř. *„Pane Tomlinsone?" *„Harry se ztratil, prosím pomozte mi!" *„Cože? Jak je to možné?" *„Včera večer šel pro pizzu a už se nevrátil..." *„Zavolám policii..." *„Děkuju!" *„Prosím posaďte se... Udělám vám kafe..." kývl jsem. Bože! Co budu dělat?!

°Harry°
*„Vstávat!" probudil mě Nick studenou vodou, kterou na mě vylil. *„Sakra!" vykřikl jsem. *„Dělej ty princezno!" vstal jsem. *„Co jsem ti udělal? Vždyť ty si mě opustil!" *„Našel sis někoho jiného, Harry.. A to si neměl dělat..." *„Nevěděl jsem, že se uráčíš vrátit!" vrazil mi facku. Neměl bych bejt tak drzej. Ale co?! Říkám pravdu. *„Jak jsem řekl, tohle si dovolovat nebudeš!" schodil mě zpátky na postel, kde do mě začal být. Nejdřív dlaně, ale pak to zašlo až do pěstí. *„Au-Nicku-To-Bolí!" *„A ještě bude bolet!" strhal ze mě oblečení. Ani jsem se nenadál, byl jsem na čtyřech a Nick bez kalhot. Vrazil ho do mě a mě vyšly slzy na povrch. Kousl jsem se do pěsti. Přiřážel strašně tvrdě.. Bolelo to a strašně moc, až jsem si myslel, že omdlim.

Asi po 15 minutách ze mě vyšel. *„Tohle ti pro dnešek stačilo. Připrav se na zítřek." praštil mě přes zadek a políbil mě. Já se jen prudce odtáhl a když odešel, sesbíral jsem si oblečení a vlezl si do postele. Bylo mi strašně špatně. Žaludek jsem měl na vodě. Po chvíli to na mě přišlo. Chtělo se mi zvracet. Nevěděl jsem kam, ale když jsem uviděl kyblík v rohu místnosti, nezbývalo mi nic jiného.

°Louis°
*„Ano, takhle vypadá." řekl jsem, když jsem skončil se svým popisem Harryho a vlastně popisem celé události. *„Dáme se hned do vyšetřování a budeme Vás každý den informovat." *„Prosím vás.. Udělejte maximum..." *„Nebojte se. Vašeho přítele najdeme co nevidět."