Two Different Lifes|| Larry Stylinson

Chapter 28

O 4 měsíce později

°Louis°
Dneska se po prázdninách zase vracíme do školy. Prázdniny jsem strávil samozřejmě s rodinou a mým přítelem Harrym. Rodina ho naštěstí přijmula naprosto v pohodě, za což jsem rád. Jen pak musel odjet, takže se uvidíme tak po týdnu. Těším se na něj. A Liam se Zaynem se prej viděli jen párkrát, takže se taky na sebe těšej. Dana vyloučili a je teď bůhví kde. A Niall? Ten se nám vůbec, ale vůbec neozývá... Kdo ví, třeba na nás už úplně zapomněl.

Přijel jsem před školu, kam se hrnuly davy lidí. Bude těžký v tomhle najít Harryho. Najednou jsem uviděl mojí lásku stát u brány a nervózně přešlapovat. Bylo to tak roztomilý, že jsem se musel pousmát.

*„Ahoj, lásko!" přišel jsem k němu a skočil mu do náruče. *„Tak moc si mi chyběl, Loui!" zašeptal mi do ucha. *„To ty mě taky." *„Pojď, půjdeme dovnitř. Je zima..." propletli jsme si ruce a i s našimy zavazadly jsme šli na náš, konečně, společný pokoj. Bude to dokonalý zbytek roku.

°Liam°
Kde ten Zayn vězí?! Je 6 hodin večer a on nikde. Nervózně přešlapuju po pokoji a přemýšlím. Ani se neozval, nic. Asi zajdu za ředitelem, jestli o něm něco neví.

Zaklepal jsem a vešel. *„Dobrý večer, pardon, že ruším takhle pozdě, ale chtěl jsem se zeptat jestli něco nevíte o Zaynovi Malikovi." začal něco ťukat do počítače a vykulil na mě oči. *„Je mi líto, ale pan Malik odsud odešel." *„Cože?! Odešel?" nechápal jsem to.. Jak by tohle mohl Zayn udělat? Ani mi nedá vědět. *„Ano, už není v našem seznamu studentů a přišel papír s odhlášením." *„D-dobře... Nashle." *„Nashle..."

Toulal jsem se malým parčíkem u školy a přemýšlel, proč?! Jak to mohl udělat. Vzal jsem mobil a zkusil mu zavolat. 1.,2.,3.,4. pípnutí... Nic.. Nebral mi to. Zayne?! Sakra?! Co se tak mohlo stát?! V tom mi přišla smska.
*„Promiň, Liama.. Nemůžu s tebou mluvit. Do školy se už nevrátím. Je konec, promiň mi to. Nechci ti nějak dál ubližovat. Bude ti líp beze mě. Sbohem." Cože?! Sedl jsem si na lavičku a ruce položil na tvář. Začal jsem brečet.. Zrovna sněžilo. Byla děsná zima a tma. Park byl osvícen jen pár lampami. Bylo to strašný..

Došel jsem na pokoj, kde jsem sebou plácl do postele a zkusil zavolat Louimu. Doufám, že mi to veme, když už je 23:00.

°Louis°
Byl jsem spokojeně zachumlanej v Harryho objetí, když v tom mi začal zvonit mobil. Harry jen zabručel a překulil se na druhý bok. *„Haló?" *„L-Loui?" *„Liame? Co se děje?" když jsem ho slyšel brečet, byl jsem okamžitě vzhůru. *„On.. On Zayn.. Je konec a ani se sem nevrátí.." *„Cože? Jakto? On ti volal?" *„Ne... Víš co? Řeknu ti to zítra.. Promiň že jsem tě vzbudil.. Dobrou.." *„Ale.." tipl to. Co se tak mohlo stát?
*„Louisi? Kdo to byl?" *„Liam.." *„Aha a co chtěl tak dlouho. Já myslel že se budou se Zaynem vítat." uchechtl se. *„Zayn s nim skončil a už se ani sem nevrátí.." *„Ou..." vykulil na mě oči.