Two Different Lifes|| Larry Stylinson

Chapter 29

°Louis°
*„Ty si o ničem nevěděl?" *„Ne.. Kdyby jo tak mu to vymluvim a hlavně ti o tom řeknu!" *„Zítra mi Liam všechno řekne, tak teď pojď spát prosím... Jsem unavenej.." Harry si mě přitáhl do objetí a za chvíli jsem usnul, ale pořád jsem musel myslet na Zayna...

Ten otravný budík, který způsobil, že mě Harry pustil z jeho objetí. Achjo.. *„Dobré ráno, lásko!" řekl smutně Harry. *„Dobré ráno... Ten Zayn?" *„Byl jako můj brácha... A-a odešel..." svěsil nohy z postele a položil tvář do dlaní. Natiskl jsem se na něj zezadu a pořádně ho objal. *„To bude dobrý.. Zařídíme aby se vrátil, dobře?" *„Ne.. On.. On je strašně paličatej a jestli je tohle jeho konečné rozhodnutí, jakože je, tak s tím nic neuděláme..." *„Ale..." *„Loui, věř mi..." otočil se na mě. Jen jsem kývl. *„Tak pojď, připravíme se." políbil mě a vstal.

Před třídou jsem se s Harrym rozloučil a vešel. Sedl jsem si k Liamovi do poslední lavice. *„Ahoj Li..." sedl jsem si a chytl ho za ruku. *„Ahoj.." *„Bože, spal si vůbec? Koukej jak vypadáš!" *„No.. Ne.." *„Tak povídej.. Máme ještě 10 minut..." *„No včera jsem byl za ředitelem, protože bylo už hodně hodin a Zayn nikde. Ředitel mi oznámil, že Zayn odešel. Pak jsem si sedl do parku a zkusil mu zavolat. Nebral to. Pak mi přišla smska." vytáhl mobil a ukázal mi ji. *„No.. Pak jsem volal tobě.. To je všechno..."
*„Li.. Pojď sem..." objal jsem ho. *„To bude v pořádku.. Zvládneme to spolu, dobře?" *„Ne.. Loui.. Já odsud taky vypadnu.. Musím.. Všechno mě ho tady připomíná.." *„Ne, to nesmíš... Co bysme bez tebe dělali.. Ne, prosím, Liame!" *„Jsem už rozhodnutej..." *„A aniž by ses se mnou domluvil?" *„Já vím.. Promiň.." *„Ne, prostě to vydržíš do konce. Je to poslední rok, Liame!" *„Jo já vím, ale.." *„Žádné ale! Pomůžeme ti.. Ok?" *„Ok." usmál se.

°Liam°
Mám ho poslechnout nebo ne? Nemůžu tady zůstat... Vážně ne.. Ještě dneska zajdu za ředitelem, že chci odejít a Louis to bude muset pochopit.

Začala první hodina, která nijak neubíhala, ale zbytek školy celkem jo. Rozloučil jsem se s Louisem a šel přímo za ředitelem.

*„Dobrý den." *„Dobrý den... Co potřebujete?" *„Chci odsud odejít..." *„Cože? Jako vážně? Nerozmyslíte si to.. Jestli je to jen kvůli panu Malikovi, chtělo by to rozmyšlenou..." *„Jsem rozhodnut. Ještě dneska odjedu. Mám už zabaleno." *„Dobře, když je to tak.. Tady mi to podepište." ukázal na papír, který vyndal ze šuplíku. Jen jeden podpis a zapomenu na všechno. Na tuto školu a hlavně na Zayna.. Teda doufám...

*„Dobrá tedy.. Tak ať se vám v budoucnu vede a nashle." *„Nashle a děkuju." *„Vy vůbec nemáte zač." kývl jsem a šel si pro kufry. Po cestě jsem si zavolal taxíky, který mě odveze na letiště. Těším se za svoji rodinou... Jen musím ještě zavolat Louisovi.

°Louis°
Přišel jsem na pokoj, kde Harry spal. Byl tak roztomilý. Začal mi v kapse vibrovat telefon. *„Liame?" *„Ano Loui.. Chci se s tebou rozloučit. Odjíždím.." *„Cože?! Ne, prosím, Li!!" svalil jsem se na zem v koupelně a začal hysterčit. *„Ne, Loui, prosím... Nedělej mi to ještě těžší než to je..." *„Já ti to dělám těžší? Kde sakra jsi?" *„Teď už před branou a dávám kufry do taxíku." *„Počkej tam! *„Ne!" tipl jsem mu to. Nezajímalo mě, že mam po obličeji slzy, vzal jsem si bundu a utíkal za ním. Harry se naštěstí nevzbudil.

*„Liame!" zakřičel jsem, když už byl jednou nohou v taxíku. *„Louisi?!" přiběhl jsem k němu a praštil ho vší silou do ramene. *„Musíš tady zůstat, prosím! Vždyť jsme spolu od malička! Nesmíš odjet! Prosím!" položil jsem se mu na hruď. *„Musím Louisi.. Prosím.. Vždyť se ještě uvidíme.. Pozveš mě na svatbu s Harrym a pak budu chodit k vám na kafe, hrát si s vašema prckama, občas vám je pohlídám, abyste měli večer pro sebe.. Bude to fajn, uvidíš.." hladil mě po vlasech. *„Teď už musím.." políbil mě na tvář a zase jsem začal hysterčit. *„Ne.. Prosím!" *„Sbohem Loui..." nasedl do taxíku. Ještě mi zamával přes okno a odjel...

Vrátil jsem se na pokoj. Harry už byl vzhůru. Nepozdravil jsem, jem jsem zalezl do koupelny, kde jsem se zamkl. Sedl jsem si na studenou zem a nechal slzy stékat po obličeji. Bylo to jakoby mě někdo trhal zevnitř. Ztratil jsem člověka, na kterém mě neskutečně záleželo.. Teď je pryč.

Tak.. O hodně delší díl, než jsem zvyklá psát O.o ale doufám že se vám líbí :33 chtěla jsem se zeptat:
1)chtěli byste aby se to už přehouplo na konec roku a skončilo to, nebo
2)pokračovat ještě v tomhle roce, s nějakou zápletkou?
Doufám že mě chápete ;) napište prosím váš názor do komentů. :33

Zatím bye ♥
Luxi♥