Two Different Lifes|| Larry Stylinson

Chapter 31

°Louis°
Objednali jsme si dva donuty a kakao. Výborná to snídaně, sice trochu nezdravá, ale tak jednou za čas to neuškodí. *„Hm.. Jsou výborné.." řekl jsem. *„Jo a tady je to krásný.. Vždycky jsem chtěl pracovat v nějaké pekárně." usmál se. *„Stylesi!" bouchnul jsem do stolu a viděl jen jeho vyděšený výraz. *„Ty nemůžeš patřit k Badboyům! Jsi úplně jiný.. Ale krásně jiný!" zasmál jsem se a na něm bylo taky vidět, že si oddychl. *No jo.. To ze mě všechno udělal Nick." usmál jsem se.

°Harry°
Nick.. Kde tak může bejt? Žije vůbec ještě? Nezabily ho ty drogy a alkohol? Docela mi chybí.. Ale co to plácám! Teď tady mám Louise. Koukl jsem se na něj, když zrovna pil kakao. Byl tak roztomilý. Musel jsem se na něj usmát. *„Harry? Jsi tu?" zasmál se.*„Jo, promiň." *„V pořádku." políbil mě na tvář. *„Dojíme a půjdeme se projít ne?" *„Jo, klidně..."

Procházeli jsme se městem ruku v ruce a koukali do výloh. Všude měli slevy, jak to tak bývá po Vánocích. Uviděl jsem zlatnictví, tak jsme se tam šli kouknout. Přemýšlel jsem... Ale to až dýl... Třeba na konci školního roku, bych požádal Louise o ruku. Bylo by to hezký...

*„Dobrý den. Budete si něco přát?" usmála se na nás drobounká blondýnka za pultem. Louis:*„Jen se tady rozhlédnu." kývl jsem. To se mi hodilo. Přišel jsem k ní a začal šeptat. Louis byl stejně okouzlen vším ostatním, takže nevnímal. *„Chtěl bych vybrat nějaký zásnubní prstýnek pro mého přítele." a podíval jsem se na Louise. Mile se usmála a šla někam dozadu. Po chvíli se vrátila, vážně s nádherným prstenem. *„Páni!" vykulil jsem oči. *„Je nádherný, že?" *„Ano.." *„Chcete říct kolik stojí?" *„Na ceně nezáleží, prosím skovejte mi ho tu a já se pro něj příští týden stavím." kývla. *„Vybral jste si dobře. A váš přítel bude nadšený!" *„Jo to doufám.. Je to moje zlatíčko.." *„Je vidět, že ho doopravdy milujete." *„Proč myslíte?" *„Ty vaše pohledy na něj a tenhle prsten si byl včera prohlédnout jeden muž. Nejdřív říkal, že přítelkyni strašně miluje a tak.. Že by ji koupil cokoliv. Prsten se mu líbil a to strašně moc, ale když jsem mu řekla cenu, tak hnusně oznámil že mu tohle za to nestojí nebo co." *„Aha.. Smutný.." usmál jsem se. *„Prsten skovám, nebojte." mrkla na mě. *„Děkuju! Lásko? Půjdeme?" Louis kývl, tak jsme se rozloučili a mohli jsme jít. Těším se až před něj pokleknu, ukážu mu ten prsten a on, doufám, že řekne to osudové ANO!