Two Different Lifes|| Larry Stylinson

Chapter 38

°Harry°
Vnímal jsem, ale jen z části... Viděl jsem jen obrysy lidí, ale nerozeznal nikoho. Slyšel jsem hlasy, ale nevěděl jsem, komu patří. Cítil jsem se hrozně. Třeba mezi nimi byl i Louis, ale nevěděl jsem.. Bohužel... Zase jsem upadl do pouhé tmy. Bylo to pro mě osvobození.

Probouzel jsem se. Pokoušel jsem se otevřít víčka, ale jakoby na nich bylo závaží. Nešlo to. Musel jsem vynaložit veškerou sílu, které moc nebylo. Nakonec se ale podařilo. Ležel jsem v bílé místnosti a na stolku vedle mě svítila malá lampička. Všude pípali nějaké přístroje. Strašně mě z toho rozbolela hlava. Pomalu jsem se rozmrkával a uvědomil si, že jsem na nemocničním pokoji. Oči jsem měl plně otevřené. Cítil jsem, jak se mi dech zrychlil, což bylo dobré znamení. Ucítil jsem na mé ruce menší tlak. Když jsem se podíval, uviděl jsem tam anděla. Mého anděla který i když spal, cítil jsem smutek. Velký smutek. Louis. Můj andílek, který vždy stojí při mě ať se děje cokoliv. Pohladil jsem ho druhou rukou po vlasech. Každičký můj pohyb mě bolel, ale chtěl jsem ho probudit nějak jemně. *„Loui.. Lásko?" vydechl jsem. To dokonalé stvoření se začalo pomalu probouzet. Byl na něj tak krásný pohled...

°Louis°
Začal jsem se probouzet, protože mě někdo budil. *„Loui.. Lásko?" kdo jinej než Harry mi mohl říkat lásko?! Byl jsem okamžitě vzhůru. *„Harry?!" usmíval se jako sluníčko. *„Loui!" rozpažil ruce a já mu padl na hruď. Začal jsem nekontrolovatelně brečet. *„Sh.. Už je dobře a bude ještě líp!" *„Harry... Měl jsem o tebe takový strach. Nespal jsem, nejedl.. Jen myslel na tebe. Tak moc si mi chyběl, lásko!" *„Miluju tě, Loui!" *„Já tebe taky!" zvedl jsem k němu oči a on mě vášnivě políbil. *„Zajdu pro tvého doktora..." usmál jsem se a chystal se vstát. *„Ne.. Prosím..." chytl mě za ruku. *„Musím, Harry. Aby tě pustili co nejdřív domů." mrkl jsem a odešel hledat doktora.

°Harry°
Nechtěl jsem, aby mě Louis nechával samotného. Měl jsem strach, že se tady objeví Nick a zase mi něco udělá... Hlavou jsem se zaryl do peřiny a pevně zavřel oči, aspoň dokud někdo nepřijde.

Asi za deset minut někdo vešel. *„Pane Stylesi.." vylezl jsem z pod peřiny a koukl se na doktora, který stál vedle mé postele. Usmíval se na mě.. Bylo mi tak fajn, když jsem měl kolem sebe pozitivní atmosféru. *„Jak vám je?" *„Všechno mě bolí, jakobych to měl namožené." *„To je v pořádku. Po tomhle všem se nedivím." položil mi dlaň na čelo a pak něco zapsal do sešitu. *„Uděláme pár vyšetření a řekl bych, že můžete jít zítra večer zpátky na kolej." *„Vážně?!" zeptal jsem se překvapeně a podíval se na Louise, který se rozzářil. Doktor jen kývl a začal šeptat něco Louimu. Moje obočí se svraštilo a snažil jsem se aspoň zachytit pár slov, ale marně. Louis jen přikyvoval všemu co mu doktor říkal. *„Zvládnete to.." *„Snad..." podíval se na mě doktor a pak odešel.

°Louis°
*„Co ti doktor říkal?" zeptal se zvídavě Harry. *„Mám tě jít vykoupat." usmál jsem. Harry se na mě zadíval se strachem v očích. Najednou jakoby na chvíli tady nebyl. *„Harry, Harry?!" zkoušel jsem to na něj. Luskal mu před očima, ale nic.

Asi po minutě se vzpamatoval. *„S-sprcha?" polkl na sucho. *„Jo, ale jestli nechceš, tak.." zvedl jsem ruce na znamení, že nemusí. *„N-ne.. To je v pořádku." kývl jsem a pomalu ho posadil na vozíček a dovezl do koupelny, kde jsem ho svlékl z pláště. Naskytl se mi vážně nemilí pohled. Doktor mě varoval...