Two Different Lifes|| Larry Stylinson

Chapter 30

°Harry°
Byl jsem z Louise zmatenej. Nepozdravil, brečel a hned utíkal do koupelny. Zajímalo by mě co se stalo. O ničem nemluvil a taky neměl kdy.

Už je pomalu deset večer a on tam pořád sedí. *„Louisi, prosím pojď ven!" zaťukal jsem. V tom se ozval klíč v zámku a ve dveřích se objevila postava úplně zhrouceného Louise. V objetí jsem ho dovedl na postel, kde jsem ho jen posadil. *„Co se stalo, lásko?!" jen zakroutil hlavou a zmáčkl k sobě rty. *„No tak Louisi!" zrázněl jsem. *„On.. On.." *„Kdo on?" *„Liam.. Odjel..." vydechl a svalil se s pláčem na postel. *„Cože?! Jakto?!" *„Kvůli Zaynovi.." vykoktal ze sebe. Už jsem se ho radši na nic neptal. Sundal jsem z něj oblečení a přikryl dekou.

Sedl jsem si vedle něj a pozoroval jak jeho malé tělíčko oddechuje. Nechtěl jsem aby se trápil, ale já na tom byl podobně. Ne teda až takhle, protože jsem se se Zaynem seznámil až tady, takže s nim nemám tak velké pouto jako Liam s Louisem. Ale i tak.. Zayn mi chybí a to hodně...

Zašel jsem do koupelny a rozhodl se mu zavolat. Zavolám z mého druhého čísla, které on nemá, takže by mi to mohl vzít.

Už jsem to chtěl položit, když se z druhého konce telefonu ozvalo tiché *„Ano?" *„Zee?! To jsem já, Harry..." *„Ehm.. Jo?" *„Proč si odjel? Ani si mi nedal vědět.. Co se s tebou stalo?!" *„Harry.. Musel jsem.. I Liamovi bude beze mě líp.." *„Liam taky skončil.. A to kvůli tobě!" *„C-cože?!" *„Jo Zayne!" *„Vidíš to! Dělám jen všechno horší... Promiň Harry.. Ještě si zavoláme... Ahoj.." *„Zayne!" zavěsil.. Super no... Aghr.. Ten kluk mě vážně vytáčí!

Šel jsem si taky lehnout. Zítra je sobota, tak si snad s Louisem trochu odpočinem.

°Louis°
Probudilo mě ranní světlo. Když jsem si uvědomil, že se dneska nejde do školy, trochu jsem se pousmál, ale pak mi úsměv hned zmizel z tváře, když jsem si vzpomněl na Liama. Otočil jsem se na Harryho a jen ho pozoroval jak krásně spí.

*„Víš že nemám rád, když mě pozoruješ, když spim." řekl ještě se zavřenýma očima a pousmál se. *„Promiň." ale oči jsem z něj nespustil. *„Jak ses vyspal?" zeptal se. *„Ušlo to, co ty?" *„Asi tak.." políbil mě a posadil se. Zvedl ruce, aby se protáhl, což se mi hodilo. Obmotal jsem své malé ruce kolem jeho vymakané hrudi a přilepil se na jeho záda jak nějaké klíště. *„Co budem dneska dělat?" zavrněl jsem mu do zad. *„Nevím.. Mohli bysme projít město. Stavit se na snídani, pak na obědě a večer si spolu užít na pokoji, co ty na to?" *„Výborný nápad...Aspoň na chvíli zapomenem na ty dva." dal jsem mu pusu na krk. *„No tak Louisi! Tohle mi nedělej." vzdychl. *„Promiň, lásko." dal jsem mu ještě jednu a vstal jsem. *„Kam jdeš?" *„Připravit se. A ty by si měl taky, přece nepůjdeš v boxerkách." mrkl jsem. *„To nepůjdu no.." zasmál se a šel ke své skříni.

Byli jsme oba připraveni, tak jsme se vydali do menší pekárny na snídani.

Ahojte :) tak jsem tady s dalším dílem :3 ještě ohledně toho co se děje okolo Louise, sama tomu nevěřím... Louis by si jen tak někde neudělal dítě... A ona.. No prostě no comment! -_-
Larry je a bude real! Takže nepřestávejte věřit! :) díl věnován všem co neztrácejí naději a při Larrym stále stojí :')
HOPE YOU LIKE IT ❤❤