olověná růže | Vito Scaletta

Prolog

,,Venku lije jak z konve," povzdechla jsem si, když jsem viděla tu parádu venku. Počasí na jízdu taxíkem jako stvořené.

Dnes jsem si přivstala, protože jsem chtěla končit trochu dřív. Brzo ráno budou chtít určitě všichni někam odvézt, ne? Oblékla jsem si kabát a se vším potřebným vyšla z bytu. Ještě předtím jsem zamávala svojí kočce, samozřejmě.

K mému překvapení jsem však měla pravdu. Ráno je po taxících poptávka, ještě v tomto počasí. Byl to jeden člověk za druhým. Taky se to kecy o ženách za volantem přímo hemžilo. Tu a tam mě však někdo poznal, dokonce se mnou vedl i konverzaci. V Empire Bay jezdím taxíkem už několik let. Usoudila jsem totiž, že pokud nechci dělat repetetivní práci a být všude na minutu přesně, je toto jedna z mála možností, jak si vydělat. A možná ještě práce v bordelu, ale to nevím přesně, jak to tam chodí.

Na okýnko mi zaklepal starší muž. Stáhla jsem okénko, přičemž se z auta dostalo ven velké množství kouře z cigarety. Měla jsem první pauzu.

,,Ano?" usmála jsem se mile.

,,Mohla byste mě prosím odvézt k observatoři?" zeptal se a automaticky natahoval ruku ke klice u dveří.

,,Fuuha, to je docela dálka, ale pokud Vám nevadí si připlatit, nebude to problém," zasmála jsem se a přejela palcem po volantu.

,,Nebude, platím velmi štědře," vydechl a sedl si dozadu. Vypadal, že peníze má. A taky vypadal, že má potřebu se stále za sebe ohlížet.

Vyjela jsem na silnici a trochu zesílila rádio.

,,Rádio prosím ztlumte, potřeboval bych se Vás na něco zeptat," promluvil náhle. Zpozornila jsem a rovnou rádio vypla.

,,Ano?"

,,Slyšel jsem něco málo o Vás, pár mých hochů s Vámi jezdí. Jediná taxikářka v Empire Bay, je to tak?"

,,No, je to asi možné, proč se ptáte?" řekla jsem nervózně. V časech, kdy se tu naplno rozjíždí mafie, se bojím, abych jednou nedostala kulkou do hlavy.

,,Pokud si chcete přivydělat, mám pro Vás malou prácičku. O nic nelegálního nejde, nebojte se, do něčeho takového bych Vás tahat rozhodně nechtěl. Problém je ten, že potřebuju řidiče. Muž jako já auta neřídí, spíš se nechává vozit, rozumíte?"

,,Mm, ano, rozumím, tak o co přesně jde? A kdy?"

,,Potřebuju jen dovézt s pár mými přáteli ke mně domů, je to jen pár mil. V mém autě. Jak jsem říkal, platím štědře."

Znělo to jako opravdu dobrá nabídka. A on sám působil jako velmi rozumný muž. Třeba by mi to zaplatilo nájem na měsíc dopředu.

,,No dobře, a kdy to bude?"

,,Právě teď. Od observatoře. Hned po tom, co tam přijedeme."

Zatajil se mi dech. Měla jsem co dělat, aby to se mnou neseklo a nezabořila auto někam do domu.

,,A proč zrovna já?"

,,Jak jsem říkal, nemám řidiče. Kvůli místní mafii mi hodně mých spolehlivých řidičů zemřelo, nebo uteklo. Proto Vy."

Vydechla jsem a snažila se vstřebat, co se právě děje. Nesnáším změny plánu.

,,A není to nějak nebezpečný? Zbraně a tak, nebude se střílet?" špitla jsem vystrašeně.

,,Nebojte. Budete řídit, nejdete se rvát," lehce se zasmál a já se k smíchu snažila přinutit taky.

,,Tak dobrá, nabídku beru," souhlasila jsem a řízení se věnovala obzvlášť opatrně. Asi jsem chtěla udělat i dojem.

-

Seděla jsem v autě u observatoře a čekala než přijde muž, který v autě chyběl. Prý kamarád, šel něco do observatoře vyřešit. Pobrukovala jsem si znělky z rádia a pořád přemítala nad tím, na co jsem to kývla.

Všimla jsem si mladého muže v obleku, který došel k autu. Nastoupil a já po získání adresy vyjela.

Nemohla jsem však přeslechnout vzadu probíhající rozhovor.

,,Dobře, tak o co jde?"

Bylo ticho.

,,Hej, hej, co se to sakra děje, kam berou Joa?!" zvýšil muž, na kterého se čekalo, hlas.

,,Promiň chlapče, Joe nebyl součástí naší dohody," ozval se stařík.

Dohody? Proč jede to druhé auto jinam? Jedu já vůbec správně?

Znovu ticho.

Promluvil třetí muž.

,,Leo Galante budoucnost Joa vyřešil za něj."

Zpozornila jsem. Leo. Leo Galante. Jméno jako by se mi v hlavě opakovalo pořád dokola.

Tohle jméno znám. A teď už vím naprosto jasně, kam jsem se to připletla.

Opět mezi mafii.