Srdce pro císaře ✔

✤ 5 ✤

Poslední den volna jsme si museli užít naplno. Po obědě jsme vtrhly do komnaty a pobraly už připravený košík s knihami a dekou. Těšily jsme se do zámecké zahrady, nadýchat se čerstvého podzimního vzduchu.

Dneska jsme rozvrh ještě neměli, jen jsme doma měli být zase na večeři. V materiálech od Lenky jsme měli také povinný seznam literatury na celý akademický rok. Většina se logicky týkala historie Rožmberků. Svůj největší rozkvět zažili v novověku, takže má první kniha byla jasná. V knihovně zámku jsem si půjčila knihu o jídelníčku a dvorské společnosti nejen Rožmberků. Spojila jsem tak víc povinných knih do jedné. O hodování, vínu a zábavě napsal knihu Josef Rožmberk, který tomu nejvíc rozumí, říkají druháci.

Jediný předmět, který mě těší, je hospodářství a domácnost 16. století. Vtipné, že nám muži chtějí svěřit chod domu. Když se však zamyslím a došlo by k bitvě či válce, byly bychom to právě my, kdo by je vedl. A lepší žena, která se vyzná v ekonomice než, která peníze rozhazuje.

Přemýšlím, když jsem si lehla do trávy na deku a položila svou hlavu o bok Sid. Myšlenkami jsem ztratila, kde jsem přestala číst svou knihu a sledovala jasnou oblohu před sebou. Bylo tak nádherně! Kolem nás lítaly vlaštovky, ani včelky se ještě nespaly zimním spánkem. Zahradníci kolem nás měli napilno.

Edith vedle mě seděla a nějak po mě pokukovala. Zoe ignorovala dnešní krásný den a poslouchala rockové písničky ve sluchátkách se zavřenýma očima.

„Chceš se taky opřít, Edith?" viděla jsem to na ní, připadala mi smutná „jsi v pohodě?"

„Bojím se, co mě čeká," lehne si a udělá si pohodlí „a lehce se mi stýská po sourozencích. Sdílela jsem celý svůj život pokoj se svou o rok starší sestrou."

„Kolik ti je?" promluví zničehonic za mnou Sid.

„Devatenáct."

„No vidíš, Edith, i já jsem o rok starší a spím hned vedle tebe. Co to máš za knížku, Edith?" četla knihu, kterou napsala vůbec nejstarší dcera a dítě rožmberské rodiny, Anna z Rožmberka žijící v Hradci a ředitelka archivnického ústavu. Dnes při obědě byla také přítomna. Prý má s nejmladším bratrem Josefem specifický vztah, kromě pracovního, kdy jeden čas spolu bádali na projektu, tak mu měla sestersky domluvit.

Anna z Rožmberka se zajímala o poslední manželku Viléma z Rožmberka, žijící v 16. století, Polyxeně provdané z Rožmberka a Lobkovic.

„Víte holky, že Polyxena není známá jenom proto, že jako čtvrtá manželka přežila svého starého manžela, ale také napsala kuchařku?" těžce jsem vzdychla, že mi lezou na mozek myšlenky, jak bych se měla chovat jako správná žena a myslím na jídlo.

„Vím, je psaná česky a budeme jí číst, je v povinné četbě. Je to docela bohatá kniha o 320 receptech," zatočí očima Zoe, která nás začala vnímat. Sundala si sluchátka z uší a sedla si do tureckého sedu. O svém volnu jsme mohly klidně nosit své oblečení z domova, nebyly jsme omezeny honosnými šaty.

„Už jsem o té její kuchařce slyšela, prý využívala neobvyklé přísady, třeba jako květy růží, fialek či karafiátů. Snad to nebudeme zkoušet jíst a jenom o tom číst!" přidala se do našeho rozhovoru.

„O vaření mi ani nemluv," ozve se z vedlejší deky tmavovláska, co poslouchala cizí rozhovor „žijeme už v 21. století a ženy by měly být více emancipované, kdy to muži jenom konečně pochopí! Nikdo mě nedonutí zde vařit!"

„Isabello, sice se mi to taky nelíbí, ale jeden semestr to přece vydržíme," vložila se do debaty znovu Zoe, mám dojem, že tohle nedopadne úplně dobře. Isabella zní trochu útočně, chrání ženská práva, ale zrovna tady na krumlovské zámku dělá chybu.