Srdce pro císaře ✔

✤ 10 ✤

Seděla jsem nad knihou o raném středověku, vlasy my stály do všech stran a chtěla jsem umřít! Hlava mi třeštila a moje pusa, která musela být uzamčená na sto západů, chtěla mluvit.

A nešlo to.

Začala jsem se třást, celé tělo bylo jako v ohni!

Zrovna Jan zkoušel Edith, když se můj třas projevil doopravdy a začala jsem se viditelně hýbat.

„Elizabeto, jste v pořádku?" nedokázala jsem se skrývat, nešlo to „vezměte si ten prášek."

„Já nevím, jestli můžu dva za den," nadechnu se zhluboka „mám ho u postele," když v tom ke mně přijde a pomůže mi do ložnice. Zavře za námi.

„To jsi tak výborná herečka?!" zpraží mě a silně mě chytne za paži jako neposlušnou dívku, nepustí mě. Udělá mi silný viditelný obtisk.

„Au, to bolí! Vypadám snad na to?" nelíbí se mi jeho tón a třesu se, proto mě vezme nakonec do náruče a položí do postele. Nalije vodu do skleničky a sám mě donutí prášek ihned spolknout. Sedne si ke mně na postel a sleduje mě.

„Když budeš umět látku, nic ti bratr udělat nemůže! Okamžitě se uklidni, klid! Chceš, aby ti zas bylo špatně a zvracela jsi?! Už takhle jsi příliš hubená. Tak se laskavě dej do pořádku! A přestaň brečet! Musíš se při hodinách hlásit, buď aktivní a odpovídej! Nikdy nesmíš protivníkovi ukázat svou slabinu, že se ho bojíš, nedovol, aby nikdo nikdy toho nevyužil a hrál si s tebou. Vzmuž se trochu!"

„Jenomže já jsem žena," jsem nevrlá.

„Vzchop se, sakra, a nelituj se!"

„Když mě to nejde," ležím na boku a svou ruku zajedu pod polštář. Celý ho obejmu. Utřu do něj své slzy a nos.

„Všechno jde, když se chce!"

Víc si věřit! To se mu to řekne, uteče mi sobota velmi rychle a ve společnosti Lenky s jejími dětmi, jsme vyrazily úplně do centra mimo zámek.

Hned z nás spadl balvan napětí a pod lahodným zmrzlinovým pohárem s taškou nových oblečení mi bylo o trochu líp. Lenka chtěla koupit svým dcerám oblečení a my měly jít s nimi. Nakonec každé z nás koupila na zimní večery krásný svetr, ať je nám teplo. Lenka, Sofie i Eva si daly jen kafe, my si sice připadaly jako děti, ale kdo by si ho nedal?

Ale já se celý den nemohla dočkat večera! Nervózně jsem pochodovala přes naše komnaty a nevěděla, co vhodného na sebe. Pak na mě ze skříně vyskočily krásné útlé černé šaty se třpytem. To jsem ještě netušila, že toho budu velmi litovat!

Udělala jsem ze sebe dámu, nalíčila se a upravila. Tiše jsme se s holkami vypařily ze zámku a za město kde na nás čekal moderní kočár neboli autobus, odvezl nás do Bechyně.

Tento zámek patřil především Radoslavovi, který zde rád pobýval, když mu to povinnosti dovolovaly. Největší přestavba zde proběhla v 16. století za Petra Voka a později na přelomu 19. a 20. století. A teď v tomto krásným zámku se konal večírek!

„Holky, kde to jsme?" dokonce přijely limuzíny a řada mladých šlechticů a politiků! Byl to úplně jiný svět, na který jsem nebyla zvyklá.

„Wow, támhle, je arcivévodkyně Eleonora a Gloria, zde tu určitě musí být někde i budoucí císař!" rozzářily se oči Zoe „my budeme ve společnosti s císařem, holky to je senzace!!" zaječely jsme nadšením a překročily práh zámku.

Všude to bylo krásně nasvícené, lokajové chodili s jídlem sem a tam včetně s plnými tácy vína. Tohle je ráj!

„Že se mi to nezdá!" ozýval se všude hlahol, smích, popěvky známých moderních písní a křik lidí, co se snažili přeřvat navzájem.