Srdce pro císaře ✔

✤ 31 ✤

O Velikonocích se měl konat další ples. Konečně svítily teplé jarní paprsky, které pronikly tlustými krumlovskými zdmi zámku a naše ledové království roztálo. Vše živé se probouzelo ze zimního spánku a zeleň rostla všude kolem nás. Hned bylo na tom světě krásněji.

Zase jsme po zámku vesele pobíhali a smích se linul ze všech komnat. Zvlášť o Velikonočním pondělí bylo až příliš veselo. Muži nás chytali s pomlázkou v ruce až v zámeckém parku, pár z nás se jim podařilo uniknout. Ovšem před Honzou z Rožmberka jsme ráno neutekly. Počkal si na nás dokonce v předpokoji a utíkat jsme měly zakázáno s odůvodněním, že má stará kolena. Doslova nám nakázal ještě v pyžamu se postavit do řady vedle sebe, prý v navrstvených šatech už to nebude mít takový efekt. Filip na mě také nezapomněl, ani večer Sofie v jejích soukromých komnatách.

Nemohla jsem se přímo dočkat, až dnes opět vynesu do společnosti ty červeně burgundské šaty s černými krajkovými výšivky. Už minule jsem s nimi pobláznila půlku zámku. Celý den jsem pobíhala po zámku, sháněla jsem ty nejšikovnější komorné a služebné, aby ze mě udělaly hvězdu večera!

Dnešní ples musí vyjít!

„Moc ti to sluší," Zoe si dělala make-up v koupelně, Sid si ještě oblékala v předpokoji, Edith s Lenkou řešila nalomený podpatek, a proto narychlo běžely k obuvníkovi. Já tak zůstala se Sofií v ložnici sama.

„Děkuju Sofie, tobě taky," její černé šaty s drobnými červenými vzory z nás tvořily neodlučnou dvojici „patříme k sobě!"

„Slyšela jsem, jak se o nás povídá, že mezi námi je něco víc!"

„Cože? Kdo to říká?" vyděsila mě.

„Edith to být nemůže, s ní jsem si osobně povídala a urovnaly jsme přátelství. Ovšem mi dělá starosti Zoe," kousne se do rtu a já mám chuť políbit její rty, jak dnes chutnají. Nepoddajní motýlci v břiše ve mně dělají neplechu. Hormony se mi zbláznily, ne splašily. A pak se mi malíčkem omylem dotkne krku, když mi pomáhá s náhrdelníkem. Vzrušila mě jedním letmým dotykem, až se mi podlomí kolena. Pohladila jsem jí po tváři a natáhla se k ní, abych jí mohla věnovat polibek, dokud tu jsme sami a umlčela ji. Vrhly jsme se na sebe a hladově líbaly. Musela jsem si ji přitáhnout za boky blíž, až k sobě na tělo.

„Škoda, že jsi oblečená," vydechne a šibalsky se usměje.

„Nápodobně," chytnu jí ještě víc za boky, ale jakmile uslyšíme pravidelný klapot bot, rychle se od sebe odtáhneme a pokračujeme v minulé konverzaci, jako by se nic nestalo.

„Třeba to Zoe není, ten bechyňský průšvih nás dal zas dohromady," vzpomenu si na to co, o čem jsme posledně spolu mluvily.

„Já ti nevím, ale nějak jí nevěřím," zadumaně kouká někam za postel pár minut, jako by přemýšlela, kdo by to mohl být jiný.

„Doufám, že jíš a neschováváš si potravu za matrací," náhle změní svou náladu a mě lehce polije horko, jenom rohlík jsem tam schovala, protože jsem už nemohla! Ale jak to může tušit? Je snad ten rohlík vidět? Blbě jsem ho schovala?

„Ne," zalhala jsem jí, když ale přišla Sofie k posteli a z pod matrace uslyšela tiché zapískání, zaječela jsem. V tom Sofie málem přišla o svůj sluch, protože jsem měla myš v posteli! Začala jsem křičet tak nahlas, že jsem přilákala všechny vystrašené dívky včetně Lenky, co se stalo. V matraci jsem měla dokonce dva rohlíky, tedy dvě hladové protivné živé stvoření!

Pane Bože! Já zapomněla i na ten druhý! Proč jsem je nevyndala dříve?! Krucinál!

„Přestaň ječet, ty myši se tě bojí víc než ony tebe!" zpražila mě Lenka.