Srdce pro císaře ✔

✤ 22 ✤

„Emili!!!" urvala jsem málem nohy vladařovi, cukroví skoro shodila na zem a povalila vedle sebe Sid, když jsem přes ní skákala „sestřičko, ty se mi zdáš!!!"

Skočila mi do náruče a já zavískala radostí. Moje nejmladší sestra se zahákla nohama za boky a já se s ní protočila do kola až se mi začaly točit šaty!

Ach bože, Emilko! Plakala jsem neskutečným štěstím!

„Co tady děláš?!" dala jsem jí pusu na pusu, drze si jí utřela a zamračila se.

„Chodím s Vilémem z Rožmberka, jsem do něj zamilovaná a jeho táta pro mě dnes přijel, abych se začala učit dobrým způsobům. Takže bych se ti měla správně uklonit, tak mě pusť, nejsem dávno žádná malá holka!" ještě víc jsem jí objala, ačkoliv se se mnou prala a mlátila mě do ramen. To mě tak chybělo!

„Jú, cukroví," poznala mou krabičku a vrhla se ke stolu „jéééé, co to je za roztomilého králíčka!"

„Málem jste mi zlomila nohu, slečno Elizabeto," přísně se na mě podíval pan Vilém a chtěl na mě opět natáhnout svou nohu. Ale já si ještě nesedla.

„Pane Jane, velice Vám děkuji za vaši štědrost, vstřícnost a ochotu. Uzdravil jste mi srdce! Jsem vaše nejposlušnější a nejpokornější studentka," vysekla jsem mu nejhlubší poklonu a téměř se dotýkala země, jak nesmírně jsem byla vděčná za sestřičku. Seděl mezi Vilémem a Petrem, koukali na mě obdivuhodně a ve vladařových očích jsem postřehla snad něco jako záblesk pýchy?

„Pro své dvorní dámy udělám cokoliv!" pomohl mi jako pravý gentleman na nohy.

„Za tento váš dík, jsem ochoten omluvit nedostatečné znalosti etikety vaší sestry," kopla jsem nohou do sestry, že ignorovala vladařovu přítomnost a nepozdravila ho „ale konečně máte úsměv na rtech, slečno Elizabeto, tak se mi líbíte!"

„To už je lepší," napravila Emili svou chybu, když se mu uklonila „jak se jmenujete celým jménem? Představte se mi," usadila se opět na zem ke stolu, kde chtěla hladit Ferdíka. Edith už deset minut jenom myslela nad jedním tahem a vladař se začal nudil.

„Slečna Emilie, uherského původu," a při představení se znovu zvedne, aby se uklonila i s králíkem v ruce „je mi třináct let a chodím do osmé třídy státní základní školy. Měřím 150 cm, vážím 42 kg, zuby mám zdravé a už druhým měsícem mi rodiče vyjednávají zásnuby. Ovládám sedm světových jazyků, čtyři hudební nástroje, jednoho koně a dvě starší sestry!" rozesměje všechny přítomné velkým smíchem.

„Velmi talentovaná, vzdělaná a vyspělá na svůj věk, klamete tělem, slečno Emili," prohlíží si jí zamyšleně od hlavy k patě.

„Jaké jazyky umíte, které považujete za nejtěžší nebo kterých si umíte vážit?"

„Umím všechny úředními jazyky soustátí, tedy česky, slovensky, německy a maďarsky. Kromě toho také anglicky, rusky a francouzsky. Jsem pyšná především na své znalosti maďarského a francouzského jazyka. Jazyky východní Evropy jsou si velmi podobné a lehké. Tedy rozumím i polské, chorvatské a ukrajinské řeči, ale jejich plynulost mi ještě dělá problémy."

„Umíte slečno překvapovat, jste skutečně inteligentní," ještě že jsem jí o Vánocích naučila základy etikety.

„Co se ovládá líp, kůň nebo sestry?" dovolí jí sednout na uvolněné křeslo, aby neseděla na zemi a oba mi ujídají cukroví.

„Kůň, ten aspoň nemluví!"

„Sestřička někdy umí být velmi vtipná, že?" lehce jí pohladím na rameni, aby se uklidnila „važ svých slov!" sykla jsem na ní, ať mě netrapní.