Srdce pro císaře ✔

✤ 21 ✤

Najednou jsme uslyšely hlahol, hlasité povídání a cinkání řetězu.

A pak se prudce otevřou dveře.

Edith poslušně vstane jako první a hned za ní Sid, na stejně se ukloní Mikuláši, anděli a asi šesti dalším čertům pobíhající okolo. Zoe stála za nimi, spíše se skrývala a já stála skoro za ní, zároveň po boku Lenky. Nechtěla jsem vyčnívat.

Celý den jsem přemýšlela nad tím, že nebylo dvakrát rozumné, se hádat a vůbec mluvit s Isabellou, která mě jenom zbytečně vyprovokovala. To radši se jí budu ignorovat. Možná mi budou vyčítat riskantní chování a konverzace s vladařem, že jsem příliš odvážná. Nejvíc mě však trápilo to, že kdybych ihned uposlechla Honzu, skoro bych se nezabila a nespadla z koně!

Než promluvil Honza jako Mikuláš, který nás znal nejlépe a věděl o nás vše, čerti kolem nás proběhli a svými řetězy a metly. Čerti naháněli svými masky strach. Prohnali se kolem nás a vydávali děsivé zvuky. Vyučující se převlékli, aby si vynutily autoritu, respekt a poslušnost. Hráli si s naším svědomím, dokonale.

Zavřela jsem oči, ale slzy jsem potlačit nedokázala. Spustily se ze mě jako hrachy. Stále jsem myslela na to, jak jsem mohla být hloupá. Kdybych Honzu poslechla, nebojovala bych o život! V tom jsem ucítila čísi ruku a kapesník. Byla to Lenka.

„A vy slečno Zoe byste se měla nad sebou více zamyslet a poslouchat!" zvýšil na ní Honza jako Mikuláš hlas. Nevnímala jsem, jak vychvalovali Edith a Sid ani jak promlouvali do duše Zoe.

„Slečna Elizabeta," uklonila jsem nejpokorněji hlavou na svou hruď a Lenka stála za mnou, ale nepustila mě a stále držela za ruku „oceňuji vaši píli, vzdělanost a zbožnost, umíte se chovat jako vzorná dvorní dáma," polkla jsem své další slzy, bylo mi trapně.

„Jednáte dobrými mravy, když chcete, zapracujte na tom. Pokornost a uctivost, to jsou vlastnosti, kterých si na vás ceníme," bylo mi hrozně. Vím, že jsem se nechovala nejlépe, tak už to řekněte, že mám také chyby! Mám jich hodně.

Podívala jsem se opatrně po Honzovi, Anně z Rožmberka, kterou jsem lehce poznala.

„Omlouvám se Vám za všechno!"

„To rád slyším, ať vám zdraví slouží v plné síle!"

Najednou se obrátil na ostatní dvorní dámy a chtěl vědět, zda-li známe modlitby a nějakou mu řekneme. Jednu historickou jsme dopoledne nacvičovali, s tím nás obdarovali nadílkou a opustili.

Nechápala jsem to. Proč mi nic neřekli? Sama na sebe jsem byla naštvaná, mé chování nebylo ideální.

„To bylo všechno, paní Lenko? Tak rychlý?"

„Ano, to že jsi vina svých hříchů, tě smyly slzy, které jsi nám prokázala, že nemáš čisté svědomí. Máš štěstí, že to Honzovi stačilo a nechtěl tě více ponižovat nebo vyčítat ti tvé činy. To je varování pro příště, slečno Elizabeto."

„Ale děkuju, ale že jste mě držela," vděčně se na ní podívám a uleví se mi.

„Není za co, slečno Eliz, radši se podívej na nadílku," otevřou se dveře, které záhadou začaly vrzat v pantu a my, všechny dvorní dámy ještě vyděšené, nadskočily leknutím.

„Tak poslouchej mě, Eliz," přišel ke mně zpátky převlečený Honza už jako člověk „nechtěl jsem to říkat přede všemi, zvlášť před vladařem, ale teď a tady mi slib, že budeš pravidelně jíst, nebudeš se s nikým prát a poslouchat na slovo stejně jako vy tři ostatní, rozumíte mi?!" poslušně jsem souhlasila a otevřela svou punčochu.