Srdce pro císaře ✔

✤ 1 ✤

Nervózně jsem usedla ke stolu a upřeně sledovala svůj notebook. Rychlým tempem jsem zadala své přihlašovací údaje do systému mé budoucí vysoké školy. Třásly se mi ruce. V sázce byl můj celý život. Víc než to!

Úvodní stránka mě uvítala hned čtyřmi úředními jazyky používané v našem velkém monarchistickém státě, vedle německého jazyka také mou rodnou češtinou, slovenštinou a maďarštinou.

Klikla jsem na stránku uchazečů a s nadějí vyčkávala. Zhluboka se nadechla a v uších ještě slyšela slabé pískání ze včerejška. Už to naštěstí tolik nebolelo. Neměla jsem si sedat přímo k závodní trati.

Rakousko-uhersko je velké soustátí, které ustálo během několika staletí řadu překážek a stále však nezaniklo. Několikrát však spělo málem k pádu monarchie. V Evropě však napjatá situace zůstala, republikáni se nevzdávají a veřejně vyjadřují svůj názor.

Jiný názor však zastávají dívky mého věku. Je to ani ne rok, co budoucí rakouský císař, arcivévoda Ferdinand Habsbursko-Lotrinský, vyhlásil hledání své nové nevěsty. Budoucí panovník je nadějí pro monarchisty, doufají v nastolení klidu a míru v politické sféře. V této době pohádkovou svatbu podporují všichni politici a šlechtici ze všech čtyř států. To je sjednocuje. Je to politický tah, jak uklidnit lid a dát jim oku lahodnou zábavu.

Chce se vůbec sám císař vdávat? Co když musí? Napadne mě zrádná myšlenka a rychle ji zaplaším. Nechci si ji připustit, jsem do něho také zamilovaná. Obnovím stránky vysoké školy, ale stále tam nic není. Zadívám se nervózně na svůj nehet na ukazováčku.

Ferdinand je příliš dokonalý a sexy na císaře. Hýří humorem a příjemnou aurou. Svým přirozeným a lidským chováním si podmanil celý stát. Ačkoliv to je budoucí císař, nikdo by si netipoval, že místo na koni jezdí formulemi. Stal se jedním z nejlepších automobilových závodníků Evropy.

Ačkoliv si monarchie drží své tradice, Ferdinand je člověkem, který postupuje s dobou. Nebudu lhát, sama ho sleduju skoro na všech sociálních sítích. Na tolik je dokonalý jeho úsměv.

Proto se zvýšil zájem o filozofické obory na vysokých školách. Zvlášť historické ústavy v dnešní době 21. století produkují z absolventů elitu dvorních dam a služebníků. Společnost vysoce postaveným šlechticům. Uplatnění takoví lidé najdou v každém městě. Každý šlechtic vlastní kromě zámku i svou letní nebo zimní rezidenci.

Každý student českého království ví, že nejtěžší vystudovat historii a získat povýšení mezi elitu, je zrovna fakulta v Českém Krumlově. Rožmberkové vždy náleželi mezi první hned po králi. Tak je tomu dodnes. Kromě toho, že rodina vladaře rožmberského rodu je politicky aktivní, jsou sami profesoři. Jejich fakulta je nejvyhlášenější svou náročností. Divím se, že není ještě soukromá. Mohli by z toho těžit. Ne každý se sem dostane. A o to se právě snažím.

A jestli budu čekat o minutu déle, už to psychicky nevydržím!

Znovu zkusím štěstí, stránka se najednou pomalu načítá a odmítá mě poslouchat!

„Funguj, prosím," marně se snažím domluvit té technologii přede mnou „no tak, ještě to s tebou myslím dobře!" když v tom mi to něco píše ve složité maďarštině. To mi ještě chybělo. Krucinál! Tak znovu zmáčknu na obnovení stránky a začnu se modlit.

„Já tě prohodím oknem!" nevydržím to a najednou jako by mi notebook rozuměl, se sám načetl. Chlupy strachem a nervozitou se mi naježí. Rychle sjedu stránkou dolů, než najdu výsledek studentka je přijímána.

Už chci křičet radostí, když malým písmem v poznámkách pod čarou si všimnu nesrovnalostí. To by tam asi být nemělo.

„Na základě vašeho šlechtického původu a jistého finančního obnosu jsme přihlédli."

To snad ne! Už zase!

„Mami!!" zakřičím víc než radostí, aby přiběhla z kuchyně ke mně do pokoje „co to má znamenat?! Kdo to byl? Jak jste to udělali?"

„S tvým otcem jsme se tak rozhodli, promiň," sedla si ke mně na postel s omluvným výrazem „jste tři dcery, bojíme se o vaši budoucnost a když jsem viděla, jak moc si přeješ se tam dostat, podplatili jsme systém. Pro jistotu."

„Ale já chtěla jednou v životě udělat něco bez protekce, mít radost že jsem to sama dokázala!" celý život jako nejstarší dceři mi rodina umetala cestičku. Na střední škole se kvůli tomu se mnou lidé nebavily.

„Teď stačí se tam udržet a budeš patřit mezi elitu! To už je na tobě, studovat a stát se elitou národa! Ty na to máš, Eliz," sladce mě osloví mou přezdívkou z dětství a pohladí po vlasech. Neodpustí si a několik pyšně zmíní, že budu znamenat něco víc.

„Takže to že mě vezmou, jste dávno věděli?" mám po radosti, že mě nechali tak dlouho čekat na výsledky. Jediného, čeho se dočkám, je omluvný matčin výraz.

„Ale to že prababička byla maďarského urozeného původu, nemáme důkazy, co tam budu dělat, když se mě na to budou ptát?!" nechápu, co mám v téhle situaci dělat. Tohle se mi nelíbí.

„Znám příběhy, které mi babička vyprávěla o svých prarodičích, prý jsme spřízněni také s rody Rákoczi, Thököly a Báthory. Podívej se do zrcadla, na svůj věk vypadáš velmi mladě. Navzdory příjmení, ať už je jakékoliv, jsi pravá Maďarka! Zrovna ty se nemusíš koupat v krvi, při tom jsi čachtické paní tak podobná," upraví mi vlasy z obličeje a jeden tmavě hnědý pramínek mi dá za ucho „ty jsi urozená i důkaz na to mít nemusíš!"

Ano, táhne mi na dvacet let, ale v obličeji jsem se zasekla někde v pubertálním věku. Už jsem si několikrát vyslechla, jak to je to možné, že jsem našla recept na mládí. Díky maďarským genům, jestli opravdu chodím do lesa jenom odpočívat a jezdit na koni. Ne, já nevraždím!

„Tak se mě tam snad ptát nebudou," zamyšleně se na podívám před sebe, ven z okna kamsi do dálky.

„Určitě nebudeš jediná s modrou krví. Každý rodič z nižší šlechty se snaží povýšit na svých dětech," němě se na ní podívám a tiše souhlasím. Dělaly to tak rodiče vždycky, po staletí. A já nejsem výjimkou.

„Vím, že máš cíl nejvyšší, ale konkurence bude vysoká, holčičko moje," zajiskří jí oči, jistě by si přála, aby mě otec pronesl uličkou v augustiánském klášteře ve Vídni a vložil mou ruku do Ferdinandova „ale nezapomínej, že se ti otevřou brány i k českým šlechticům. Když se staneš členkou rožmberského fraucimoru, pak ti oni najdou ženicha a budou financovat svatbu!" zvýší melodramaticky hlas „ještě ti dají věno!" zalapá po dechu.

„Budu na tebe tak pyšná!"

Upsala jsem se ďáblu!