Srdce pro císaře ✔

✤ 28 ✤

Nový semestr se nesl v duchu příjemných změn. Ačkoliv vladař byl přísný profesor, byl spravedlivý. Takže na přednášky s ním jsem se těšila. Na semináře s dvojčaty jsem chodila dokonce s předstihem si zabrat nejlepší a nejbližší místo, o které byla nouze.

Problémy dělal Petr, chodil pozdě a jeho způsoby výuky byly takové, že záměrně psal chyby do prezentací. Aspoň se za to skrýval, že nás tak učí, jestli dáváme pozor.

Největší jeho překlep byl, kdy dokázal do prezentace napsat, že syn anglického krále Jindřicha VI. Edward měl sňatek se synem Warwicka. Bizarní bylo také, když tvrdil, že Eleonora Akvitánská se provdala 50 let po své smrti. Nebýt Kateřiny Rožmberkovny učil by nás blbosti a my bychom to nepoznali. To už radši kdyby nechodil vůbec, když chodí věčně pozdě.

Izabellu napadlo si stěžovat. Ale komu? Vladařovi? Se kterým má Petr největší bratrský vztah? Špatná volba. Bude stát na jeho straně a nám se věřit nebude.

Dvojčatům? Sám Pepa o Petrovi nadává, ví že houby dělá, a přesto za ním neustále chodí. Dělá to z praktického důvodu, aby měl přímluvu u vladaře. Taky špatný člověk.

Katce? Té jsme své problémy nastínili. Ovšem se nevyjádřila, ale na semináři s námi probírá dějiny víc do detailu. Žena si nemá přeci stěžovat, ale mlčet. Opět špatná osoba.

A tak problém s Petrem se vyřešil sám; on nechodí, my také ne. On je tady Rožmberk, měl by si zlepšit autoritu a respekt.

Katka se svým manželem, italským šlechticem Pavlem a učitelem na zdejším gymnáziu, mají poslední dobou s rožmberským vladařem napjaté vztahy. Pomáhají financovat pravidelně hostiny dvojčatům na Bechyni, tudíž rožmberská kasa se rychleji vyprazdňuje a vladař má každým dnem náladu pod psa. Není společnosti, aby neřešil hospodářství a finance. Netuší, kam mizí jeho peníze. Je v tak zoufalé situaci, že se ptá i nás dvorních dam, jak bychom šetřily my.

Pravidelné tajné páteční večírky přicházejí draho. Když i bezejmenný nikdy nepozvaný host o nich věděl, možná něco tuší i Petr. A toho jsme se každý bojí. Vyzrazení, zákazu a tvrdého trestu.

Byla jsem vděčná, že mi Sofie dala i osobní prostor a propouštěla každý pátek do nebezpečného živého města Bechyně. Centrum zábavy, nejhříšnějšího doupěte nejen českého království, ale vůbec celé monarchie!

Ale v posledním měsíci tam chyběl ten nejdůležitější člověk, Ferdinand. Už tam nejezdil, prý se obává prozrazení a skandálu. Místo něho sem přijíždí jeho bratranci a celá řada šlechticů.

„Neusínej mi tu," jemně mě probudila z lehkého spánku Sofie „už dneska se koná první ples!"

Na rozdíl ode mě byla šťastná, po dlouhé době trocha akce v tak nudném zámku.

„Nech mě spát," po obědě na mě dolehl deficit ze včera, protože páteční tajné večírky mi dávaly zabrat. Víno, ženy a zpěv. Tak znělo heslo každý pátek. K tomu mě bolely uši, moc hlasitá hudba! A trochu škrabalo v krku z toho přeřvávání přes sebe.

„Nespi, vnímej mě! Pojď, upravím tě a připravím, abys byla nejkrásnější žena rožmberského dvora!" zkoušela mě tahat z gauče a dostat do šatny.

„Sofi," zamračila jsem se na ní a vzala jí něžně za boky, věděla jsem, jak na ní „fajn, probudila jsi mě, ale nevyhrála jsi," stáhla ji zpět k sobě, nechtělo se mi vstávat. Líbala jsem jí tak dlouho, než si sedla vedle mě. Podívala jsem se jí něžně do očí a vzdychla její jméno. Avšak Sofie se přede mnou rozplynula a koukala jsem na imaginárního Ferdinanda.