Srdce pro císaře ✔

✤ 7 ✤

Jenomže před spaním mi bezejmenný doktorand opět náladu zkazil svou přítomností. Byla to sice jenom přednáška, ale zítra bude seminář. Uklidňovalo mě vědomí toho, že s ním pro dnešek aspoň nemusím mluvit.

Večer jsme s radostí skočily do postele. Zoe si hlučně volala s rodinou ze Slovenska. Byla jako jediná sama v předpokoji, aby měla trochu soukromí.

Nebylo mi dobře a netěšila jsem se na zítřek. Ani jedna z nás. Svíral se mi žaludek úzkostí.

„Eliz, nemůžu k tobě?" skočila ke mně Edith na jedno lůžko a já se uskromnila. Nevadilo mi to. Sama jsem jí vzala za ruku i já se cítila hned ve větším bezpečí. Utěšovaly jsme se navzájem, že jsme tu jedna pro druhou.

„Já taky nechci být sama," to už jsme se lehce mačkaly u mě v posteli, když se k nám Sid přidala.

„Jen počkejte, až za rok se budeme nést jako pravé dvorní dámy a na tohohle tyrana jednou provždy zapomeneme!" zasním se a těším se, až to jednou stane realitou.

„My jediné máme uherskou krev, ti ve vedlejší komnatě také po čtyřech mají nějaké výsadní postavení, nás nechá projít, tím jsme si jistá!" podívá na mě Edith.

„Myslíš i jí, feministku?" zakoulím očima.

„Bohužel i ji," rozpustí si Edith svůj dlouhý zlatavě blonďatý cop, její neuvěřitelně boží vlnité vlasy jsem jí záviděla. Mé byly sice také dlouhé, ale těžké a rovné.

„Slyšela jsem," změnila jsem téma a nechtěla se o ní bavit „že v příštím semestru máme povinné historické tance, dokonce rožmberský dvůr plánuje plesy a přijede samotný budoucí císař!"

„Pokaždé když Ferdinanda vidím, poskočí mi srdce radostí," zasní se Sid.

„Žádný šlechtic není tak cool, to, co dnes vydal na instagramu za příspěvek? Že se otužuje? Ty jeho bicepsy? Jenom ta představa, že by mě na nich nosil, holky!"

„Taky jsem to viděla, celý dívčí svět lajknul jeho fotku! Je to snad jeho nejlepší příspěvek vůbec!" odpoví Edith Sid.

Zakázaly jsme si mluvit o špatných věcech a lidech, ukazovaly si fotky budoucího císaře a doslova slintaly nadšením. Je to takový bůh! Jeho bujná kštice a nazlátlé kudrlinky na hlavě jsou tak roztomilé, boží!

„Takhle si představuje boha Apollóna!" zamilovaně jsme zíraly na jeho fotky, než jsme usnuly s mobilem v ruce.

„Teda na vás je ale pohled," už zase nás budí Lenka, mám dojem, že ještě dřív než minule „tři v jedné posteli! A to máte každá vlastní postel. Jiné se o ní musí dělit. Vstávat!"

Stála rázně uprostřed místnosti s rukama založenýma na bocích a koukala na nás.

Vnímala jsem jí, ale oči se odmítaly otevřít. Jen jednoho oko jsem přemluvila a přetočila se na druhý bok.

„Ještě pět minut," ozvalo se z druhé postele od Zoe.

Když najednou mě praštil do obličeje studený říjnový větřík a já byla v mžiku probuzená, achjo.

„Zavřete to okno, prosím!" když v tom z nás strhla ještě peřinu a já utrpěla šok.

„Příště neponocujte, vstávat jsem řekla!" držela v ruce těžkou deku a my se klepaly zimou „okamžitě do předpokoje!" předala peřinu služebným. Chtěla jsem Lenku zabít.

Dnes jsme byly oblečeny do krásných honosných šatů. Lenka nám prozradila, že nás dnes čeká etiketa pozdravu a stolování.

„To, co jste předvedly včera nebylo špatné, ale chybné! Studium vám však začalo až včera a ráda bych, abyste mou hodinu etiketu stihly do vašeho semináře."