Srdce pro císaře ✔

✤ 26 ✤

„Tak viděla jsi to? I když jsi na sobě měla staré šaty, stačilo při mně sedět a pro muže jsi se stala ještě více atraktivní," sundávala mi šaty u ní v komnatě, kde jsme měly více soukromí. Komorné ani služebné nebylo možné zavolat, protože kromě toho, že to je pracovní síla i místní paparazzi.

„Až se o tebe hádali! Já ti to říkala, že ti zvýším šance a bodové hodnocení!" trápila se šněrovačkou a knoflíčky.

„Vnímáš mě? Co tě trápí?" dala mi pusu na čelo, když si všimla, že jsem duchem naprosto nepřítomná.

„Edith," víc nejsem schopná říct.

„Už tenkrát na podzim jsem si všimla, jak na tebe kouká. Bohužel, nejsem na blondýnky," prohrábla se mi ve vlasech.

„Takže to víš?" vzala jsem jí za zápěstí, aby s těmi šaty na chvíli počkala. Chtě nechtě jsem si musela nechat pomoc. Jinak to nešlo. Sama bych se z nich v životě nedostala.

„Vím, proto jsem ji taky odmítla!"

„Ale proč odmítáš někoho, kdo by tě chtěl a naopak?"

„Takže ty mě nechceš," ledově se na mě podívala, ale dál mě svlékala ze všech spodniček.

„Vždyť jsem ti říkala, že jsem normální! Líbí se mi kluci," proč to nedokáže pochopit?

„Takže já nejsem podle tebe normální? Jsem podle tebe divná, jiná?" poslední vrstvy oblečení ze mě skoro naštvaně servala.

„Promiň, promiň," nahnala mi strach, když svým hlubokým hlasem zopakovala mé slova „já to tak nemyslela."

„Ale myslela, moc dobře, jsi to tak myslela," povalila mě do postele „líbíš se mi, protože jsi nejkrásnější dvorní dáma. Hezčí tu roky nebyla! A tvůj odpor je to nejmenší, co mě trápí. Dokonce se mi líbí, když se bráníš," lezla opět za mnou, snažila jsem se před jejím vztekem utéct. Usmála se, a ještě rychleji po mě sáhla. Cítila jsem se podobně jako s Dušanem, kterého jsem naštěstí od té doby nikde neviděla.

„Promiň," pokud se budu bránit, bude ještě horší a uklidnila sebe i jí.

„Myslím to vážně, nechci se prát. Pořád mě dost bolí ten zadek," vstala náhle z postele a vyndala z kbelíku láhev vína. Měla jsem si lehnout na břicho. Chladila mi šrámy ledem. Občas jsem ještě sykla bolestí. Pak mě něčím namazala. Omlouvala se a byla něžná.

Potom si sedla na mé bedra a začala jemně masírovat celé záda. Postupovala na krk a hlavu. Mé tělo se naprosto uvolnilo a moc se mi to líbilo. Když mi masírovala spánky, přestala jsem vnímat a upadla do divného bezvědomí.

Moje poslední myšlenka byla, že je to manipulátorka!

Cítila jsem se divně, vnímala jsem, ale přesto mé tělo leželo bezvládně. Připadala jsem si jako ochrnutá, nemohla ani mluvit! Dělala si se mnou, co chtěla. Zavázala mi oči a pak vychrstla na mě zbytky vody z kyblíku, když jsem ležela na zádech.

„Probuď se," a popleskala mi tváře. Ruce jsem měla svázané, nešlo s nimi hýbat. Co to se mnou udělala?

„Tak já jsem divná, jo? Nenormální?" vyčítala mi vyřčená slova a já se jí znovu omlouvala.

„Prosím, promiň!" bála jsem se, nic jsem kolem sebe neviděla. Byla jsem v pasti. Měla jsem přemýšlet nad tím, čím jím urážím. Jsem pitomá! Co mi udělá?

„Co jsi říkala?"

„Že se omlouvám!" kopala jsem nohama kolem sebe, když mi sundala zbytky oblečení.