Srdce pro císaře ✔

✤ 23 ✤

Konečně se Lenka vrátila a rychle jsem si utřela slzy, aby mě neviděla brečet. Neměla dobrou náladu a nechtěla jsem ji ještě víc naštvat. Jakmile Sofie odešla, ulevilo se mi. Lenka se dala zpátky do šití a občas se na mě podívala. Když nám služebné přinesly svačinu a kávu, stala se Lenka zase člověkem.

„Podej mi cukr!" míchala jsem své černé espresso s mlékem, aby nebylo tak horké po směru hodinových ručiček.

„Slyšíš mě, cukr, Eliz!"

„Prosím, podáš mi cukr?" koukaly na mě všechny dívky i Lenka, jestli jsem s nimi přítomná.

„Podej si ho sama!" odsekla jsem jí, nevnímala jsem Zoe. Byla jsem na ní naštvaná! Vadila jí má protekce a od Vánoc se naše přátelské vztahy ochladily, stejně jako venkovní teplota. Meluzína kvílela a sněhu neustále přibývalo.

„Jsem tě slušně požádala, sedíš u něho nejblíž a jestli se pohnu, tak shodím knihu na zem!"

„Tak si poraď!" seděla jsem dál rozmrzelá a podívala se na Lenku, která mě vraždila očima.

„Poprosila tě, Eliz!" zamračila se na mě a já na ní. Nekoukala jsem, co dělám rukama. Skleněnou cukřenku jsem po Zoe hodila tak, že dopadla na lžičku od kávy, která se převážela a celý obsah šálku skončil na jejích šatech.

„Elizabeto!" vykřikla Lenka a dala mi facku. Kniha spadla tvrdou ranou za mě.

„Jsi normální? Přeskočilo ti?! To nepůjde vyprat!" osočila se na mě Zoe a vyděšeně sledovala své nově zbarvené šaty.

„S tebou se tento semestr nebavím! Jsi pro mě vzduch! Nic! Sežer si ten cukr třeba celý!!!" vybuchla jsem a slyšela za sebou hlas Lenky, abych se vrátila zpět do předpokoje. Utíkala jsem do ložnice. Lehla si do ustlaných peřin a usedavě se dala po pláče. Do pár vteřin za mnou vtrhla Lenkou. Chtěla mě donutit se jí omluvit.

„Jí se omlouvat nikdy nebudu, moc dobře Lenko víš, proč?! Nedonutíš mě!" křikla jsem na ní.

„Šaty, běž a omluv se jí za ty zničené šaty!" ale já jsem ležela dál a nechtěla jí poslechnout.

„Elizabeto!!!" uhodila mě do obličeje a dotáhla k ubrečené Zoe, protože káva nejde vyprat. V tom se otevřou dveře, protože Sofie zde nechala svůj mobil.

„Pane Bože, co se tu stalo?!" vyděšeně se podívala kolem nás, když jsem se chystala zrovna Zoe omluvit a Lenka stála vedle mě, abych neutekla. Skvělý, ta mě tu ještě scházela!

„Zničila mi šaty, polila kávou!" ukázala Sofii na důkaz, aby si postěžovala.

„A ty jsi mi zničila zase celý semestr, život!" zařvala jsem na ní.

„Jak jsem to udělala, že o tom nevím?" uhodila jsem jí dvakrát pěstí do obličeje, až mě musela Lenka se Sofií silně odtrhnout. Bránila jsem se jim úspěšně a trhala Zoe vlas po vlasu. Sofie mi ukázala, že je schopna šikany. A je to jenom kvůli ní, Zoe! Honza měl tenkrát pravdu, i vlastní přítelkyně se mi otočila zády!

„Přeskočilo ti, uklidni se!" křičela Zoe na mě.

„Jsi zmije, mrcha!" praly jsme se na zemi, kam jsem ji povalila svou vahou a měla nad ní převahu.

„Hráblo ti, totálně jsi zešílela!" křičela bolestí, když jsem jí řízla nehtem. Povedlo se mi jí také roztrhnout přívěšek. Její korále se rozletěly po celém pokoji až pod komodu s nádobím, která se nacházela naproti nám.

„Eliz! Eliz!" křičely na mě Lenka se Sofií, když mě obě dvě od ní dostaly a dovlekly do ložnice. Hodily se mnou na postel.

„Zbláznila jsi se, házet cukřenkou po lidech?!" vzala mě za bradu „slušně tě požádala! Agresivně jsi po ní vyjela! Nauč se krotit své emoce! Taky jsem po ránu měla hádku s vladařem a nekřičela hned na vás, nebo snad ano?!"