Srdce pro císaře ✔

✤ 34 ✤

„Ty čekáš dítě s – !" nedovedla doříct větu Lenka a i Sofii zaskočilo poslední slovo, které nedovedla doříct celé.

„Proč jsi nám to neřekla?!"

„Jak jsem to asi mohla vědět? Já netušila, proč pořád zvracím! A to vy jste mě chtěli donutit okamžitě odejít do blázince i přes mé protesty!!"

„Nekřič po nás!" zpražil mě Honza „víš co se může stát, když zatajíme, že čekáš nemanželské dítě budoucího císaře? Co když mu bude podobné? Filip sice souhlasí s otcovstvím a chce kromě tebe, zachránit život dítěte, aby ti nebylo odebráno po porodu, pokud to bude chlapec! Víš, co všechno riskuje?"

„Proč jste nemysleli na ochranu!" skočí mu do řeči Lenka „přišla jsi o rozum?"

„Navíc, třeba to Ferdinandovi dojde, jestli umí počítat do devíti!" střídají se v sekýrování a ožívají mé svědomí do hmotné podoby. Až zakřičím zoufalstvím a rozbrečím se. Položím hlavu do klína Sofie a chtěla jsem zmizet navždy z povrchu zemského!

V jednom měla Lenka pravdu, proč ani jeden neměl při sobě ochranu? Proč mě nenapadlo, že by se něco mohlo stát? A teď mám následek u sebe v břiše! Krucinál! Sakra! Do prdele! Poslední tři slova jsem vyřkla i nahlas.

„Nebuď sprostá!" osočí mě synchronizovaně všichni tři na stejně.

„Tak co mám teďka dělat, když vždycky všechno víte nejlépe!"

„Jít spát," vyžene Lenka všechny z postele a uvolní mi místo „snaž se jíst a pít po velmi malých douškách. Aspoň víme, že zvracet budeš další dva měsíce minimálně a ne schválně. Ovšem se snaž, co nejvíc v sobě držet jídlo, musíš!" dotlačila mě Lenka do postele si znovu lehnout a sama osobně přikryla „potřebuješ získat sílu a odpočívat. Jsi psychicky vyčerpaná pro dnešek. Sofie ti bude k ruce," odešli také a nechali nás tu o samotě, i když se zde můžeme opět milovat.

„Ale takhle si tě Ferdinand nevezme!" vleze ke mně Sofie do postele pod peřinu.

„To je mi jasné taky, ale řekl mi, že stejně mě mít nemůže a bylo mu z výše řečeno, koho si má vzít, i když se do mě bez hlavě zamiloval."

„Cože, to ti řekl?" nevěřila vlastním uším a prudce se na mě otočila, když koukala do stropu „třeba zvítězí srdce nad rozumem. Co ty víš? Je to budoucí císař a může si dupnout!"

„Sofii, tomu nevěřím, prý i vladař do toho může mluvit! Už mám domluvený sňatek, to já ho vlastně zradila," ztěžka vzdychne stejně jako já a pak se spolu políbíme. Rukou mi najde břicho a vyhrne šaty. Jako vůbec první člověk mě lehce pohladí na místě, kde se nachází malý habsburský arcivévoda nebo arcivévodkyně. Zamilovaně se na Sofii podívám.

„Jestli tě vážně miluje, zůstane tu pro tebe i když si vybere jakoukoliv."

„Myslím, že to bude někdo z nás osmi, nejvýše privilegovaných, ale raději bych to přála Edith, Sid nebo Zoe a ještě Mie, ale méně Isabell a Helen," na to však Sofie mlčela a nic neřekla. Evidentně si myslela to samé, co já. Pokud si vybere z vedlejší komnaty bude to Isabell nebo Mia. A znát odpověď jsem nechtěla. Musí to být Edith, Sid nebo Zoe!

Usnula jsem s rukou Sofie na mém břiše.

„Miluju vás," po tom co mi věnovala polibek na pupík, jsem se rozbrečela. Utírala mi slzy, hladila a dávala mi lehké polibky, aby mě utěšila. Při tom mi držela stále svou ruku na břiše, ještě nikdy jindy mi to nepřišlo tak intimní. A při tom to bylo jen břicho. Krátce na to jsem usnula, bylo mi s ní tak hezky.